Zvítězme nad sebou samými

Trvalé štěstí je odvozeno nikoli z uspokojování našich fyzických tužeb, ani ze světských potěšení, ale ze ctnosti, čistoty života a poslušnosti Božích zákonů.

Ze života Josepha F. Smitha

President Joseph F. Smith během svého vedení Církve v letech 1901 až 1918 se vzrůstajícím znepokojením sledoval zasahování světských vlivů do života Svatých posledních dnů. Nebyl slepý vůči světským způsobům, které ho obklopovaly. Všímal si neslušnosti, slýchal rouhání a rmoutil se nad mnoha převládajícími společenskými praktikami. Naléhal na Svaté, aby přitom, když čelí těmto vlivům, používali sebeovládání a aby žili morálním, ctnostným a čistým životem.

Význam zdrženlivosti v kratochvílích a společenských zábavách Svatých a zlo spočívající v rouhání, hazardních hrách, klevetách a neslušnosti, to vše byly náměty, o nichž hovořil. V září 1916 poslalo První předsednictvo pomocným organizacím Církve dopis, v němž stálo, že „mezi našimi mladými lidmi existuje naléhavá potřeba zlepšení a nápravy, zejména v záležitosti oblékání a v jejich společenských zvycích a praktikách“, a který tyto organizace pověřoval, aby podnikly kroky k provedení nápravy v těchto záležitostech.¹

Zatímco těmto organizacím udílel pokyny, uvědomoval si také, že „nápravu v morální a společenské oblasti a v oblékání má především řídit… vliv domova. Domov má stát v čele práce vykonávané organizacemi, které domovu pouze pomáhají“.²

Varoval: „Svého prvního nepřítele nalezneme v sobě samotném. Je dobré nejprve překonat tohoto nepřítele a podrobit se vůli Otce a přísné poslušnosti zásad života a spasení, které dal světu pro spasení lidí.“³

Učení Josepha F. Smitha

Následujme Spasitele tím, že ovládneme sami sebe.

Zdá se mi, že příklad, který nám dal Spasitel, je tím příkladem, který se máme snažit následovat. [Zneužil] svou inteligenci pro uspokojení choutek těla? Nebo chodil a činil dobro – uzdravoval nemocné, otevíral oči slepým, vracel řeč němým, sluch hluchým, očišťoval malomocné, odpouštěl hříchy, ulevoval souženým? Nebyl toto příklad, který dal světu? Nebyl toto směr, kterým přikázal, aby se ubírali Jeho učedníci? Myslím, že ano. V tomto směru je něco chvályhodného a ušlechtilého. Přináší pravé a trvalé potěšení, zatímco potěšení světa jsou pouze dočasná a pomíjivá.⁴

Žádný člověk není v bezpečí, pokud není pánem sebe samého, a žádný tyran není nemilosrdnější nebo hrozivější, než neovladatelná choutka nebo vášeň. Pokud dáme průchod nízkým choutkám těla a budeme-li se jimi řídit, zjistíme, že konec bude nezměnitelně hořký, zraňující a bolestný, pro jedince i pro společnost. Je to škodlivé tím, jaký příklad dáváme druhým, stejně jako v účincích, které to má na daného jednotlivce; nebezpečné a škodlivé pro neopatrného; zatímco zapření těchto choutek… a úsilí o něco ušlechtilého, kdykoli je to možné, činění dobra svým spolubližním, doufání v budoucnost, ukládání si pokladů v nebi, kde je mol a rez nemohou zkazit a kam se zloději nemohou vloupat a kde nemohou krást [viz Matouš 6:19–20] – toto vše přinese trvalé štěstí; štěstí v tomto světě i ve světě příštím.⁵

Co se mě týká, neobávám se tak vlivu nepřátel zvnějšku, jako se obávám těch zevnitř. Otevřeného a zjevného nepřítele, kterého můžeme vidět a se kterým se můžeme setkat na otevřeném poli, se můžeme obávat daleko méně než číhajícího, podvodného, věrolomného nepřítele ukrytého mezi námi, jako jsou například mnohé slabosti naší padlé lidské přirozenosti, kterým příliš často dovolujeme, aby se nekontrolovaně procházely, zatemňovaly naši mysl, odváděly naši náklonnost od Boha a jeho pravdy, dokud nepodkopou samotný základ naší víry a nesníží nás pod možnost nebo naději na vykoupení, buď v tomto světě, nebo v tom příštím. Toto jsou nepřátelé, s nimiž musíme všichni bojovat, jsou to ti největší nepřátelé, s nimiž musíme ve světě zápasit, a jsou nejobtížněji porazitelní. Jsou plodem nevědomosti a obvykle povstávají z nevyplísněného hříchu a zla v našem srdci. Úkolem, který na nás spočívá, je podrobit si své vášně, porazit své vnitřní nepřátele a zajistit, aby naše srdce bylo správné před zrakem Páně, že nezamýšlíme nic, co by zarmoutilo jeho Ducha a odvedlo nás od cesty povinnosti.⁶

Mnozí milují potěšení a žádost více, nežli milují Boha. Nacházejí potěšení v žádostech těla, v uspokojování svých choutek, mají zhoubné touhy, žijí ve zkaženosti, prostopášnosti, hýření a všech druzích zlovolnosti. Mnozí lidé nevědí, jak být šťastni, nevědí, jak používat požehnání, která jim Bůh dal. Kdyby měli celý svět, použili by ho pro uspokojení vlastních nízkých vášní a tužeb k vlastnímu zničení. Kdyby ale měli správného ducha, snažili by se prosazovat mír a štěstí lidstva a rozšiřovat vliv evangelia světla a pravdy na celý svět. Milovali by čistotu, ctnost, čestnost, střídmost a spravedlivost.⁷

Kratochvíle není smyslem života, ale má pouze poskytovat rozmanitost.

Řekněte mi, jaké kratochvíle máte nejraději a zda se stávají vládnoucí vášní ve vašem životě, a já vám řeknu, kdo jste.⁸

Naše kratochvíle má charakterizovat hodnotné společenské prostředí, v němž se odehrávají. Máme mít správný ohled na charakter těch, se kterými se na místech zábavy stýkáme, a máme se řídit vysokým smyslem pro zodpovědnost vůči svým rodičům, přátelům a Církvi. Máme si uvědomovat, že potěšení, z nichž se radujeme, mají božský souhlas… Kratochvílí, které samy o sobě a v chvályhodném společenském prostředí mohou být vhodné a hodnotné, se máme vyvarovat, pokud naši společníci nejsou spravedliví, místa nemají dobrou pověst a kratochvílím nejsou stanovena vhodná omezení.

Při našich odpočinkových činnostech existují hranice, které nemůžeme bezpečně překročit. Máme si dávat pozor na jejich charakter a omezit jejich frekvenci, abychom se vyvarovali přílišnosti. Nemají zaujímat veškerý náš čas, ani jeho největší část; vskutku, mají být doplňkem životních povinností a závazků a nikdy se nemají stát motivem nebo činitelem ovládajícím naše naděje a očekávání.⁹

Přemíra všeho škodí. Ve všem má panovat umírněnost. Kratochvíle není smyslem života, máme si ji dopřávat pouze proto, aby nám poskytla rozmanitost. Když si lidé navyknou na neustálý nebo často opakovaný koloběh potěšení, zapomínají na pravé cíle lidské existence a povinnost se stává nudnou a protivnou. ¹⁰

Veďme čistý život, varujme se přílišnosti a přestaňme hřešit.

Rouhání a vulgárnost jsou závažné hříchy v očích Božích.

Máme zastavit rouhání a vulgárnost a vše tohoto charakteru, co mezi námi existuje, neboť všechny tyto věci jsou neslučitelné s evangeliem a jsou v rozporu s lidem Božím.¹¹

Řeč, stejně jako myšlenky, zanechává otisk a paměť si ji vybavuje způsobem, který může být nepříjemný, ne-li škodlivý pro ty, již byli nuceni poslouchat neslušná slova. Myšlenky, které samy o sobě nejsou vhodné, mohou být povýšeny nebo sníženy řečí, použitou k jejich vyjádření. Pokud se máme vyvarovat neuhlazených vyjádření, co máme říci o rouhání?¹²

Zlozvyk používání vulgárnosti a rouhání… do kterého upadli někteří mladí lidé… neuráží pouze všechny dobře vychované osoby, ale je to závažný hřích v očích Božích, a mezi dětmi Svatých posledních dnů by neměl existovat.¹³

Otcům a matkám v Izraeli, a také chlapcům, kteří se narodili v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, říkám: říkám to mužům a chlapcům na celém světě, tak daleko, kam jen dolehne můj hlas – žádám vás, úpěnlivě vás prosím, abyste neuráželi Pána, ani ctihodné muže a ženy tím, že se rouháte.¹⁴

Touha získat něco za nic je zničující.

Mezi neřestmi současného věku jsou vskutku všeobecně odsuzovány hazardní hry… Démon náhody je nicméně v mnoha různých maskách vítán doma, v elegantních klubech a v zábavních představeních hodnotných dobročinných podniků, dokonce v prostorách posvátných staveb…

Touha získat něco hodnotného za málo nebo za nic je zničující; a jakékoli jednání, které tuto touhu posiluje, je účinnou pomocí pro ducha hazardních her, jenž se ukázal jako opravdový démon při zničení tisíců. Riskovat desetník v naději na výhru dolaru v jakékoli hře náhody je druh hazardu.¹⁵

Klevety jsou v protikladu s duchem evangelia.

V dopise, který jsem nedávno dostal, jsem byl dotázán na názor ohledně následující žádosti a otázky: „Byl bych rád, abyste definoval klevety. Zdá se, že existují různé názory ohledně významu tohoto termínu. Někteří tvrdí, že pokud o nějaké osobě říkáte pravdu, nejsou to klevety, bez ohledu na to, co říkáte nebo jak to říkáte. Nebylo by lepší, pokud víme, že nějaký člověk má chyby, jít za ním soukromě a pracovat s ním, než jít za druhými a hovořit o jeho chybách?“

Nic nemůže být vzdálenější duchu a mysli evangelia než předpokládat, že jsme vždy ospravedlněni, když o nějakém člověku říkáme pravdu, jakkoli škodlivá tato pravda může být. Evangelium nás učí základním zásadám pokání, a my nemáme žádné právo diskreditovat vážnost nějakého člověka, které se těší u svých bližních, když činil opravdové pokání a Bůh mu odpustil…

Zpravidla není nutné, abychom neustále poskytovali rady těm, kteří podle našeho soudu mají určité chyby. Zaprvé náš úsudek může být mylný a zadruhé může jít o člověka, který je silně prodchnut duchem pokání a který, vědom si své slabosti, neustále zápasí, aby ji překonal. Máme tudíž věnovat nejvyšší péči veškeré své řeči, která obsahuje nějaké výtky druhým. Jako obecné pravidlo, klevety lépe definuje duch a záměr, který nás vede k řeči o tom, co na druhých považujeme za chyby, než samotná slova.

Muž nebo žena, kteří vlastní Ducha Božího, brzy ve svých pocitech odhalí ducha klevet, je-li onen duch přítomen v poznámkách, které pronášejí o druhých. Otázku klevet lze tudíž pravděpodobně nejlépe určit dávným pravidlem, že „litera zabíjí, ale duch dává život“. [2. Korintským 3:6.]¹⁶

Všichni lidé mají odmítat neslušnost.

Rodiče a všichni slušní lidé mají odmítat neslušnost v oblékání. Nestydaté vystavování lidského těla záměrně představované v moderních stylech oblékání, nebo spíše neoblékání, je známkou oné smyslné a ponižující tendence k morálnímu uvolnění a společenské zkaženosti, která žene národy do nenávratného pádu. Nechť nejsou zářivé vyhlídky na slavné milénium zatemněny takovými stíny, jako jsou zvyky a oblečení a zábavy těchto prostopášných dnů.¹⁷

V mých očích jsou současné módní styly ohavné, podněcující ke zlu, zamýšlené, aby vyvolávaly nízké vášně a žádosti a plodily chlípnost v srdci těch, již se jimi řídí, a těch, již je tolerují… Je to hanebné, a já doufám, že se dcery Sionu nesníží k těmto zničujícím způsobům, zvykům a módním stylům, neboť jsou ve svém účinku demoralizující a zavrženíhodné.¹⁸

Čas od času slyšíme zprávy, že někteří… poškozují své garmenty, místo aby je udržovali svaté a neposkvrněné… Jsme svědky toho, jak některé z našich dobrých sester přicházejí sem do chrámu příležitostně ozdobené nejposlednějšími a nejsměšnějšími módními styly, které kdy zneucťovaly božsky stvořené lidské tělo. Zdá se, že si neuvědomují, že přicházejí do domu Božího.¹⁹

Hodnotný tanec je mezi Svatými dovolen.

Myslíme, že je vhodný čas upoutat pozornost na téma tanečních zábav, rozptýlení, které je Svatým posledních dnů povoleno, ale za určitých podmínek, jež mají být přísně dodržovány… Opojné nápoje mají být zcela vykázány z tanečních sálů a jejich okolí. Tance, které vyžadují nebo dovolují těsné objetí a svůdné pohyby,… mají být zcela zakázány.²⁰

Knihy jsou dobrými nebo špatnými společníky.

Knihy vytvářejí jakousi společnost každému, kdo čte, a v srdci vyvolávají buď dobré, nebo špatné pocity. Někdy se stává, že rodiče jsou velmi opatrní na to, s kým se jejich děti stýkají, a velmi lhostejní k tomu, jaké knihy čtou. Čtení špatné knihy nakonec povede ke špatným společníkům.

Chlapec, který tuto podivnou, zvláštní a nepřirozeně vzrušující literaturu čte, jí není ovlivněn pouze on sám, ale časem ovlivní i druhé. Tato literatura se stává matkou všech druhů zlých podnětů, jež dozrávají ve zlé praktiky a přinášejí nepřirozený a zkažený pocit, který z lidského srdce neustále vytlačuje dobré a dopřává místo zlému… Když naše děti čtou knihy, které jim v mysli vytvářejí podivné, nezvyklé a nežádoucí myšlenky, nemusíme být překvapeni, když se dozvíme, že se dopustily nějakého nezvyklého, podivného nebo nepřirozeného skutku. Právě v myšlenkách a pocitech musíme bojovat se zlem a pokušením světa, a očista našich myšlenek a pocitů má být zvláštním úsilím každého otce a matky…

Vypráví se příběh o jednom anglickém důstojníkovi v Indii, který jednoho dne přistoupil k polici, aby si vzal knihu. Když vztáhl ruku, aby knihu vzal, uštkla ho do prstu zmije. Po několika hodinách začal prst otékat. Později se otok rozšířil na celou paži a nakonec do celého těla a za několik dnů důstojník zemřel. V mnoha laciných a podřadných knihách se ukrývají zmije… Mají jedovaté účinky na naši duši a za čas budou mít za následek jistou morální a duchovní smrt… Necht’ si Svatí dávají pozor na knihy, které vstupují do jejich domovů, neboť jejich vliv může být stejně jedovatý a smrtelný, jako zmije, která přivodila smrt anglickému důstojníkovi v Indii.²¹

Jakými lidmi bychom měli být?

Jedině skrze poslušnost Božích zákonů se lidé mohou povznést nad nicotnou slabost smrtelnosti a používat onu šíři citu, onu pravou lásku a lásku, která má ovládat srdce a pohnutky lidských dětí. Záměrem evangelia, tak jak bylo znovuzřízeno, je učinit [lidi] vskutku svobodnými, svobodnými volit dobro a zříci se zla, svobodnými používat při svém rozhodování o tom, co je dobré, onu odvahu, skrze niž jsou přesvědčeni o tom, co je správné, nehledě na velkou většinu lidí ve světě, která na ně může ukazovat prstem opovržení a výsměchu. Plavat po proudu světa nevyžaduje od lidí žádnou zvláštní statečnost.²²

Pán vám žehnej, bratří a sestry. Schvalujeme každé hnutí směřující k umírněnosti, směřující k ctnosti tíhnoucí k čistotě života a k víře v Boha a poslušnosti Jeho zákonů…

Jakými lidmi máme být; jakými jedinci máme být? Nemáme dávat příklad hodný našeho vyznání? Nemáme žít čistým životem? Nemáme být v duši bezúhonní, ctnostní, čestní, bohabojní a Boha milující, každý den našeho života a v každém postavení, ke kterému můžeme být povoláni; nemáme dávat dobrý příklad? Nemáme být podobní Kristu, odhodlaní, věrní každé zásadě evangelia, a počestní venku ve světě i doma…? Takovými lidmi vskutku máme být. Modlím se o to, aby nám v tom Bůh pomáhal. ²³

Doporučení ke studiu

V čem Spasitel poskytl příklad sebeovládání? Kdo je onen „nepřítel, kterého nalezneme v sobě samotném“? (Viz také Mosiáš 3:19.) Jak se při překonávání tohoto nepřítele můžeme řídit Spasitelovým příkladem?
Když neovládáme sami sebe, jak můžeme ublížit sobě i druhým? Když ovládáme sami sebe, jak můžeme ostatním žehnat?
Jak se mohou kratochvíle stát v našem životě „vládnoucí vášní“? Jak mohou prozrazovat, kým jsme? Jakou roli mají kratochvíle hrát v našem životě?
Proč je „používání vulgárnosti a rouhání… závažný hřích v očích Božích“? Pokud se lidé kolem vás rouhají, jak byste jim mohli dát na vědomí, že vás to uráží?
Proč klevety odporují duchu evangelia? Co máme podniknout místo toho, abychom hovořili o chybách druhých?
Jak slušné odívání povzbuzuje ke spravedlivému životu? Jak mohou některé z dnešních módních stylů „podněcovat ke zlu“ a být ve svém účinku „demoralizující“?
Jak se rada presidenta Smitha o knihách týká dnešní zábavy, například videopořadů, hudby, televize, filmů, časopisů a internetu? (Viz také NaS 88:118.) V čem je potřeba odvahy, abychom plavali proti „proudu světa“?
Jak byste odpověděli na otázku: „Jakými lidmi máme být?“ (Viz také 3. Nefi 27:27.)