Ukládejte do zásoby

Moji milí bratří, jsme velmi požehnáni tím, že jsme se zde shromáždili společně s Prvním předsednictvem a Dvanácti apoštoly. Každý přítomný nositel kněžství, ať již mu je 12 nebo 112 let, může díky našemu Spasiteli Ježíši Kristu zdědit celestiální řád života „skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia“.¹ Je úžasné nad tím rozjímat, a já vím, že je to pravda. Svůj svět máte ve svých rukou!

S touto naší vyhlídkou posuďte následující příběh. Jeden mladý muž plný ctižádosti a energie se zapsal na kvalitní univerzitu. V té době byl knězem v Aronově kněžství. Jeho cíl byl vznešený – chtěl se stát lékařem. Jeho úmysl byl ctižádostivý – chtěl být bohatý. Chtěl hrát americký fotbal, a tak vyhledal trenéry a nakonec byl přijat do družstva. Teď mohl získat právo na uznání a vychloubání se, které je typické ve světě univerzitního sportu. Takové myšlenky se mu honily hlavou.

Nemyslel však příliš na to, co ho nakonec připravilo o jeho naduté a ješitné ambice – neukládal do zásoby. Nedbal na to, jak důležité je náležitě se připravovat, nedbal na požadavky pravidelné docházky a disciplíny ve studiu, ani na přednášky z chemie na univerzitě. Následky byly rychlé a nemilosrdné. Dostavily se za necelých 90 dnů. Stalo se to takto:

V den, kdy se se svými 172 centimetry výšky a 77 kilogramy váhy postavil na čáru proti ohromnému hráči z nejlepšího týmu univerzity, poznal, že si nevybral správný sport.

Protože nebyl zvyklý na důsledné studium, jeho oči a mozek odmítaly po krátkém ponoření se do knih fungovat.

Vrcholem jeho porážky byla závěrečná zkouška z chemie. Stačí říci, že výsledek z jeho nahodilých odpovědí na otázky v testu se ani neblížil výsledku, kterého by se dosáhlo náhodným výběrem. Dopadl tragicky.

Usilovná práce, misie, která v něm probudila správný náhled na účel života, a vytrvalá příprava nakonec překonaly následky tohoto krátkého období pošetilosti. Do dnešního dne mám však noční můry z oněch přednášek z chemie.

Naštěstí nám Pán ukázal, jak se podobných pošetilostí vyvarovat. On řekl:

„Poslouchejte, ó vy lidé církve mé… Poslouchejte, vy lidé zdaleka; a vy, kteří jste na ostrovech mořských, naslouchejte společně…

Připravte se, připravte se na to, co přijde, neboť Pán je nablízku.“²

Nauka o druhém příchodu Mesiáše je jedním z největších podnětů k tomu, abychom se správně připravovali a správně žili. Nebeský Otec ví, že slibované odměny povzbuzují Jeho děti, aby konaly skutky spravedlivosti, a slibované tresty vzbuzují strach z konání zla. Taková jsou zjevení týkající se druhého příchodu našeho Pána.³

V těchto zjeveních se mluví o znameních a zázracích na zemi i na nebesích. Poukazují na neklidné časy a na nadcházející události, které budou mít ohromný rozměr a trvání. A co je nejdůležitější, dostáváme tato nadpozemská zaslíbení:

„Pán bude míti moc nad svatými svými a bude vládnouti v jejich středu.“⁴

„Skrze mou prozřetelnost, nehledě na soužení, jež na vás sestoupí,… církev [může] býti nezávislá nad veškerým ostatním stvořením pod celestiálním světem.“⁵

A „jste-li připraveni, nebudete se báti“.⁶

Tato zaslíbení vedou nositele kněžství k tomu, aby připravili sebe a svou rodinu na to, až se Pán zjeví.⁷ Není třeba znepokojovat se událostmi, které vedou k druhému příchodu. Místo toho buďme naplněni vděčností za porozumění tomu, co nás čeká. Buďme vděčni za to, že jsme zodpovědni za svůj svět a že jsme Pánovi zmocněnci nad tím, co nám svěřil.⁸ Návod je jednoduchý: Buďte věrní. Nezatěžujte svůj život. Ukládejte do zásoby.

Buďte věrní. Jako nositelé kněžství si osvojujeme jemný dotyk a laskavou řeč. Jsme muži, kteří se modlí, kteří světí sabatní den a kteří znají slovo Boží. Platíme desátek, postíme se a dáváme štědré postní oběti. Dodržujeme smlouvy a zasvěcujeme život budování Božího království.

A také, bratří, ukládáme do zásoby! Když toto děláme, „Pán bude míti moc nad svatými svými a bude vládnouti v [našem] středu“.⁹

Nezatěžujte svůj život. Jako muži Boží se odvracíme od výstřelků k tomu, co povznáší, neboť „to, co nevzdělává, není od Boha“.¹⁰ Pokud nás různá jednání, angažovanost, snahy nebo plány odvádějí od toho, abychom dávali Boha na první místo, musíme se toho zbavit a nezatěžovat tím svůj život.¹¹ Máme-li dluhy, splácíme je, a žijeme bez dluhů do té míry, jak je to jen možné.

A také, bratří, ukládáme do zásoby! Pak „skrze [Pánovu] prozřetelnost, nehledě na soužení,… církev [a její lid budou nezávislí]“.¹²

Ukládejte do zásoby. Manželky jsou pomocnice v tomto díle, ale potřebují manžele, kteří vedou rodinu v připravenosti. Děti potřebují rodiče, kteří jim vštěpují tuto spravedlivou tradici. Pak budou dělat totéž se svými dětmi, a jejich zásoby je nezklamou.

Základní zásadou evangelia je připravit se na období nedostatku. Práce, píle, střídmost jsou součástí královského řádu života. Pamatujte na tato Pavlova slova: „Jestliže pak kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť víry, a jest horší než nevěřící.“¹³

Před námi sedí tři předsedající vysocí kněží, kteří tvoří První předsednictvo Církve.

Od presidenta Jamese E. Fausta, druhého rádce, slyšíme tato slova: „Každý otec a matka se mají v rodině starat o zásoby. Mají ukládat do zásoby cokoli, co by jejich rodina chtěla mít v nouzové situaci… [a] Bůh nám bude v našich zkouškách pomáhat.“¹⁴

Od presidenta Thomase S. Monsona, prvního rádce, slyšíme tato slova: „Mnohem více lidí by dokázalo vybruslit z ekonomických problémů ve svém životě, kdyby měli roční zásobu jídla… a byli bez dluhu. Zjišťujeme dnes, že mnozí tuto radu následovali v obráceném pořadí: mají alespoň roční zásobu dluhu a jsou bez jídla.“¹⁵

Od presidenta Gordona B. Hinckleyho, Pánova proroka, slyšíme tato slova:

„Nejlepším místem pro určitou zásobu potravin,… je náš domov…

Můžeme začít velmi skromně. Můžeme začít se zásobou potravin na jeden týden a postupně ji rozšiřovat na měsíc a pak na tři měsíce… Obávám se…, že mnozí se domnívají, že dlouhodobá zásoba potravin je tak dalece nad jejich možnosti, že nevyvíjejí naprosto žádnou snahu.

Začněte s málem… a krok za krokem postupujte k rozumnému cíli.“¹⁶

Inspirovaná připravenost spočívá na základech víry v Ježíše Krista, poslušnosti a prozíravého způsobu života. Členové nemají zacházet do extrémů, ale mají začít něco dělat.

Vyzýváme vás, nositele kněžství, abyste si vytvořili dostatečné zásoby, abyste vy a vaše rodiny přestáli rány osudu. Zajistěte prosím, aby ti, kteří byli svěřeni do vaší péče, obdrželi tyto dvě brožurky nazvané All Is Safely Gathered In [Vše je bezpečně shromážděno]. Vybízejte je, aby se již nyní připravili na nepříznivé dny v budoucnu.

Vedoucí kněžství, zapojte Pomocné sdružení do propagace rodinné připravenosti a vedení domácnosti. Ženy v Církvi potřebují vaši podporu a budou vaše vedení následovat.

Povzbuzujte členy, aby si pravidelně ukládali do svých domácích zásob několik užitečných základních potravin a vodu, kterou lze bez obav pít. Mají spořit určitou finanční částku, i kdyby to bylo jen několik drobných týdně. Tento střídmý postoj jim zanedlouho umožní mít rezervu na několik měsíců. Časem mohou toto skromné úsilí rozšířit na dlouhodobou zásobu tím, že začnou uskladňovat nezbytné potraviny, například obilí, luštěniny a další základní plodiny, které je udrží při životě v případě, že by neměli nic jiného k jídlu.¹⁷

Když uděláme to nejlepší, co můžeme, můžeme si být jisti, že „mouka z kbelíka… nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude“.¹⁸ Budeme se těšit větší moudrosti, jistotě, klidné mysli a osobní pohodě. Budeme připraveni, a protože budeme připraveni, „[nebudeme] se báti“.¹⁹

Na závěr bych vám rád představil rodinu Luca a Patrizie Vaccaronových. Žijí v Itálii v jednom městečku nedaleko Říma. Ve svém nedávném dopise napsali:

„Po určitých zkušenostech jsme se rozhodli, že je důležité mít zásobu toho, co používáme. Někdy musíme upravit i své stravovací návyky ohledně určitých potravin…

Pocit klidu a touha věrně dodržovat přikázání, které nám dal Pán skrze novodobého proroka, nám pomáhá pociťovat Svatého Ducha,… nebát se a dívat se na znamení času týkající se druhého příchodu Pána jako na požehnání, a ne jako na něco, čeho je třeba se bát. Radujeme se z toho… Dodává nám to motivaci, abychom byli věrní a vytrvali do konce a abychom byli spaseni a získali věčný život.“²⁰

A nakonec bratr Vaccarono píše: „Omlouvám se za svou angličtinu. Doufám, že pochopíte, co jsem se vám snažil vysvětlit.“ Bratře a sestro Vaccaronovi, my to chápeme, neboť v písmu se píše: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“²¹ Ve jménu Ježíše Krista, amen.