Poselství mým vnukům

Bratří, dnes večer bych k vám rád promlouval tak, jako byste byli moji vnuci. Doufám, že to, co bych chtěl říci, se bude týkat všech mladých nositelů kněžství, ať jsou kdekoli. Když přemýšlím o tomto velkém shromáždění a o dalších mnoha tisících těch, kteří nás sledují prostřednictvím satelitu, uvědomuji si, že ono veliké požehnání být nositelem kněžství Božího je požehnání vyhrazené poměrně málo lidem, vzhledem k miliardám lidí na světě. Být nositelem kněžství je mimořádná čest; přesto ho může v Církvi obdržet kterýkoli způsobilý muž nebo chlapec starší 12 let.

Kněžství je pravomoc delegovaná člověku, aby sloužil ve jménu Božím. Je to moc, kterou si nikdo z vlastního popudu nemůže přisvojit. Jak řekl Pavel: „Aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.“¹ Je to pravomoc, kterou nemůže stvořit žádná lidská moc.

Peter, jeden mladý kněz, popsal zážitek, díky němuž zjistil, že moc kněžství je vpravdě skutečná. Mladému obrácenému v Peterově sboru v kanadském Ontariu byla vyjádřena podpora jako učiteli v Aronově kněžství a Peter byl požádán, aby pronášel slova při vysvěcení. Peter napsal: „Nikdy předtím jsem nikomu nevložil ruce na hlavu, a měl jsem pocit, že na to nestačím. Ale pak mě Duch ujistil, že to zvládnu…

Mladý muž, který měl být vysvěcen, se posadil na židli a já jsem se postavil přímo za něj. [Náš president Mladých mužů] mě vedl během modlitby při vysvěcování a já jsem po něm opakoval každé slovo. Když jsme provedli vysvěcení a já jsem řekl: ,… a nyní bychom chtěli na tvou hlavu vložit požehnání…,‘ [president Mladých mužů] se na mě podíval a naznačil mi, že mám pokračovat sám.

V oné chvíli se můj pohled na kněžství zcela změnil. Již to nebyl pouhý titul, ale skutečná pravomoc jednat v Božím jménu, a já jsem tuto pravomoc předával někomu jinému. Odmlčel jsem se a čekal jsem, až mi Duch našeptá, co mám říci. Je těžké popsat pocity, které jsem měl onoho dne během požehnání, ale mohu říci, že nyní mám silnější svědectví o tom, že moc kněžství je skutečná.“²

Vy, mladí muži, se bezpochyby těšíte na přijetí vyššího neboli Melchisedechova kněžství. O tomto vyšším kněžství prorok Joseph Smith řekl: „Bylo ustaveno před založením této země neboli když hvězdy jitřní spolu prozpěvovaly neboli když plesali Synové Boží, a je to nejvyšší a nejsvatější Kněžství a je podle řádu Syna Božího.“³

Jako nositelé kněžství jsme zmocněnci Páně. Pán o tomto posvátném zmocnění promluvil ke starším Církve v Kirtlandu v roce 1831: „Pročež, jelikož jste zmocněnci, máte Pánovo pověření; a cokoli činíte podle vůle Páně, je Pánovou záležitostí.“⁴

President Hinckley nám často připomíná, že misionářská práce je v podstatě kněžská zodpovědnost. Je velkou ctí a zodpovědností být povolán sloužit Pánu v misionářské práci. Tato služba přináší trvalou radost, i když může být občas obtížná a odrazující. Moje misie změnila směr mého života. Byla jednou z nejúžasnějších zkušeností, kterou jsem kdy získal. Služba na misii nás připravuje na naše celoživotní dílo i na naše dílo věčné.

Doufám, že každý z vás se stane mužem Božím. Mužem Božím se stanete skrze spravedlivé skutky. Budete ctít a zvelebovat kněžství a, jak řekl apoštol Pavel, budete jednat podle „spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti“.⁵

Není vždy snadné následovat spravedlivý plán a být poslušen zákonů společnosti a zákonů Páně. Z dlouhodobé perspektivy je však dodržování pravidel stále tou nejlepší cestou, jak získat vše, co Pán slíbil.

Každý z nás je odpovědný za své skutky. Má právnická praxe mě naučila, že ti, kdo se vydají po cestě zločinu a jsou uvězněni, často viní svého otce nebo matku nebo společnost. Oni se však vědomě rozhodli jednat „proti přirozenosti Boží“ a následně jsou „ve stavu opačném k povaze štěstí“.⁶ Někteří dokonce prohlašují: „Ďábel mě k tomu přinutil!“ To, co je na tomto prohlášení pravdivé, je skutečnost, že ďábel nás ponouká, abychom činili zlo.⁷ Nepravdivé je proto, že máme svobodu jednání. Ďábel nás nemůže přinutit k ničemu, co dělat nechceme.⁸

Nástrahy a léčky mohou přicházet na každého z nás, ať již jsme mladí, středního věku nebo staří. Jak kdosi poznamenal: „V mládí narážíme do problémů a ve stáří problémy narážejí do nás!“⁹ Prohlubující se uvolněnost mravů v naší společnosti bude vyžadovat, abychom se velmi pevně drželi železné tyče spravedlivosti, máme-li získat požehnání a ochranu Páně. Je velmi nebezpečné zahrávat si se Satanovými pokušeními. Bude třeba, abychom se chránili před všemi podobami zla po všechny dny svého života.

Vy všichni mladí muži, kteří jste nositeli kněžství, máte povinnost ctít ženství. Když chodíte s půvabnou mladou ženou z Církve, máte povinnost chránit její fyzické bezpečí i ctnost. Kněžství, jehož jste nositeli, vám dává větší zodpovědnost dohlížet na to, aby se v Církvi vždy zachovávala vysoká morální měřítka. Dobře víte, že se nemáte přibližovat k hranici sexuálního pokušení. Pokud tuto hranici překročíte a zneužijete velkou moc tvoření, ztratíte část své posvátnosti. Jak může kdokoli z nás doufat, že se v čase nebo na věčnosti zhostí nějaké velké role, pokud nemá moc se ovládat? Být ženatý se spravedlivou ženou, která miluje Pána, miluje vás a ctí kněžství, je jedno z největších požehnání v životě i na věčnosti. Poznal jsem to díky více než šedesátiletému manželství se svou ženou Ruth.

Přátelé a známí v mnohém obohacují náš život, ale tyto vztahy mohou být dočasné. Nikdo vás nemiluje tolik ani se nikdo jiný nestará o vaše blaho tolik jako vaši rodiče. Můžete pochybovat o tom, co vám říkají, ale nemůžete pochybovat o jejich lásce k vám a o jejich zájmu o to, jak se vám daří.

Přijde čas, kdy budete mít vy, mladí muži, zodpovědnost za péči o manželku a o děti, které na vás budou závislé. Když se oženíte, budete zodpovědni za blaho své manželky a posléze i za blaho svých dětí, když založíte rodinu. Manželství a otcovství může přinést velké věčné štěstí a radost. Jak řekl president Joseph F. Smith, právě na rodinném životě „je správa Církve založena a trvale zachovávána“.¹⁰ Aby partneři našli v rodině vznešené naplnění, musejí být oba plně oddáni manželství. President David O. McKay jednou řekl: „Jakmile člověk povýší svou práci nebo potěšení nad svou rodinu, začíná v tom okamžiku klesat směrem ke slabosti duše.“¹¹

Někteří z vás již urazili velký kus na cestě k úspěšnému plnění některých svých životních cílů. Jsme na vás hrdí. Můj otec mi jednou řekl, že si myslel, že až absolvuje právnickou školu, bude mít po problémech. Řekl, že dokončení studia bylo ve skutečnosti jen začátkem větších výzev. V tomto životě se problémů nezbavíme, a ani nebudeme ušetřeni světských výzev.

Žijeme v době specializace. Když jsem byl chlapcem, mnoho lidí mělo automobil Ford – model T. Ve srovnání s moderními automobily byly mechanicky poměrně jednoduché. Mnozí byli schopni opravit si své auto tím, že si sami brousili ventily, vyměňovali si kroužky na pístech, nové brzdové pásy a používali hojně vázací drát. Dnešní automobily jsou tak propracované, že průměrný člověk má jen pramálo znalostí potřebných k tomu, aby je mohl opravovat. Dnešní automechanici používají na diagnostiku problémů s motorem počítač. Zmiňuji tento příklad proto, abych vás, mladé muže, povzbudil, abyste se vyškolili a získali vzdělání, abyste mohli udržet krok s ostatními. Technické vzdělání je velmi důležité, a totéž platí i pro vzdělání vyšší. Jakákoli dovednost vyžaduje specializované znalosti.

Nezáleží mi na tom, pro jaké povolání se v životě rozhodnete, pokud je úctyhodné. To, jak zajistíte svou rodinu, je vaše rozhodnutí. Získat nějakou dovednost je dobrý způsob, jak platit složenky, ale ve skutečnosti byste měli hledět dále, pokud jde o osobní angažovanost. Nebuďte tak zaujati materiální stránkou života, že byste ztratili podstatu svého lidství. Možná si vzpomenete na Dickensovu postavu Jacoba Marleyho, který bědoval nad svou posedlostí prací, když zvolal: „Práce?… Lidstvo mělo být mojí prací! Všeobecné blaho mělo být mojí prací.“¹² Každý z nás by měl hrát určitou roli v posilování společnosti, a zejména v uskutečňování díla Božího.

Zjistil jsem, že nejlepším receptem na úspěch pro ty z nás, kteří jsou nositeli kněžství, je toto: „Hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“¹³ Úspěch se nedostaví okamžitě, protože vyžaduje přípravu a usilovnou práci. Ve skutečnosti neexistují zkratky pro dosažení úspěchu.

Každý z nás je jedinečným stvořením našeho Nebeského Otce. Žádný z nás není úplně stejný jako ten druhý. Nikdo jiný nemá přesně tytéž dary a talenty, které byly dány nám. Máme rozvíjet tyto talenty a dary a používat je ke zvelebení své jedinečnosti. Například když jsem vyrůstal, žil v našem sousedství jeden skvělý mladý muž, který nebyl žádným učencem, ale vyráběl vlastnoručně krásný nábytek. Byli jsme odvedeni do armády ve stejný den. Nedokázal si ustlat postel tak, aby to prošlo kontrolou, ale dokázal z kousku dřeva vytvořit nádherné umění. Jak řekl president Howard W. Hunter: „Někteří lidé si myslí, že talent, tvořivost, mravní stálost nebo vznešenost se netýkají mládí, ale jsou vyhrazeny těm, kteří jsou starší. Tak tomu není.“¹⁴

Vy, mladí muži, máte budoucnost s velkým zaslíbením. Čerpáte z poznání, které svět dříve neznal. Toto poznání vám umožní být přínosem pro budoucnost na poli moderního podnikání, průmyslu, zemědělství a odborných profesí. Můžete být mezi těmi, kteří budou bránit určitý způsob života na bitevních polích. Budete mezi těmi, kteří šíří zásady evangelia ve světě a pomáhají Církvi růst.

A nyní, moji milí vnukové a všichni výjimeční mladí muži v dosahu mého hlasu, jděte kupředu. Jděte kupředu s vírou a se spravedlivostí a následujte vedení našeho proroka, presidenta Gordona B. Hinckleyho. Budete-li tak činit, Pán vás bude posilovat a zvelebovat, abyste mohli dosáhnout velkých věcí. Svědčím o tom, že kněžství má na můj život velký a pronikavý vliv. Po všechny roky mého dlouhého života jsem se nesnažil skrývat to, kým jsem a čemu věřím. Nevzpomínám si na jediný případ, kdy by to ublížilo mé kariéře nebo kdy bych ztratil cenné přátele tím, že jsem pokorně přiznal, že jsem členem této Církve. Zanechávám vám dnes večer své svědectví a požehnání ve jménu Ježíše Krista, amen.