Pravdivá, věrná, vroucí modlitba

Modlím se, abyste poznali, jak se obracet na Boha v modlitbě. Naučit se modlit není tak obtížné. Nejsou to jednotlivá slova, co tvoří modlitbu. Modlitbu vlastně netvoří slova. Opravdovou, věrnou, vroucí modlitbu tvoří spíše pocit, který vychází ze srdce a z vnitřní touhy našeho ducha modlit se v pokoře a víře k Pánu, abychom mohli obdržet Jeho požehnání. Nezáleží na tom, jak prostá mohou být slova, pokud jsou naše touhy opravdové a my přicházíme před Pána se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem, abychom Ho prosili o to, co potřebujeme.²

On není daleko. Není obtížné se na Něj obrátit, pokud to ovšem činíme se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem, jako v dávných dobách Nefi. Tímto způsobem se na Něj, ve svém mládí, obrátil Joseph Smith. Odešel do lesa, poklekl a v pokoře se dychtivě snažil poznat, která církev je pro Boha přijatelná. Na svou modlitbu, kterou pronesl z hloubi srdce, obdržel odpověď, a obdržel ji způsobem, jejž neočekával.

Bratří a sestry, neučte se modlit pouze ústy. Neučte se modlitbu nazpaměť, a nepřeříkávejte ji každé ráno a večer. To je něco, co se mi velmi nelíbí. Je pravda, že velmi mnoho lidí upadá do rutiny přeříkávat formální modlitbu. Začnou v určitém bodě, a cestou se dotknou každého bodu, až se dostanou k závěrečné scéně; a když skončí, nevím, zda modlitba vystoupila nad strop pokoje, či nikoli.³

Bratří a sestry, mějme Boha na paměti a volejme k Němu a dovolávejme se Jeho požehnání a Jeho přízně. Nicméně, dělejme to s moudrostí a ve spravedlivosti, a když se modlíme, máme k Němu volat důsledným a rozumným způsobem. Nemáme Pána prosit o to, co je zbytečné, nebo o to, co nám neprospěje. Máme prosit o to, co potřebujeme, a máme prosit s vírou, jak řekl apoštol: „… nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.“ [Jakub 1:6–7.] Ale když my prosíme Boha o požehnání, prosme ve víře evangelia, v oné víře, kterou slíbil dát těm, již v Něho věří a poslouchají Jeho přikázání.⁴

Velice na mne působil a dojímal mě způsob modlitby [presidenta Hebera C. Kimballa] v jeho rodině. Nikdy jsem neslyšel žádného jiného člověka modlit se tak, jako on. Nehovořil k Pánu, jako by byl daleko, ale jako kdyby s ním rozmlouval tváří v tvář. Myšlenka na skutečnou přítomnost Boha na mne mnohokrát tak zapůsobila, zatímco on s Ním rozmlouval v modlitbě, že jsem se nemohl udržet, abych se nepodíval vzhůru, zda není skutečně přítomen a viditelný.⁵

Bez jakékoli pochybnosti… přijímáme nauku, jíž jsme byli učeni prorokem Josephem Smithem a samotným Synem Božím, že se modlíme k Bohu, Věčnému Otci, ve jménu Jeho Jednorozeného Syna, ke kterému se modlil také náš otec Adam a jeho potomstvo od počátku.⁶

Myslím, že je pro nás žádoucí, abychom se dobře zamýšleli nad svými slovy, když voláme k Pánu. On nás slyší v skrytu a může nás odměnit zjevně. Nemusíme k Němu volat mnoha slovy. Nemusíme Ho unavovat dlouhými modlitbami. To, co potřebujeme a co máme jako Svatí posledních dnů pro své vlastní dobro dělat, je často před Něho předstupovat, abychom Mu dosvědčili, že Ho máme na paměti a že jsme ochotni vzít na sebe Jeho jméno, dodržovat Jeho přikázání, konat spravedlnost; a že toužíme po tom, aby nám pomáhal Jeho Duch. Potom, máme-li potíže, předstupme před Boha a požádejme Ho přímo a konkrétně, aby nám pomohl z potíží, ve kterých se nacházíme. A nechť tato modlitba vychází ze srdce, nechť není ve slovech, která tvoří koleje na vyšlapané stezce každodenního používání, aniž by v nás použití těchto slov vyvolávalo nějakou myšlenku nebo pocit.

Když vyjadřujeme své potřeby, hovořme prostými slovy, která na Dárce každého dobrého a dokonalého daru zapůsobí nejopravdověji. On může slyšet vskrytu; a zná touhy našeho srdce ještě předtím, než prosíme, ale učinil závazkem a povinností, abychom vzývali Jeho jméno – abychom prosili, a mohli obdržet; klepali, a mohlo nám být otevřeno; a hledali, a mohli nalézt [viz Matouš 7:7]. A tak Pán učinil láskyplnou povinností, že Ho máme mít na paměti, že mu máme ráno, v poledne i večer dosvědčovat, že nezapomínáme na Dárce každého svého dobrého daru.⁷

Zachovávejte ono velké přikázání dané Mistrem, mít Pána neustále na paměti, modlit se ráno i večer, a vždy pamatujte na to, abyste Mu děkovali za požehnání, která den za dnem dostáváte.⁸

Pro pronášení modlitby a vzdávání chvály Dárci dobra nemají, a ani nemohou, být stanoveny hranice, neboť je nám výslovně řečeno, abychom se modlili bez přestání, a pro pronášení modlitby není nutná žádná zvláštní pravomoc kněžství nebo postavení v Církvi.⁹

Člověk se může postit a modlit, až se sám zahubí, a to není vůbec nutné, ani v tom není žádná moudrost. Říkám svým bratřím, když se postí a modlí za nemocné a za ty, kteří potřebují víru a modlitbu, nepřekračujte v postu a modlitbě to, co je moudré a rozumné. Pán může vyslyšet prostou modlitbu pronesenou ve víře, s půltuctem slov, a uzná půst, který nemusí trvat déle než dvacet čtyři hodin, stejně ochotně a stejnou měrou, jako zodpoví modlitbu o tisíci slov a měsíční půst.¹⁰

Co máme udělat, pokud jsme zanedbávali své modlitby? Začněme se modlit. Pokud jsme zanedbávali jakoukoli další povinnost, usilujme u Pána o Jeho Ducha, abychom mohli poznat, v čem jsme chybovali a ztratili své příležitosti, nebo je nechali bez užitku projít kolem sebe. Hledejme u Pána v pokoře, odhodláni zanechat všeho, co by nám bránilo v obdržení inteligence a světla, které potřebujeme, a odpovědi na naše modlitby, abychom se na Něj mohli obracet s důvěrou, že Jeho ucho bude naslouchat našim prosbám, že Jeho srdce nám bude nakloněno v milosrdenství, že naše hříchy mohou být odpuštěny, naše mysl osvícena vlivem a mocí Boží, že můžeme porozumět své povinnosti a mít touhu ji vykonávat, nikoli odkládat, nikoli dávat stranou.¹¹

Ducha modlitby si máme s sebou nést od začátku do konce každé povinnosti, kterou musíme v životě vykonávat. Proč tak máme činit? Jeden z prostých důvodů, který s velkou silou působí na mou mysl, je, že člověk je na Bohu tak naprosto závislý! Jak jsme bez Něho bezmocní, jak málo zmůžeme bez Jeho milosrdné prozřetelnosti nakloněné v náš prospěch!¹²

Jestliže se nezapomenete modlit, Bůh nezapomene na vás, a neodvrátíte-li se od Něho, neodvrátí se On od vás. Proč lidé odpadávají? Proč ztrácejí víru? Proč se jejich mysl zatemňuje? Protože scházejí ze správné cesty, zanedbávají své povinnosti, zapomínají se modlit a uznávat Pána a On jim odnímá svého Ducha a oni jsou ponecháni v temnotě… [To se nestane] člověku, který se modlí ráno, v poledne i večer, pokořuje se před Pánem a modlí se k Pánu, když se mu daří, stejně jako když se mu nedaří. Takový člověk nikdy neodpadne.¹³

Typický „mormonský“ domov je chrámem rodiny, ve kterém se členové domácnosti shromažďují ráno i večer k modlitbě a velebení Boha pronášeném ve jménu Ježíše Krista, a často doprovázeném čtením písem a zpěvem duchovních písní.¹⁴

Modlit se je tak prosté, a přesto, jak často je tato povinnost zanedbávána! Rodiče zapomínají svolávat svou rodinu a přivolávat na ni Boží požehnání; příliš často spěchají, nebo jsou natolik zmateni záležitostmi života, že zapomínají na svůj závazek vůči Všemohoucímu. Některým Svatým posledních dnů se modlitba v rodinném kruhu může zdát jako velmi prostá věc, ale její zanedbávání přivodí velmi závažné následky… Někteří Svatí posledních dnů na Něj pamatují pouze tehdy, když se setkají s protivenstvím; když se jim daří, tak na Něho zapomínají. Pán se ovšem může rozhodnout, že na nás zapomene, až budeme nejvíce potřebovat Jeho pomoc, a jestliže tak učiní, budeme se nacházet v nešťastné situaci. Nikdy nezapomínejte na Boha; vyhledávejte Ho v modlitbě ráno i večer… Buďte naplněni modlitbou za bouře i za slunečního svitu, potom, až vás zastihne temnota, nepochybně přijde úleva.¹⁵

Otcové, modlete se se svými rodinami; poklekejte s nimi ráno i večer; modlete se k Pánu, děkujte mu za Jeho dobrotu, milosrdenství a Otcovskou laskavost, stejně jako naši pozemští otcové a matky byli nesmírně laskaví k nám ubohým, neposlušným a vzpurným dětem.

Modlíte se? O co se modlíte? Modlete se, aby se k vám Bůh znal, aby vyslyšel vaše modlitby a žehnal vám svým Duchem, aby vás uvedl do veškeré pravdy a ukázal vám správnou cestu; aby vás varoval před zlem a vedl vás na správnou stezku, abyste nezbloudili, abyste se neobrátili na špatnou cestu ke smrti, ale abyste zůstali na úzké cestě.¹⁶

Když se malé dítě ve své dokonalé prostotě sklání a prosí Otce o požehnání, Otec slyší hlas a odpoví požehnáními na jeho hlavu, protože toto dítě je nevinné a prosí s naprostou důvěrou a přesvědčením. Toto jsou prosté zásady, které jsem se vám snažil vštípit do mysli. Jsou prosté, ale nezbytné a podstatné.¹⁷

Bylo nám nařízeno, abychom volali k Bohu ve jménu Ježíše Krista. Bylo nám řečeno, že Ho máme mít na paměti ve svých rodinách, že máme udržovat Jeho svaté jméno čisté ve své mysli a uctívat Ho v srdci; znovu a znovu k Němu máme volat, den za dnem; a vpravdě, v každém okamžiku svého života máme žít tak, aby touhy našeho srdce byly modlitbou k Bohu za spravedlivost, za pravdu a za spasení lidské rodiny.¹⁸

Když se scházíme, každý má mít ducha modlitby a má vylévat svou duši nejenom za sebe samého, ale za celou Církev. Kdyby se tak dělo, nikdo by neodešel z domu uctívání, aniž by zakusil ducha Božího… [Když je modlitba pronesena,] každý… ji má stvrdit vyslovením slova amen.¹⁹

Když člověk usiluje o ducha moudrosti a inspirace od Všemohoucího,… Pán ho posílí, protože k němu vzhlíží s bázní Boží, protože miluje bližního svého jako sebe samého, a nemodlí se: „Ó, Pane, požehnej mě a mou ženu, mého syna Johna a jeho ženu; nás čtyři a nikoho více. Amen.“ Takový člověk se nemodlí tímto způsobem, ale modlí se o blaho Sionu a o dlouhověkost těch, které Pán vzbudil, aby byli našimi vedoucími, našimi rádci a našimi poradci v zásadách evangelia. Modlí se za svého bližního.²⁰

Člověk, který je naplněn modlitbou před Pánem, bude dávat příklad všem ostatním, kteří vidí a znají jeho vystupování.²¹

Nikdy se nemodlím k Pánu, aniž bych vzpomněl na Jeho služebníky, již jsou v národech země a kážou evangelium. Hlavní myšlenkou mé modlitby je: „Ó, Bože, uchovej je čisté a neposkvrněné světem; pomáhej jim, aby si zachovali svou bezúhonnost, aby neupadli do rukou nepřátel a nebyli přemoženi; veď je k čistým v srdci.“ Toto je mou modlitbou od té doby, co jsem byl v misijním poli, a budu se takto modlit, dokud budu žít.²²

[Svému synovi, který sloužil na misii, Joseph F. Smith 18. července 1899 napsal]: Naše srdce je plno požehnání pro Tebe a… spolu se všemi Tvými společníky Tě chováme v paměti před Pánem, kdykoli se modlíme. Bože, můj Otče, žehnej, utěšuj, podporuj mého syna a všechny své služebníky v misijním poli, a dopřej jim úspěch. Když před nimi zabouchnou dveře, dej jim laskavost, shovívavost a odpouštějící srdce. Když budou chladně odmítáni opovrhujícími lidmi, zahřej je svou drahocennou láskou, když s nimi bude krutě zacházeno a budou pronásledováni, buď přítomen, abys je zaštítil svou mocí. Učiň, aby Tvoji služebníci poznali, že Ty jsi Bůh, a aby cítili Tvou přítomnost. Nasyť je duchovním životem a dokonalou láskou, která zahání veškerou bázeň, a kéž jsou uspokojeny všechny jejich tělesné potřeby. Pomoz jim, aby naplňovali svou mysl užitečnou znalostí a aby ve své paměti udržovali Tvou pravdu jako v dobře naplněné pokladnici. Kéž jsou pokorní před Tebou a mírní a skromní jako Tvůj slavný Syn! Vlož jejich důvěru v Tebe, ve Tvé slovo a ve Tvá slavná zaslíbení. A kéž se jejich služba vyznačuje moudrostí a úsudkem, prozíravostí a duchapřítomností, uvážlivostí a pravou láskou, pravdou a čistotou a ctí a důstojností a kéž je jimi oděješ jako svatým garmentem. Ó, Bože, žehnej v hojnosti své mladé služebníky každým potřebným darem a milostí a svatou myšlenkou a mocí, aby se vskutku stali Tvými Syny!²³