Svoboda skrze poslušnost

Bůh dal všem lidem svobodu jednání a udělil nám výsadu, abychom mu sloužili nebo nesloužili, abychom dělali to, co je správné, nebo to, co je špatné, a tato výsada je dána všem lidem bez ohledu na vyznání, barvu pleti nebo stav. Bohatí mají tuto svobodu jednání, chudí mají tuto svobodu jednání a žádnému člověku není žádnou mocí Boží odňato její používání nejplnějším a nej svobodnějším způsobem. Tato svoboda jednání byla dána všem. Je to požehnání, které Bůh udělil lidskému světu, všem svým dětem stejně. Bude nás ale volat k přísné zodpovědnosti za to, jak tuto svobodu jednání používáme, a bude nám řečeno to, co bylo řečeno Kainovi: „Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží.“ (Gen. 4:7.)³

Máme svobodu jednání a můžeme se rozhodnout pro evangelium, nebo ho odmítnout, řídit se příkladem Spasitele, nebo Lucifera. Volba je na nás. Jsme dědici Boha a spoludědici s Ježíšem Kristem a máme výsadu získat slávu a oslavení v království, kde přebývá Ježíš a posvěcení, je ale na nás, zda se pro to rozhodneme, nebo to odmítneme; Bůh prohlásil, že z našich rukou nebude požadovat nic, kromě toho, k čemu nám dá schopnost, abychom to vykonali. Žádá-li a vyžaduje od nás povinnosti, jejichž vykonání je pro nás obtížné, pohlížíme-li na ně přirozenýma očima, On nám dá moc je vykonat. Pokud ale nejsme způsobilí a nepoužíváme-li veškerou energii a inteligenci, kterou přirozeně vlastníme, slib z Jeho strany se nesplní, protože je učiněn na základě podmínek, že učiníme svou část.⁴

Pán dal dětem lidským jejich svobodu jednání. Lidé mohou činit dobro nebo zlo, jak je jim libo… Prostě nás činí zodpovědnými před sebou a odpovědnými jemu za používání inteligence a příležitostí, které nám zde v těle dal.⁵

Božská prozřetelnost nezasahuje do svobody jednání člověka. Kdyby lidem nebyla ponechána svoboda rozhodovat se pro dobro a odmítat zlo, nebo naopak, nebylo by žádné spravedlivosti, dokonce by ani nemělo žádný smysl přivádět je k soudu. V důsledku moci volby se stávají zodpovědnými bytostmi, a obdrží tedy výsledky svých vlastních činů. Až budou otevřeny knihy, budou odměněni nebo potrestáni podle svých skutků a souzeni podle toho, co je v nich napsáno.

Bůh by bez pochyby mohl odvrátit válku, předejít zločinu, zničit chudobu, rozptýlit temnotu, přemoci omyl a učinit vše zářivým, nádherným a radostným. Toto by ale obsahovalo zničení životně nezbytné a základní vlastnosti v člověku – práva na svobodu jednání. Je to pro dobro Jeho synů a dcer, aby se seznámili se zlem, stejně jako s dobrem, s temnotou, stejně jako se světlem, s omylem, stejně jako s pravdou a s důsledky porušování věčných zákonů. Proto dovoluje zlo, které způsobují činy Jeho stvoření, bude ale ovládat jeho konečné důsledky pro svou vlastní slávu a pokrok a oslavení svých synů a dcer, když se učí poslušnosti z toho, čím trpí. Kontrasty zažívané v tomto světě smíšeného zármutku a radosti jsou svou podstatou výchovné a budou prostředkem pro pozvednutí lidstva k plnému ocenění toho, co je správné, pravdivé a dobré. Předzvědění Boží neznamená, že by On něco konal pro uskutečnění toho, co předvídá, ani Ho to nečiní v žádném stupni zodpovědným za to, co člověk dělá, nebo odmítá dělat.⁶

Ve světě se děje mnoho věcí, ve kterých se zdá pro většinu z nás obtížným nalézt solidní důvod pro uznání ruky Páně… Jediným důvodem, který jsem schopen objevit a skrze který máme uznávat Boží ruku v některých událostech, je skutečnost, že Pán dovolil, aby se stalo to, co se stalo. Když dva lidé dávají průchod svým vášním, svému sobectví a hněvu, aby se vzájemně přeli a svářili, a tento svár a pře vedou k fyzickému zápasu a násilí mezi nimi, je pro mne obtížné objevit v tomto jednání ruku Páně jinak, než že lidé, kteří se takto navzájem hádají, sváří a přou, obdrželi od Boha svobodu svého vlastního jednání, aby používali svou vlastní inteligenci, aby sami pro sebe usuzovali mezi dobrem a zlem a aby jednali podle svých vlastních tužeb. Pán neplánoval ani nezamýšlel, aby se tito dva lidé hádali nebo dávali průchod svému hněvu do té míry, aby to mezi nimi vedlo k násilí, a možná i ke krveprolití. Bůh nikdy nic takového nezamýšlel, ani z ničeho takového nemůžeme Všemohoucího obviňovat…

Svoboda jednání, kterou nám [Bůh] dal, ponechává na nás, abychom jednali sami za sebe – abychom, chceme-li, činili to, co není správné, co je v rozporu se zákony života a zdraví, co není moudré nebo prozíravé – a následkem své omezenosti nebo své odhodlanosti raději vytrvat v tom, po čem toužíme, než abychom se poddali požadavkům, které na nás klade Bůh, to pro nás může mít vážné důsledky.⁷

Budete trpět následky svých vlastních chyb, svých vlastních omylů, i když přinášejí zármutek nebo nemoc nebo smrt! Tedy, uznávám ruku Páně v této svobodě jednání, kterou dal dětem lidským; uznávám ale ruku člověka v následcích jeho vlastních skutků, které následují jeho neposlušnost zákona Božího. Neobviňuji Boha Otce ze slabostí, chyb nebo omylů, zločinu a zlovolnosti lidí a ze zla, které existuje ve světě.⁸

Bylo to prostřednictvím svobody a používáním lidského úsudku, čím byla vykonána většina zla, které se ve světě přihodilo – mučednictví Svatých, ukřižování samotného Syna Božího a většina odpadlictví a odchodů od díla spravedlivosti a od zákonů Božích se přihodily prostřednictvím této svobody a používáním lidského úsudku. Bůh ve své neohraničené moudrosti a blahosklonném milosrdenství poskytl dětem lidským prostředky a ukázal jim cestu, po které, dokonce i prostřednictvím svobody a používáním vlastního úsudku mohou individuálně jít k Bohu ve víře a v modlitbě a zjišťovat, jak mají vést a řídit svůj lidský úsudek a moudrost; a já nechci, aby Svatí posledních dnů zapomínali na to, že toto je jejich výsadou.⁹

Království Boží je královstvím svobody; evangelium Syna Božího je evangeliem svobody.¹⁰

Můžete najít nějakou organizaci, ať již náboženskou, nebo nějakou jinou, která má stejně dokonalou správu a organizaci, jakou lze najít v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, založené inspirací skrze proroka Josepha Smitha? A jaký je cíl této organizace? Je jím drtit lidi? Má vám ubližovat? Má vás ohnout k zemi? Má vás připravit o vaše svobody, vaše práva, vaše výsady? Má z vás udělat otroky, sluhy a ponížit vás do prachu? Nebo má pozvednout úroveň vaší inteligence a mužnosti a rozšířit vaše svobody, neboť neexistuje žádná svoboda, která se podobá svobodě evangelia Ježíše Krista? Neboť vám mohu říci, že žádný člověk není svobodný, když je v porobě hříchu a přestupku, rovněž žádný člověk není svobodný, když je v porobě nevědomosti ve vztahu k plánu života a spasení.¹¹

Věřím, že nikde na světě nelze najít svobodnější, nezávislejší ani inteligentnější lidi, kteří by měli větší míru nezávislosti v rozhodování se o směru, jímž jdou, v díle, které konají, a ve všem, s čím mají co dočinění, než jsou Svatí posledních dnů. Na celém světě dnes není žádný člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, v dobrém postavení, který takovým není díky své nezávislosti charakteru, díky své inteligenci, moudrosti a schopnosti usuzovat mezi dobrým a špatným a mezi dobrem a zlem.¹²

Náboženství Svatých posledních dnů se týká současného jednání, stejně jako budoucího štěstí. Ovlivňuje své uctívatele [věřící] ve všem, co působí na lidský charakter. Je pro tělo, stejně jako pro ducha. Učí lidi, jak mají žít a jednat na tomto světě, aby mohli být připraveni na realitu světa, který přijde. Církev tedy učí věcem časným, stejně jako věcem duchovním, pokud se týkají Církve, jejího majetku a institucí a vztahu jejích stoupenců. Nezasahuje ale do svobody jednotlivce ani do oblasti působnosti státu. Svoboda jednání člověka je základní zásadou, kterou podle principů Církve nepotlačuje ani sám Bůh.¹³

Existují… určitá požehnání, která Bůh dětem lidským uděluje pouze za podmínky spravedlivého používání této svobody jednání. Například žádný člověk nemůže získat odpuštění svých hříchů, pouze pokáním a křtem někým, kdo k tomu má pravomoc. Chceme-li být svobodnými od hříchu, od jeho účinků, od jeho moci, musíme být poslušni tohoto zákona, který Bůh zjevil, nebo nikdy nebudeme moci získat odpuštění hříchů. Proto, ačkoli Bůh udělil tuto svobodu jednání všem lidem bez ohledu na jejich stav, aby se rozhodovali pro dobro nebo pro zlo, neudělil a neudělí dětem lidským odpuštění hříchů, pouze prostřednictvím jejich poslušnosti zákona…

Všichni lidé jsou požehnáni silou svého těla, používáním své mysli a právem používat nadání, jimiž jsou obdařeni, takovým způsobem, který se zdá správný jejich zraku, bez ohledu na náboženství. Bůh ale netrpí a nestrpí, aby byl dar Ducha Svatého udělen nějakému muži nebo ženě, leda skrze podrobení se zákonům Božím. Proto nikdo nemůže získat odpuštění hříchů; nikdo nemůže získat dar Ducha Svatého; nikdo nemůže získat zjevení Boží; nikdo nemůže získat kněžství a jeho práva, moci a výsady; nikdo se nemůže stát dědicem Boha a spoludědicem s Ježíšem Kristem, leda skrze podrobení se požadavkům nebes. Toto jsou všeobecná požehnání, jsou to velké a neocenitelné výsady, které se týkají evangelia a plánu života a spasení, které jsou za určitých podmínek otevřené a volné pro všechny, ze kterých se ale žádná osoba pod nebesy nemůže těšit jinak, než že půjde cestou, již Bůh vyznačil a na níž je lze získat. A o tyto výsady a požehnání, když je získáme, lze přijít a možná je můžeme i ztratit na celou věčnost, pokud neochvějně nepokračujeme směrem, který je pro nás vyznačen a kterým máme jít …

Slunce svítí na zlé i na dobré; ale Duch Svatý sestupuje pouze na spravedlivé a na ty, kterým jsou odpuštěny hříchy. Déšť padá na zlé i na dobré; ale práva kněžství jsou udílena těm, a nauka kněžství padá jako rosa nebes na duši pouze těch, již to přijímají způsobem, který určil sám Bůh. Přízeň nebe, uznání Všemohoucím jeho dětí na zemi jako jeho synů a dcer může být zajištěno pouze skrze poslušnost zákonů, které zjevil.¹⁴

Evangelium Ježíše Krista je dokonalým zákonem svobody. Jeho záměrem je vést člověka k nejvyššímu stupni slávy a oslavit ho v přítomnosti našeho Nebeského Otce, u něhož není proměnlivosti, ani náznaku pro odbočení. [Viz Jakub 1:17.]¹⁵

Věříme, že Boží vůlí je oslavit lidi; že svoboda, která přichází skrze poslušnost evangelia Ježíše Krista, je nejvyšší mírou svobody, již může člověk získat. Na světě neexistuje žádná svoboda, jíž se lidé těší, nebo o níž předstírají, že se jí těší, která není založena na Boží vůli a zákonu a která za svou hlavní zásadu a základ nemá pravdu. Je to omyl, jenž vytváří nevolníky. Je to nepravda, která ponižuje lidstvo. To, co nechává lidi ve světě na úrovni hrubých stvoření, je omyl a nedostatek znalosti Božích zákonů a Boží vůle; neboť nemají žádné vyšší instinkty, žádnou vyšší zásadu, žádný vyšší podnět, žádnou vyšší touhu než hrubý svět, nemají-li určitou inspiraci, která přichází z vyššího zdroje, než je člověk sám.¹⁶

Lidé se mohou povznést nad nicotnou slabost smrtelnosti a používat onu šíři citu, onu pravou lásku a lásku, která má podněcovat srdce a pohnutky dětí lidských, pouze skrze poslušnost zákonů Božích.¹⁷

Bratří a sestry, buďme svobodní. Tvrdím – a myslím, že mám na to právo – že jsem svobodným člověkem v souladu s tím, jak zachovávám přikázání Boží. Činím-li špatné, jsem v zajetí této špatnosti. Dopouštím-li se hříchu, jsem v zajetí tohoto hříchu. Přestupuji-li zákony Boží, jsem zodpovědný před Pánem. Tvrdím ale, že pokud se týče svobody, svobody projevu, svobody vůle, svobody jednání – stejně jako všeho, co vytváří svobodného člověka uprostřed lidí, nevěřím, že je na zemi svobodnější člověk, než jsem já. Samozřejmě, mohu se dopustit hříchu, když budu chtít. Mám právě tolik svobody dopustit se hříchu, jako kterýkoli jiný člověk. Nikdo nemá žádné právo dopustit se hříchu; ale všichni lidé mají svobodu tak učinit, pokud chtějí. Bůh jim dal svobodu jednání. Projevuje se v mém páchání hříchu nějaká mužnost, protože mám svobodu tak jednat? Mám svobodu jít do výčepu a pít lihoviny, když se pro to rozhodnu, nebo jít do herny a hazardně hrát. Mám právě tolik svobody, pokud se týče těchto věcí, jako kterýkoli člověk žijící na zemi. Ale v okamžiku, kdy bych udělal nějakou takovouto věc, stávám se otrokem a nevolníkem této nepravosti. Na druhou stranu, neproviňuji-li se návštěvami výčepů nebo karbanem nebo hazardním hraním nebo jinými zločiny, jsem tím nevinný, a potud jsem svobodným člověkem. Pravda mě, pokud jde o to, osvobodila.¹⁸

Nekážeme evangelium strachu. Neusilujeme o to, abychom zastrašovali duše lidské. Nežádáme člověka, aby byl spravedlivý kvůli strachu z odsouzení. Nechceme, abyste byli dobří, protože se bojíte trestu zlovolných. Nechceme, abyste činili správně kvůli trestu, který doprovází činění špatného. Chceme, abyste se rozhodli správně, protože to je správné a protože vaše srdce miluje to, co je správné, a protože to je rozhodnutí nade vše jiné. Chceme, abyste byli čestní, nejenom proto, že to je nejlepší taktika, ale protože tím ctíte Boha a ve svém životě uskutečňujete Jeho záměry; neboť „čestný člověk“, to je staré a snad otřepané rčení – „je nejušlechtilejší dílo Boží“. Chceme být čestní, protože milujeme Boha, a nemůžeme být Svatými Boha, [pokud] takoví nejsme. Máme být dobří, protože jsme rádi dobrými, a nikoli proto, že se obáváme následků zla.¹⁹

Pán nepřijímá od lidí poslušnost, ledaže ji poskytují ochotně a radostně v srdci, a to je vše, co si od svých služebníků přeje. To je poslušnost, kterou máme projevovat, a nečiníme-li tak, jsme pod odsouzením.²⁰

[Ježíš Kristus] měl nejenom inteligenci, ale tuto inteligenci používal při činění dobra a při osvobozování lidí od omylů světa a od špatných tradic otců. Pravdivými a vážnými slovy prohlásil: „Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“ [Jan 8:31–32.] Žádný člověk se nepodobá Bohu, pokud není svobodný. Bůh je svobodný. Proč? Protože vlastní veškerou spravedlivost, veškerou moc a veškerou moudrost. On také vlastní svou svobodu jednání a Jeho svoboda jednání je uplatňována při činění toho, co je dobré, a nikoli toho, co je zlé. A tak žádný člověk se Mu nemůže podobat, dokud se nemůže podrobit tomu, co je spravedlivé, čisté a dobré, a dokud nemůže zanechat omylu a hříchu a překonat sám sebe…

Ten, kdo je nejpovolnější a nejpoddajnější vůli Otce, projevuje největší moudrost mezi všemi lidmi. Ten, který staví své mínění do protikladu k přáním a záměrům Pána, je v tomto ohledu ze všech lidí od Boha nejdále. Ačkoli může mít podobu a tvar k obrazu a podobě Otce, přesto se v nejmenším nepodobá Synu, pokud si v srdci nemůže říci: „Otče,… ne má vůle, ale tvá staň se.“ [Lukáš 22:42.] Je vůlí Páně, abychom měli tohoto ducha a rozuměli této pravdě. Je pravda, že pro nás existuje jenom jeden Bůh, Otec, a že všichni lidé Mu budou muset být podrobeni a bude se od nich vyžadovat, aby byli poslušni Jeho přikázání, aby mohli být svobodni a mohli být vskutku Kristovými učedníky.²¹