Snažte se být vzdělanými v pravdě

V žádné jiné náboženské společnosti nebo organizaci neexistuje žádná pravda, která by nebyla obsažena v evangeliu Ježíše Krista, jak mu učil Joseph Smith, Prorok, a po něm vedoucí a starší této Církve; z naší strany ale vyžaduje určité úsilí, vynaložení určité síly, určitou oddanost, abychom se těmto věcem učili a těšili se z nich. Zanedbáváme-li je, nejsme, samozřejmě, příjemci požehnání, která následují úsilí a která vyplývají z důkladného porozumění těmto zásadám. Odtud pramení to, že druzí mohou přijít mezi nás a obhajovat své myšlenky, kterým, ačkoli se s našimi nemohou srovnávat v jasnosti, poučení a pravdě, přesto naslouchají lidé, kteří jsou přivedeni k tomu, aby věřili, že všechny tyto věci jsou nové a že nejsou obsaženy v evangeliu Ježíše Krista, jak mu učí Svatí posledních dnů. Toto je strašlivý klam, před nímž se má chránit každý, kdo miluje evangelium.³

Milujete-li pravdu, přijímáte-li do srdce evangelium a milujete-li ho, vaše inteligence bude doplňována, vaše porozumění pravdě se bude rozšiřovat, bude se zvětšovat více než jakýmkoli jiným způsobem. Pravda je věc, která, nad všechny ostatní věci ve světě, osvobozuje lidi – osvobozuje od lenosti a lhostejnosti, osvobozuje od strašlivých důsledků zanedbávání, neboť zanedbáváme-li svou povinnost před živým Bohem, bude to mít strašlivé důsledky. Budete-li se učit pravdě a budete-li kráčet ve světle pravdy, budete osvobozováni od lidských omylů…; budete mimo podezření i mimo špatné činy všeho druhu. Bůh vás bude uznávat a bude žehnat vám i vašemu dědictví, a dá, aby se vám dobře vedlo a abyste kvetli jako zelený vavřín.⁴

Ten, kdo má výsadu učit se poznání Boha, přijímat toto poznání, a výsadu učit se cestě života… je šťastnější než ten, kdo nalezl bohatství nebo skryté poklady země… Jeho mysl je svobodná, aby ze zdroje pravdy přijímala jasné a drahocenné pravdy zjevené pro vykoupení a život člověka, a jeho srdce je – nebo má být – zcela oddáno velké a slavné věci vykoupení člověka.⁵

Kam byste poslali ty lidi, kteří jsou nerozhodní ohledně pravdy? Odpověď je jednoduchá. Uspokojení nenajdou v naukách lidí. Nechť ho hledají v zapsaném slovu Božím; nechť se modlí k Bohu ve své skryté komůrce, kde žádné lidské ucho nemůže naslouchat, a ve své pracovně nechť prosí o světlo; nechť jsou poslušni Ježíšových nauk, a ihned začnou růst v poznání pravdy. Tento směr přinese klid jejich duši, radost jejich srdci a pevné přesvědčení, které nemůže zviklat žádná změna. Mohou být zcela ujištěni o tom, že ten, „kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“. [Viz Matouš 6:6.]⁶

Naši mladí lidé jsou pilnými studenty. Natahují se po pravdě a poznání s chvályhodnou horlivostí, a přitom nezbytně musejí pro časné použití přijímat mnoho lidských teorií. Pokud je však považují za pouhé lešení užitečné pro účely bádání, nemohou být nijak zvláštně nebezpečné. Potíže se objevují tehdy, když jsou tyto teorie stanoveny jako základní pravda, a tehdy se badatel nachází ve vážném nebezpečí, že bude beznadějně sveden ze správné cesty…

Církev považuje za definitivní autoritu božské zjevení, které musí být normou; a protože takzvaná „věda“ v průběhu let mění své závěry a protože božské zjevení je pravda a musí trvat na věky, pohledy nižšího se mají přizpůsobit absolutním prohlášením vyššího, a dále, že v institucích založených Církví pro výuku teologie, stejně jako v dalších odvětvích vzdělání, musejí být její instruktoři při své výuce v souladu s jejími zásadami a naukami…

Náboženství Svatých posledních dnů není nepřátelské vůči jakékoli pravdě ani vůči vědeckému hledání pravdy. „S radostí přijímáme to, co je dokázáno,“ řeklo První předsednictvo ve svém vánočním pozdravu Svatým, „nepřijímáme ale planou filosofii, lidskou teorii a pouhé spekulace lidí, ani si neosvojujeme nic, co je v rozporu s božským zjevením nebo dobrým zdravým rozumem, ale vše, co směřuje ke správnému jednání, co se shoduje se zdravou morálkou a zvyšuje víru v Božství, nachází u nás přízeň, bez ohledu na to, kde se to může nalézat“. [„Words in Season from the First Presidency“, Deseret Evening News, 17 Dec. 1910, 3.]

Dobrým motem, které by si měli osvojit mladí lidé, kteří jsou odhodláni bádat ve filosofických teoriích, je zkoumat všechny věci, ale být opatrní, aby se přidrželi pouze toho, co je pravdivé. Pravda trvá, ale teorie filosofů se mění a jsou vyvraceny. To, co lidé dnes pro vědecké účely používají jako lešení, ze kterého mohou dosáhnout do neznáma pro pravdu, může být poté, co posloužilo svému účelu, zítra strženo; avšak víra je věčná zásada, skrze niž si pokorný věřící může zajistit věčnou útěchu. Je to jediná cesta, jak najít Boha.⁷

Věda a filosofie po všechny věky procházely změnou za změnou. Zřídka uplynulo století, kdy by se nepředstavily nové vědecké a filosofické teorie, které nahrazují staré tradice a starou víru a staré nauky zastávané filosofy a vědci. Tyto věci mohou procházet neustálými změnami, ale slovo Boží je vždy pravdivé, je vždy správné.⁸

Vzdělání, jež má jako své nejvyšší ideály snahu o uspokojení světské ctižádosti, chybí onen svobodný a neomezovaný příliv ducha, který vede k vyšší svobodě a hodnotnějšímu životu. Když dozráváme v letech a zkušenosti, náš duchovní život má stále více do činění s naším skutečným štěstím. Naše myšlenky se častěji obracejí dovnitř, když rozvažujeme o blížícím se konci tohoto života a odhalení většího života, který přijde.⁹

Nejsme ti, již „vždycky se učí, ale nikdy ku poznání pravdy přijíti nemohou“. [Viz 2. Timoteovi 3:7.] V protikladu k tomu se máme neustále učit a neustále se přibližovat k správnému pochopení pravdy, povinnosti a zodpovědnosti, jež spočívají na členech Církve, kteří jsou povoláni, aby v ní zastávali zodpovědné postavení. Toto platí nejenom pro ty členy, již jsou povoláni jednat v zodpovědném postavení, ale platí to pro…[všechny] členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Kdo za okolností, které kolem nás existují, neroste? Kdo z nás se každý den něčemu nenaučí? Kdo z nás nezískává zkušenosti, když postupujeme a plníme povinnosti členství v Církvi a povinnosti občanů…? Zdá se mi, že by bylo velmi smutnou poznámkou o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a o jejím lidu, kdybychom na okamžik připustili, že jsme na mrtvém bodě, že jsme přestali růst, přestali se zdokonalovat a postupovat na stupnici inteligence a ve věrném vykonávání povinností v každé situaci, do níž jsme jako lidé a jako členové Kristovy Církve postaveni.¹⁰

Jedním z největších zel, která existují,… je nevědomost spojená s lhostejností. Předpokládám, že kdyby nevědomí nebyli tak lhostejní vůči těmto skutečnostem a vůči svému stavu, mohli by být podníceni, aby se učili více, než tomu je. Potíž s muži a ženami spočívá v tom, že příliš často zavírají oči před skutečnostmi, které se kolem nich nacházejí, a zdá se, že pro mnoho lidí je velmi obtížné učit se těmto prostým pravdám, jež ve skutečnosti mají být důvěrně známými slovy a předpisy každého Svatého posledních dnů a každého domova Svatých posledních dnů, a přijímat tyto pravdy do života. Jak zastavíme příliv tohoto zla, tuto lhostejnost, tuto následnou nevědomost? Zdá se mi, že jedinou cestou, jak to učinit, je probudit se a začít mít zájem neboli zajímat se o ty věci, které jsou tak důležité a nezbytné pro štěstí a blaho dětí lidských, zejména o ty, jichž je tolik zapotřebí pro štěstí a blaho nás samých jednotlivě.

To není vše, co je nutné k tomu, abychom se učili pravdě nebo abychom přestali být nevědomými. Poté je třeba používat porozumění a poznání, které získáváme, k té práci a věcem, jež jsou potřebné pro naši ochranu a pro ochranu našich dětí, našich bližních, našeho domova, našeho štěstí.¹¹

Zkoumejme pravdu psaného slova; naslouchejme pravdě hlásané žijícími proroky a učiteli a přijímejme ji; obohacujme svou mysl nejlepším poznáním a fakty. Pán vyžaduje od těch, již hovoří v jeho jménu, pokoru, nikoli nevědomost. Inteligence je slávou Boží; a nikdo nemůže být spasen v nevědomosti [viz NaS 93:36; 131:6].¹²

Služba v Pánově věci je prostředkem k získání pravého vzdělání, a vzdělání, které je hodno toho jména, rozšiřuje pole užitečnosti toho, kdo ho vlastní, a uděluje říz a energii jeho veškerému podnikání.¹³

Ukládejte si do mysli ušlechtilé myšlenky, pěstujte povznášející náměty, nechť vaše cíle a touhy jsou vysoké. Buďte do určitého stupně nezávislí; do stupně prospěšnosti, užitečnosti a soběstačnosti, ačkoli o žádné lidské bytosti se nedá opravdově říci, že je nezávislá na svých spolubližních, a neexistuje nikdo tak lehkomyslný, aby popíral naši naprostou závislost na našem nebeském Otci. Snažte se být vzdělanými v nejvyšším smyslu slova; získejte nejvyšší možnou službu ze svého času, svého těla a mozku, a nechť veškeré vaše úsilí směřuje do počestných kanálů, aby žádné úsilí nepřišlo nazmar a žádná práce neměla za následek ztrátu nebo zlo.

Vyhledávejte tu nejlepší společnost; buďte laskaví, zdvořilí, příjemní a snažte se učit se všemu, co je dobré, a porozumět životním povinnostem, abyste mohli být požehnáním pro všechny ty, s nimiž jste ve styku, a abyste svůj životní úděl skutečně co nejvíce a nejlépe využili.¹⁴

Je velmi důležité, aby Svatí posledních dnů před sebou vždy měli ono uznávané měřítko náboženského a morálního života, které pro jejich vedení stanovilo novodobé zjevení. Jinými slovy, mají se pevně držet toho, co bylo nádherně popsáno jako „železná tyč“.

V těchto dobách, kdy se komerční, společenské a obchodní organizace pevně zmocňují lidí… povinnosti a závazky Svatých posledních dnů nemohou být bez rizika odloženy kvůli jiným měřítkům života.

Je třeba mít obavy z toho, že lidé příliš často za své vedení přijímají všeobecné jednání těch, již je obklopují. Dochází-li v nějakém z těchto podniků, společenských a politických organizacích, ke sporným praktikám a je-li pociťován nedostatek správných zábran, není žádný důvod, proč by se ti, již hlásají, že jsou Svatými posledních dnů, měli odříznout od svého kotviště a nechat se unášet s těmi, kteří jsou lhostejní, vzpurní nebo nemorální…

Nemáme nikdy zapomínat, že všude tam, kam může být vržen náš životní los, jsme, nebo bychom měli být, odlišnými Svatými posledních dnů, a nikdy nemáme ztrácet ze zřetele ono morální a duchovní vedení, které nám ukládá evangelium. Někteří naši mladí muži, kteří si zničili život, mohou vystopovat své neštěstí a pád až k prvnímu kroku, který podnikli ve své ochotě být jako ti, s nimiž se stýkali ve svých časných záležitostech.

Existují chvíle vzrušení, které často dosahují takové míry, že muži i ženy jsou jím zjevně naprosto unášeni a zapomínají na všechno, kromě toho, co jim poskytuje časné potěšení nebo světský zisk. Někteří vskutku nemají vyšší měřítko morálky než to, jež uspokojuje světskou popularitu. Když tyto vlny vzrušení opadnou, zjišťují, že jsou nejenom bezcílně unášeni, ale někdy i beznadějně potopeni mezi odpadky nebo naplaveninami vzpurného lidství…

Za všech dob, a zejména tehdy, když nám naše vztahy neposkytují morální a duchovní podporu, již potřebujeme ke svému pokroku, je nanejvýš nutné, abychom chodili do domu Páně a uctívali a pohybovali se ve společnosti Svatých, aby nám jejich morální a duchovní vliv mohl pomoci opravit naše falešné dojmy a obnovit nás k onomu životu, který nám ukládají povinnosti a závazky našeho svědomí a pravého náboženství.

… Uprostřed svých světských povolání a kontaktů tedy nezapomínejme na onu vrcholnou povinnost, již dlužíme sobě samým i svému Bohu.¹⁵