Zázrak Bible svaté

Bratři a sestry, Bible svatá je zázrak! Je zázrak, že proroci, apoštolové a inspirovaní duchovní zaznamenali a zachovali 4000 let posvátné i světské historie, která se nachází v Bibli.

Je to zázrak, že máme mocnou biblickou nauku, zásady, poezii a příběhy. Ale úžasným zázrakem je především to, že máme záznam o životě a službě Ježíše a záznam Jeho slov, který byl ochraňován během temného středověku a během konfliktů bezpočtu pokolení, abychom jej mohli mít dnes.

Je to zázrak, že Bible na svých stránkách obsahuje obracejícího, uzdravujícího Ducha Kristova, který po staletí obracel srdce lidí a vedl je k tomu, aby se modlili, aby si vybírali správnou cestu a aby se snažili najít Spasitele.

Bible svatá nese příhodné jméno. Je svatá, protože učí pravdě, je svatá, protože nás zahřívá svým duchem, je svatá, protože nás učí poznávat Boha a rozumět Jeho jednání s lidmi, a je svatá, protože na svých stránkách svědčí o Pánu Ježíši Kristu.

Abraham Lincoln o Bibli řekl: „Tato významná kniha… je nejlepším darem, který Bůh dal člověku. Veškeré dobro, které Spasitel dal světu, bylo sděleno skrze tuto knihu. Kdyby nebylo jí, nemohli bychom rozeznávat dobro od zla.“ (Speeches and Writings, 1859–1865 [1989], 628.)

Není to náhodou ani shodou nějakých okolností, že dnes Bibli máme. Spravedliví jedinci byli nabádáni Duchem, aby zaznamenávali jak posvátné věci, které viděli, tak inspirovaná slova, která slyšeli a promlouvali. Další oddaní lidé byli nabádáni k tomu, aby tyto záznamy ochraňovali a zachovávali. Muži jako John Viklef, odvážný William Tyndale a Johannes Gutenberg byli nabádáni k tomu, aby navzdory silnému protivenství přeložili Bibli do jazyka, kterému by lidé mohli rozumět, a aby ji vydali v knihách, které by lidé mohli číst. Věřím, že i učenci krále Jakuba byli při svém překladatelském díle duchovně inspirováni.

Temný středověk byl temný, protože světlo evangelia bylo před lidmi ukryto. Neměli apoštoly ani proroky, a neměli ani přístup k Bibli. Duchovní drželi písma v tajnosti a lidé k nim přístup neměli. Za mnohé vděčíme mnoha statečným mučedníkům a reformátorům, jako byli Martin Luther, Jan Kalvín a Jan Hus, kteří požadovali svobodu uctívání a volný přístup ke svatým knihám.

William Tyndale obětoval svůj život, protože tak hluboce věřil v moc Bible. Řekl: „Povahou Božího slova je to, že kdokoli ho čte, nebo i jen naslouchá, jak se o něm rozjímá a debatuje, stává se okamžitě každým dnem lepším a lepším, až vyroste v dokonalého člověka.“ (S. Michael Wilcox, Fire in the Bones: William Tyndale—Martyr, Father of the English Bible [2004], xv.)

Poctivým a pilným studiem Bible se stáváme lepšími a lepšími, a musíme mít vždy na paměti bezpočet mučedníků, kteří znali její moc a kteří obětovali svůj život, abychom my v jejích slovech mohli najít cestu k věčnému štěstí a k pokoji v království našeho Nebeského Otce.

I když se tito křesťanští reformátoři v mnoha věcech shodovali, v mnoha bodech nauky se nakonec neshodli. To mělo za následek zorganizování mnoha křesťanských denominací. Roger Williams, raný bojovník za náboženskou svobodu, došel k závěru, že „na zemi není žádná řádně zorganizovaná církev, ani není žádná osoba oprávněna vykonávat církevní obřady, ani být nemůže, dokud nebudou vysláni noví apoštolové velkou Hlavou církve, jejichž příchod hledám.“ (Viz William Cullen Bryant, ed., Picturesque America; or, the Land We Live In, 2 vols. [1872–74], 1:502.)

Desítky milionů jedinců došly k víře v Boha a v Ježíše Krista díky tomu, že hledaly pravdu v Bibli svaté. Nedají se spočítat ti, kteří k tomu, aby sytili a vedli svou víru, neměli nic než Bibli.

Díky úsilí reformátorů se „Bible stala domácím vlastnictvím. Slovo Boží se četlo kolem rodinného krbu prostých lidí, stejně jako v salonech mocných.“ (John A. Widtsoe, Conference Report, Apr. 1939, 20.)

Miliony rodin se scházely, aby se studiem Bible snažily najít Církev Ježíše Krista. Jednou z těchto rodin byla na počátku devatenáctého století na severu státu New York rodina Josepha Smitha st. Jedním z jeho synů byl Joseph Smith ml., který bádal v Bibli a snažil se zjistit, která z mnoha denominací je stejná jako Církev, kterou zorganizoval Ježíš Kristus. Slova Bible ho podnítila k tomu, aby se modlil o další duchovní světlo a poznání od Boha. Rozhodl se hledat moudrost přislíbenou ve svatých písmech, a tak na jaře roku 1820 Joseph poklekl v pokorné modlitbě. Jak úžasné světlo a pravda se na něho v onen den vylily, když spatřil Boha Otce a Pána Ježíše Krista! Bůh znovu povolal proroka, jak to činil za dnů Noéma, Abrahama a Mojžíše.

Jak vděčni bychom měli být za Bibli! V ní se dozvídáme nejenom o životě, učení a naukách Krista, ale i o Jeho Církvi, o Jeho kněžství a o organizaci, kterou založil v oněch dřívějších dnech a které dal jméno Církev Ježíše Krista. Věříme v onu Církev a věříme, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, která byla znovuzřízena na zemi, je stejnou církví, že obsahuje plnost a že má stejnou organizaci a stejné kněžství.

Bez Bible bychom nevěděli nic o Jeho Církvi tehdy, ani bychom neměli plnost evangelia nyní.

Mám rád Bibli, její učení, její ponaučení a jejího ducha. Mám rád dojemné a působivé příběhy Starého zákona a jeho velké proroky svědčící o příchodu Krista. V Novém zákoně mám rád Pavlova apoštolská putování, zázraky a dopisy. Ale ze všeho nejraději mám biblické záznamy slov našeho Spasitele Ježíše Krista a zprávy popisující jeho příklad a usmíření, které zapsali očití svědkové. Mám rád pohled na život a pokoj, který přináší čtení Bible.

Bratři a sestry, jsem si jist, že mnozí z vás slyšeli, jak lidé říkají, že „mormoni nejsou křesťané, protože mají vlastní Bibli, Knihu Mormonovu“. Každému, kdo má tuto špatnou představu, říkáme, že věříme v Pána Ježíše Krista jako Spasitele a původce našeho spasení, a že věříme Bibli svaté, ctíme ji a máme ji rádi. Máme další svatá písma, včetně Knihy Mormonovy, ale ta podporují Bibli, nikdy ji nenahrazují.

Ježíš učil, že máme bádat v písmech, protože, jak řekl, „svědectví vydávají o mně“ (Jan 5:39). Tato slova jsou zdrojem moudrosti a inspirace pro všechny, kteří se upřímně snaží poznat a pochopit pravdu o Ježíši Kristu. Písma jsou bohatá na historii, nauku, příběhy, kázání a svědectví, což vše se nakonec zaměřuje na věčného Krista a Jeho fyzické a duchovní poslání pro dobro dětí Nebeského Otce.

Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů věří, že „všelikéť písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné“ (2. Timoteovi 3:16). Máme rádi Bibli a další písma. To může být překvapující pro někoho, kdo možná neví, že věříme, že Bible je zjevené slovo Boží. Je to jeden z pilířů naší víry, mocné svědectví o Spasiteli a o Kristově pokračujícím vlivu na život těch, kteří Ho uctívají a následují. Čím více čteme a studujeme Bibli a její učení, tím jasněji chápeme naukový základ znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Máme sklon milovat písma, se kterými trávíme svůj čas. Možná potřebujeme vyvážit své studium, abychom měli rádi všechna písma a rozuměli jim.

Zejména vy, mladí lidé, nezlehčujte ani nesnižujte hodnotu Bible svaté. Je to posvátný a svatý záznam o životě Pána. Bible obsahuje o stovky stránek více než všechna ostatní písma dohromady. Je to základ veškerého křesťanství. Nekritizujeme ani nesnižujeme něčí víru. Naší velkou zodpovědností jako křesťanů je dělit se o vše, co Bůh zjevil, se všemi Jeho syny a dcerami.

Ti, již vstupují do této Církve, se nevzdávají své víry v Bibli – posilují ji. Kniha Mormonova neoslabuje, nezmenšuje ani nesnižuje hodnotu Bible. Naopak ji rozšiřuje, zvětšuje a povznáší. Kniha Mormonova svědčí o Bibli, a obě svědčí o Kristu.

Prvním svědectvím o Kristu je Starý zákon v Bibli, který předpověděl a prorokoval příchod Spasitele, vše přesahující význam Jeho života a Jeho osvobozující usmíření.

Druhým svědectvím o Kristu v Bibli je Nový zákon, který zaznamenává Jeho narození, Jeho život, Jeho službu, Jeho evangelium, zprávu o Jeho Církvi, zaznamenává Jeho usmíření a Jeho vzkříšení, a rovněž svědectví Jeho apoštolů.

Třetím svědectvím o Kristu je Kniha Mormonova, která také předpovídá Kristův příchod, potvrzuje zprávu Bible o jeho spásném usmíření a potom popisuje návštěvu vzkříšeného Pána na druhé polokouli země. Podtitulem Knihy Mormonovy, který objasňuje její účel a je vytištěn na obalu každého výtisku, je „Další svědectví o Ježíši Kristu“.

Každé z těchto tří svědectví je součástí velkého nedělitelného celku Pánova slova zjeveného Jeho dětem. Obsahují slova Kristova, na kterých, jak jsme napomínáni, máme hodovat jako na prostředku pro dosažení věčného života (viz 2. Nefi 31:20). Ti, již si myslí, že jedna část je důležitější nebo pravdivější než části ostatní, ztrácejí něco z krásy a úplnosti kánonu dávných písem.

A ti, již si myslí, že členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nevěří v Ježíše Krista nebo v Bibli, mají věnovat čas tomu, aby porozuměli Církvi, významu jejího jména a moci jejího poselství.

Do rozpaků mě přivádí každý, kdo zpochybňuje víru této Církve v Bibli a naše postavení jako křesťanů. Jméno Církve zní Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Při naší poslední generální konferenci, zde v této budově, vedoucí naší Církve z Bible citovali téměř dvěstěkrát. Tato Církev je zorganizována a funguje jako Církev, kterou založil Kristus a Jeho apoštolové v Novém zákoně. Dnes na pódiu sedí prorok a apoštolové Pána Ježíše Krista.

Vydávám posvátné svědectví o tom, že opravdově a plně věříme v Pána Ježíše Krista a v Jeho slovo zjevené skrze Bibli svatou. Bibli nejenom věříme, ale snažíme se i následovat její předpisy a učit jejímu poselství. Poselství našich misionářů je poselstvím o Kristu, o Jeho evangeliu a o Jeho usmíření, a písma jsou textem tohoto poselství. Říkáme všem lidem: „Nabízíme vám svou lásku a zveme vás, abyste přišli. Dovolte nám podělit se o vše, co Bůh zjevil.“

Bratři a sestry, musíme pomáhat všem lidem, i svým vlastním členům, porozumět moci a významu Bible svaté. Bible je písmo, které vede nás i celé lidstvo k přijetí Ježíše Krista jako našeho Spasitele. Kéž nám Bůh udělí touhu a schopnost přijmout Jeho učení a žít podle něj – o to se pokorně modlím ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.