Není to snad pravda? Na čem jiném tedy záleží?

Obrázek

Jako námět svého dnešního proslovu jsem použil myšlenku z proslovu presidenta Hinckleyho na generální konferenci v dubnu 1973.

Bylo to hned po mém návratu z misie. Čekalo mě toho tolik! Dokážu se v životě důsledně rozhodovat správně?

Tehdy starší Gordon B. Hinckley mluvil o tom, jak se sešel s mladým námořním důstojníkem z Asie. Důstojník nevyrůstal jako křesťan, ale během výcviku ve Spojených státech poznal Církev a dal se pokřtít. Právě se chystal k návratu do své rodné země.

President Hinckley se důstojníka zeptal: „Lidé u vás nejsou křesťané. Co se stane, až se vrátíte domů jako křesťan, a dokonce jako mormonský křesťan?“

Důstojník se zachmuřil a odpověděl: „Má rodina bude zklamaná… Pokud jde o mou budoucnost a mé povolání, všechny příležitosti mohou být předem vyloučené.“

President Hinckley se zeptal: „Jste ochoten zaplatit tak velikou cenu za evangelium?“

Jeho tmavé oči prozradily dojetí, když místo odpovědi položil otázku: „Není to snad pravda?“

President Hinckley odpověděl: „Ano, je to pravda.“

A důstojník dodal: „Na čem jiném tedy záleží?“¹

Během let jsem často myslel na tato slova: „Není to snad pravda? Na čem jiném tedy záleží?“ Tyto otázky mi pomáhají nahlížet na obtížné záležitosti ze správné perspektivy.

Práce, na níž se podílíme, je pravdivá. Respektujeme víru svých přátel a bližních. Všichni jsme synové a dcery Boží. Od druhých dobrých a věřících mužů a žen se toho můžeme mnoho naučit, jak nás tomu působivě učil president Faust.

Nicméně my víme, že Ježíš je Kristus. Je vzkříšený. Skrze proroka Josepha Smitha bylo v naší době znovuzřízeno kněžství Boží. Máme dar Ducha Svatého. Kniha Mormonova je tím, co o ní tvrdíme. Na zaslíbení chrámu se můžeme spolehnout. Sám Pán, když mluvil o jedinečném a pozoruhodném poslání Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, prohlásil, že má být „světlem světu“ a „poslem…, aby připravila cestu [před Ním]“², zatímco „se… evangelium [valí] do končin země“.³

Není to snad pravda? Na čem jiném tedy záleží?

Samozřejmě, pro každého z nás jsou i další věci, na nichž záleží. Proslov presidenta Hinckleyho jsem slyšel jako jednadvacetiletý, a tehdy jsem hlavně potřeboval studovat; potřeboval jsem také práci, abych měl na školu; jednu výjimečnou mladou dámu jsem nějak potřeboval přesvědčit, ať to se mnou zkusí; a věnoval jsem se dalším důležitým činnostem.

Jak najdeme svou cestu mezi tím vším, na čem záleží? Musíme zjednodušovat a pročišťovat svůj pohled na věc. Něco je špatné, a musíme se tomu vyhýbat; něco je pěkné; něco je důležité a něco je naprosto nezbytné. Spasitel řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“⁴

Víra není jen pocit, je to rozhodnutí. Víru budujeme a posilujeme modlitbou, studiem, poslušností a smlouvami. Naše přesvědčení o roli Spasitele a o důležitosti Jeho díla posledních dnů se stává mocnou lupou, s níž posuzujeme vše ostatní. Když se pak ocitneme ve víru života, jak to vysvětloval starší Oaks, máme sílu jít tím správným směrem.

President Hinckley to řekl takto: „Když člověka motivuje vznešené a mocné přesvědčení o pravdě, potom neukázňuje sám sebe kvůli tomu, co požaduje Církev, ale pro poznání, které má v srdci.“⁵

Motivuje nás dostatečně vznešené a „mocné přesvědčení o pravdě“? Odrážejí naše rozhodnutí tuto motivaci? Stáváme se tím, kým bychom se chtěli stát? Není to snad pravda? Na čem jiném tedy záleží?

Víme, co je správné. Moje žena Kathy se před několika lety starala o naše vnoučata, protože jejich rodiče nebyli doma. Náš čtyřletý vnuk uhodil svého malého bratříčka. Když manželka utišila křičící dítě, obrátila se k tomu čtyřletému a starostlivě se zeptala: „Proč jsi ho uhodil?“ Podíval se na babičku a řekl: „Babi, promiň. Ztratil jsem prstýnek RSS a nemůžu se rozhodovat správně.“ Musíme být opatrní, protože výmluvy mohou brzdit náš pokrok.

„Vznešené a mocné přesvědčení o pravdě“ se nachází v srdci Svatých posledních dnů v národech po celém světě. Tato síla víry nese dílo království vpřed.

Před mnoha lety jsem se svou ženou stál ve Francii vedle odvážné sestry, když její muž, kterému ještě nebylo 40 let, procházel závojem smrti. Odpovědnost učit čtyři děti cestám spravedlivosti a vést je po těchto cestách sama se zdála být nad lidské síly. Přesto po 16 letech již byli její tři synové zpátky z misie a její dcera je zpečetěna v chrámu.

Znám bratra v Brazílii, jenž vstoupil jako šestnáctiletý a jako jediný v rodině do Církve. Když přišel čas jít na misii, jeho rodiče byli proti tomu. Během misie se mu ani neozvali, a on se vrátil domů do domu svého biskupa. Příběh má však šťastný konec, protože on má nyní krásnou rodinu, pracuje jako zubní lékař a jeho rodiče by si přáli, aby u svých bratrů vzbudil zájem o Církev.

Znám bratra v jedné zemi Latinské Ameriky, který se po svém křtu rozhodl, že bude nejen platit poctivě desátek, ale že bude také platit daně v plné výši, což jeho konkurenti nedělali. Pán mu za jeho čestnost požehnal.

Mnohé oběti jsou přinášeny nenápadně: přinášejí je misionáři, kteří po návratu neodkládají zodpovědnost najít si věčnou společnici; spravedlivé ženy, které si přejí mít děti a věnovat svůj život jejich výchově k lásce a pravdě; rodiny, které pečlivě omezují vliv médií a internetu, aby neposkvrnil jejich ducha; manželské páry, které si vyhrazují více času na společné návštěvy chrámu.

I děti si mohou vytvořit tuto lupu víry. Nedávno jsem se v Soulu v Koreji sešel s mladými, kteří kvůli náročnému školnímu rozvrhu přijíždějí domů každý večer velmi pozdě, a přesto pětkrát týdně chodí v šest hodin ráno na seminář. Znám osmiletého hráče basketbalu, hvězdu v družstvu, který sám vysvětlil trenérovi, že se nemůže zúčastnit zápasu ve finále, protože se měl hrát v neděli.

O mnohých nenápadných skutcích hluboké víry ví pouze Bůh. Ale v nebi jsou zaznamenány. Není to snad pravda? Na čem jiném tedy záleží?

Spasitel řekl: „Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“⁶

Svědčím, že je to pravda a že na tom záleží. Ve jménu Ježíše Krista, amen.