Víte to?

Před nějakou dobou jsem měl příjemný rozhovor s úžasnou šestnáctiletou mladou ženou. Zjistil jsem, že je jedinou členkou Církve na své střední škole. Zeptal jsem se jí: „Jaké nejtěžší výzvě jako jediná členka čelíš?“

Ona se zamyslela a velmi bystře odpověděla: „Je to věřit, že je něco pravda, když si všichni ostatní myslí, že je to lež, a věřit, že je něco špatné, když si všichni ostatní myslí, že je to naprosto správné.“

Položil jsem jí druhou otázku: „Víš, že Joseph Smith je prorok Boží?“ Odpověděla: „Myslím si to, ale nejsem si jistá.“

Dnes ráno bych se rád zeptal mladých v celé Církvi: „Víte to?“

Poprvé jsem si uvědomil, že mám svědectví o Josephu Smithovi, když mi bylo jedenáct let a rodiče mě vzali na Chrámové náměstí v Salt Lake City.

Mou oblíbenou činností bylo sbírat vše, co bylo zadarmo. Naučil jsem se velmi dobře tohoto systému využívat. Zeptal jsem se: „Je to zadarmo?“ Když jsem dostal kladnou odpověď, natáhl jsem svou jedenáctiletou ruku a řekl jsem: „Děkuji. A tohle je taky zadarmo? Děkuji vám!“ Příležitostně mohl někdo říci: „Ne, je mi líto, tohle stojí pět centů.“ To mě neodradilo, sklopil jsem hlavu a velice zklamaně jsem řekl: „Ach jo, vždycky jsem si chtěl tuhle brožurku přečíst, ale nemám žádné peníze. Děkuji vám!“ Pokaždé to zabralo. Pravdou je, že jsem to nikdy nečetl. Pouze jsem to sbíral.

Na tomto konkrétním výletě jsem se však ocitl sám v našem Chevroletu z roku 1948, když jsem čekal na rodiče, a začal jsem se nevyhnutelně nudit. Ve svém zoufalství jsem pohlédl na sedadlo, kde byla má sbírka věcí zadarmo. Vytáhl jsem si brožurku s názvem Joseph Smith vypráví vlastní příběh a začal jsem ji číst.

Byl jsem ohromen a srdce mi naplnila radost. Když jsem ji dočetl, zpozoroval jsem svůj odraz ve zpětném zrcátku a k mému překvapení jsem zjistil, že pláču. Tehdy jsem tomu nerozuměl, ale nyní už ano. Pocítil jsem svědectví Ducha. Moji rodiče tam nebyli. Moje sestra tam nebyla. Moje učitelka Primárek tam nebyla. Byl jsem tam pouze já a duch Ducha Svatého.

Toto se může stát i vám, a něco podobného se vám pravděpodobně již i stalo.

Když usilujete o svědectví, ti z vás, kteří se narodili v Církvi, mohou hledat určitý okázalý duchovní pocit odlišný od čehokoli, co jste pocítili předtím. Možná jste slyšeli obrácené svědčit o jejich obrácení a přemýšlíte, zda vám něco nechybí. Jedním z důvodů, proč se jim to zdá tak okázalé, je to, že je to pro ně nové.

Vy jste tytéž pocity vnímali celý život během rodinných domácích večerů, svědeckých shromáždění mládeže, tříd semináře, četby písem a při mnoha dalších příležitostech.

Naši misionáři jsou školeni, aby pomáhali zájemcům rozpoznat, kdy cítí Ducha. Vzpomínám si, jak jsme při mnoha příležitostech zastavili uprostřed intenzivní duchovní diskuse a řekli: „Na okamžik zastavme a pohovořme si o tom, co právě nyní cítíte. Máte pocit, jako bychom vám připomněli něco, co jste znali kdysi. Pociťujete, že vám říkáme pravdu. Pociťujete pokoj. Pociťujete Ducha Svatého.“

Pamatuji se, jak jsme učili nesmírně inteligentní ženu, která měla potíže přijmout cokoli, dokud nepřitloukla každý odstávající intelektuální konec. Nicméně po dlouhé době jsme ji nakonec slyšeli říci: „Tento pocit již nemohu popírat.“

Vstoupila do Církve a příštích několik let byla velmi šťastná, ale postupně dovolila, aby se její intelektuální pochybnosti vplížily zpět, a nakonec z Církve odešla.

Uplynulo patnáct let a ona přišla navštívit naši rodinu. Vzali jsme ji na Chrámové náměstí. Když jsme začali stoupat po okrouhlé rampě vedoucí k soše Spasitele, zastavila se a se slzami řekla: „Už to zase cítím. Mé srdce stále touží po tom, co moje mysl nepřijímá!“

Když jste to jednou pocítili, nemůžete na to nikdy zapomenout.

Duchovní svědectví přichází v mladém věku k těm, kteří jsou vystaveni duchovním zkušenostem. Jako rodičům, učitelům a vedoucím se nám daří dbát na to, abyste rozuměli pravidlům a přikázáním. Mohli bychom se zlepšit v tom, jak vám pomáhat získat svědectví o zásadách a nauce. Snad bychom se mohli častěji zastavit a pomoci vám naučit se rozpoznávat Ducha.

Když jednou pochopíte, čím tyto pocity vlastně jsou, vaše víra v ně vzroste. Brzy zjistíte, že jste získali duchovní šestý smysl, který se nemůže splést.

V jedenácti letech jsem věděl, že Joseph Smith byl prorok Boží. Neslyšel jsem hlasy, ani jsem neviděl anděly nebo něco podobného. To, co jsem pocítil, bylo mnohem jistější. Dotklo se to mého duchovního smyslu. Byl to radostný pocit plynoucí z nejvnitřnějších částí mé bytosti, která je ochraňována před vším klamem. Tento duchovní smysl se rozezvučí pouze tehdy, je-li aktivován Duchem Svatým.

Jaký je to pocit mít takové duchovní svědectví? Dá se to popsat jen obtížně, stejně jako vůně růže, ptačí zpěv nebo krása krajiny. Nicméně, když ho pocítíte, tak to víte.

Písma nám dávají do těchto pocitů určitým způsobem nahlédnout:

„Vpravdě, vpravdě, pravím tobě, udělím ti ze svého Ducha, který osvítí mysl tvou, který naplní duši tvou radostí; A potom budeš znáti.“ (NaS 11:13–14.)

Někdy je tento pocit jako vzpomínka. Nejprve jsme se evangeliu naučili ve svém nebeském domově. Na tuto zemi jsme přišli se závojem zapomnění. A přesto v každém duchu přebývají tyto spící vzpomínky. Duch Svatý může roztáhnout závoj a probudit je ze spánku. Mou reakcí na domněle nově objevenou pravdu často je: „Na to si vzpomínám!“

„Utěšitel… ten Duch svatý,… připomeneť vám všecko.“ (Jan 14:26.)

Mladí bratři a sestry, vyzývám vás, abyste „vyzkoušeli slova má“ (Alma 32:27). Přečtete si příběh Josepha Smitha a pomodlíte se o něm?

Když víte, že je to pravda, způsobuje to jednu úžasnou věc: zároveň víte, že Bůh Otec a Ježíš Kristus žijí a že i dnes stojí v čele této Církve. Toto poznání jsem získal, když mi bylo jedenáct let, a nyní před vámi stojím jako vysvěcený zvláštní svědek Ježíše Krista a svědčím, že je to pravda. Také svědčím, že Pán si přeje, abyste věděli, že je to pravda a že „vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého“ (Moroni 10:4). Ve jménu Ježíše Krista, amen.