Velký plán života a spasení

Pán Všemohoucí žije; učinil nebesa a zemi a studnice vod; a my jsme jeho děti, jeho potomstvo, a nejsme zde náhodou. Pán naplánoval náš příchod a cíl našeho bytí. Plánuje, že naplníme své poslání a dosáhneme souladu s podobou a obrazem Ježíše Krista, abychom, jako on, mohli být bez hříchu ke spasení, abychom, jako on, mohli být naplněni čistou inteligencí a abychom, jako on, mohli být oslaveni po pravici Otce, sedět na trůnech a mít panství a moc ve sféře, do níž budeme povoláni jednat. Svědčím o této nauce, neboť Pán mi dal poznat a pocítit její pravdu od hlavy až k patě.³

Člověk bude v příštím životě volán k zodpovědnosti za skutky, které vykonal v tomto životě, a bude se muset před Soudcem živých i mrtvých, Otcem našich duchů i našeho Pána a Mistra, zodpovídat ze správcovství, jež mu zde bylo svěřeno do péče. Toto je plán Boží, část Jeho velkého záměru. Nejsme zde, abychom žili několik měsíců nebo let, abychom jedli, pili a spali, potom zemřeli, odešli a zahynuli. Pán Všemohoucí nikdy nezamýšlel, aby člověk byl takto pomíjivý, neužitečný a nedokonalý.⁴

Kdybychom neznali předtím, než jsme přišli [na zemi], nutnost svého příchodu, význam získání stánku, slávu, které dosáhneme v potomstvu, velký cíl, jehož má být dosaženo tím, že budeme zkoušeni a testováni – váženi na vahách, při používání božských vlastností, mocí podobných těm, které má Bůh, a svobodného jednání, kterými jsme byli obdarováni; čímž poté, co sestoupíme pod všechny věci, jako Kristus, se budeme moci povznést nad všechny věci [viz NaS 88:6] a stát se jako náš Otec, Matka a Starší Bratr, Všemohoucí a Věčný! – nikdy bychom nepřišli.⁵

Pro mne nebo pro děti lidské není pod nebesy nic tak důležité, jako velký plán života a spasení, který byl navržen na počátku na nebesích a který byl čas od času předáván skrze inspiraci svatých mužů povolaných Bohem až do dne příchodu Syna Člověka, neboť toto evangelium a tento plán spasení byl zjeven našim prvním rodičům. Anděl Boží jim přinesl plán vykoupení a spasení od smrti a hříchu, který byl čas od času zjevován božskou pravomocí dětem lidským a který nepodléhá žádné změně. Nebylo v něm nic, na počátku, co by bylo nadbytečné nebo zbytečné; nic, bez čeho by se mohl obejít; byl to úplný plán navržený na počátku moudrostí Otce a svatých pro vykoupení lidské rasy a pro její spasení a oslavení v přítomnosti Boží… Po všechna pokolení času, od doby stvoření, bylo čas od času předáváno stejné evangelium, stejný plán života a spasení, stejné obřady, pohřbení s Kristem, připomínka velké oběti, která bude přinesena za hříchy světa a pro vykoupení člověka.⁶

Je to plán života, který Všemohoucí znovuzřídil člověku v posledních dnech pro spasení duší lidí, nejenom ve světě, který přijde, ale v našem současném životě, neboť Pán ustanovil své dílo, aby se jeho lid mohl těšit z požehnání tohoto života v co nejvyšší míře; aby byli spaseni v tomto současném životě, stejně jako v životě, který přijde, aby zde položili základy odolnosti vůči hříchu a všem jeho účinkům a důsledkům, aby mohli získat dědictví v království Božím za tímto údolím slz. Evangelium Ježíše Krista je moc Boží ke spasení.⁷

Bůh hovořil ke svému služebníkovi Josephu Smithovi a zjevil se mu; nejenom Otec, ale také Syn. Zjevili se mu a dali mu přikázání a svůj zákon, své evangelium a svůj plán věčného života… Tento plán zamýšlí nejenom spasení od hříchu a od účinků hříchu zde i později, ale i oslavení, slávu, moc a panství, kterých se dětem Božím dostane skrze jejich poslušnost zákonů a zásad evangelia.⁸

Cílem naší pozemské existence je, abychom mohli mít plnost radosti a abychom se mohli stát syny a dcerami Božími v nejplnějším smyslu slova a byli dědici Božími a spoludědici s Ježíšem Kristem [viz Římanům 8:14–17], abychom byli králi a knězi Boha, abychom zdědili slávu, panství, oslavení, trůny a každou moc a vlastnost, kterou získal a kterou vlastní Nebeský Otec. Toto je cílem naší existence na této zemi. Abychom tohoto oslaveného postavení dosáhli, je nezbytné, abychom prošli touto smrtelnou zkušeností neboli zkouškou, skrze niž můžeme s pomocí našeho staršího bratra Ježíše prokázat, že jsme způsobilí.⁹

Cílem naší zdejší existence je činit vůli Otce tak, jako je činěna v nebi, konat spravedlivost na zemi, přemoci zlovolnost a podrobit si ji pod své nohy, přemoci hřích a protivníka naší duše, povznést se nad nedokonalosti a slabosti ubohého, padlého lidstva skrze inspiraci Všemohoucího Boha a projevy jeho moci, a tak se stát vskutku Svatými a služebníky Pána na zemi.¹⁰

Všichni zemřeme. Je to ale konec naší existence? Pokud jsme existovali předtím, než jsme přišli sem, budeme určitě v této existenci pokračovat, až odsud odejdeme. Duch bude pokračovat v existenci, stejně jako existoval předtím, s dodatečnými výhodami pocházejícími z toho, že prošel touto zkouškou. Je absolutně nezbytné, abychom přišli na zemi a vzali na sebe stánek; protože kdybychom stánek neměli, nemohli bychom být jako Bůh nebo jako Ježíš Kristus… Je nám souzeno vystoupit z hrobu tak, jak to učinil Ježíš, a získat nesmrtelné tělo tak, jako to učinil On – totiž, aby se náš stánek stal nesmrtelným, jako se stal nesmrtelným ten Jeho, aby duch a tělo mohly být spojeny a stát se jednou živou bytostí, nedělitelnou, neoddělitelnou, věčnou. ¹¹

Těším se na dobu, kdy odejdu z tohoto stadia existence, tam mi bude dovoleno těšit se plněji z každého daru a požehnání, které přispívaly k mému štěstí v tomto světě; ze všeho. Nevěřím, že existuje jediná věc, která byla určena nebo zamýšlena, aby mi dávala radost nebo aby mě činila šťastným, která mi bude později odepřena, za podmínky, že budu i nadále věrný; jinak by moje radost nemohla být úplná… Mám na mysli štěstí zažívané při snaze činit vůli Boží na zemi, jako je činěna na nebi. Očekáváme, že ve věčnosti budeme mít svou manželku a manžela. Očekáváme, že naše děti nás ve věčnosti budou uznávat za svého otce a matku. Očekávám to; netěším se na nic jiného. Bez toho bych nemohl být šťastný.¹²

Zásady evangelia, které Pán zjevil v těchto dnech, nás povedou k věčnému životu. To je to, čím budeme později, pro co jsme byli stvořeni, pro co byla stvořena země. Důvodem, proč jsme zde, je, abychom mohli přemoci každou pošetilost a připravit se na věčný život v budoucnosti…

Buďme tedy věrní a pokorní; žijme podle Kristova evangelia, odložme své pošetilosti, hříchy a slabosti těla a přilněme k Bohu a k Jeho pravdě celým srdcem a s naprostým odhodláním bojovat dobrý boj víry a pokračovat neochvějně až do konce.¹³

Věřím, že náš Spasitel je věčně živým příkladem pro veškeré tělo… Je nám přikázáno konat skutky, jež konal on. Je nám uloženo následovat ho, jako On následoval svého Vůdce; abychom také mohli být tam, kde je on; a tím, že budeme s ním, mohli být jako on.¹⁴

Důležitým hlediskem není to, jak dlouho můžeme žít, ale jak dobře se můžeme naučit lekci života a zastávat své povinnosti a závazky vůči Bohu a jednoho k druhému. Jedním z hlavních účelů naší existence je to, že se můžeme přizpůsobit obrazu a podobě toho, kdo přebýval v těle bez poskvrny – bez vady, čistý a neposkvrněný! Kristus přišel nejenom proto, aby usmířil hříchy světa, ale také aby všem lidem dal příklad a stanovil měřítko Boží dokonalosti, Božího zákona a poslušnosti Otce.¹⁵

Žádná nauka nebyla nikdy tak dokonalá, jako ta Ježíšova… Zjevil nám cestu spasení, od počátku, a skrze všechny zákruty tohoto života k nikdy nekončícímu oslavení a slávě v jeho království, a k novosti života v něm …

Vskutku šťastný je člověk, který může obdržet toto duši uspokojující svědectví, a být v klidu, a který nemusí usilovat o žádnou další cestu k pokoji než o tu skrze nauky Ježíše Krista. Jeho evangelium nás učí milovat své bližní, činit druhým to, co bychom chtěli, aby druzí činili nám, být spravedlnými, být milosrdnými, odpouštět a konat každý dobrý skutek, jehož záměrem je rozšířit duši člověka …

… „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám“ [Matouš 11:28], je jeho voláním ke všem synům a dcerám lidským.¹⁶

Kristus je velkým příkladem pro celé lidstvo, a já věřím, že lidstvo bylo právě tak předustanoveno, aby se stalo takovým, jako je on, tak jako byl on předustanoven být Vykupitelem člověka… My jsme… v podobě Boha fyzicky a můžeme se stát takovými, jako je on i duchovně, a takovými, jako je on ve vlastnictví poznání, inteligence, moudrosti a moci.

Velkým cílem našeho příchodu na tuto zemi je, abychom se mohli stát takovými, jako je Kristus, neboť pokud nejsme takovými, jako je on, nemůžeme se stát syny Božími, a být spoludědici s Kristem.¹⁷

Následujme Syna Božího. Učiňme ho svým příkladem a svým průvodcem. Napodobujme ho. Čiňme jeho dílo. Tak dalece, jak je v naší moci stát se takovými, jako je ten, který byl dokonalý a bez hříchu, staňme se takovými, jako je on.¹⁸

Pod nebesy není dáno žádné jiné jméno, skrze něž můžete být spaseni nebo oslaveni v království Božím, kromě jména Ježíše Krista.¹⁹

Člověk, který prochází touto zkouškou a je věrný a vykoupený od hříchů krví Kristovou prostřednictvím obřadů evangelia a dosáhne oslavení v království Božím, není menší, ale je větší než andělé.²⁰

Vstoupili jsme do svazku této nové a věčné smlouvy a souhlasili jsme, že budeme poslušni přikázání Božích ve všech věcech, které nám on přikáže. Toto je věčně trvající smlouva, až do konce našich dnů… V čase ani ve věčnosti nikdy neuzříme ten den, kdy nebude závazná a kdy pro nás, jeho děti, nebude potěšením, stejně jako povinností, být poslušnými všech přikázání Páně skrze nekonečné věky věčnosti. Na této zásadě zůstáváme ve styku s Bohem a zůstáváme v souladu s jeho záměry. Pouze tímto způsobem můžeme naplnit své poslání a získat svou korunu a dar věčných životů, což je největší dar Boží. Můžete si představit nějakou jinou cestu?²¹

Neexistuje žádné spasení, kromě cesty, kterou ukázal Bůh. Neexistuje žádná naděje na věčně trvající život, leda skrze poslušnost zákona, který byl připojen Otcem života, u něhož není proměnlivosti, ani náznaku pro odbočení [viz Jakub 1:17]; a neexistuje žádná jiná cesta, skrze niž můžeme získat toto světlo a oslavení. O těchto záležitostech nemám ve své mysli žádnou pochybnost, leží mimo jakoukoli nejistotu; vím, že jsou pravdivé.²²

Každé požehnání, výsada, sláva nebo oslavení je získáno pouze skrze poslušnost zákona, na jehož základě je to zaslíbeno. Zůstaneme-li v zákoně, obdržíme odměnu; na žádném jiném základě ji však získat nemůžeme.²³

Ani sám Kristus nebyl zprvu dokonalý; neobdržel zprvu plnost, ale dostával milost za milost a pokračoval a dostával více a více, dokud neobdržel plnost [viz NaS 93:11–13]. Nemá tomu tak být s dětmi lidskými? Je nějaký člověk dokonalý? Obdržel nějaký člověk plnost naráz? Dosáhli jsme bodu, v němž můžeme obdržet plnost Boží, jeho slávy a jeho inteligence? Ne; a přesto, pokud Ježíš, Syn Boží, a Otec nebes i země, na níž přebýváme, zprvu neobdržel plnost, ale rostl ve víře, poznání, porozumění a milosti, dokud neobdržel plnost, není snad možné, aby všichni lidé, kteří se narodili z ženy, dostávali tu trochu a tam trochu, řádek za řádkem, předpis za předpisem, až by obdrželi plnost, jako on obdržel plnost, a byli oslaveni s Ním v přítomnosti Otce?²⁴

Žiji pro své vlastní spasení nyní i později; vedle mého vlastního spasení přichází spasení mých dětí a jejich milovaných a drahocenných matek. Nic, co mohu ve světě udělat, abych tento slavný konec zajistil, nemůže být nazýváno obětí. Je to práce lásky, úsilí o věčný život a plnost radosti. „Bohat je ten, kdo má věčný život.“ [NaS 6:7.]²⁵