Věčné spojení manžela a manželky

Bůh ustanovil manželství na počátku. Učinil člověka ke svému obrazu a ke své podobě, muže a ženu, a při jejich stvoření bylo naplánováno, že mají být spolu spojeni posvátnými pouty manželství, a že jeden není dokonalý bez druhého.⁴

Zákonné spojení muže a ženy [je] prostředkem, skrze který mohou uskutečnit své nejvyšší a nejsvatější cíle. Pro Svaté posledních dnů není manželství Nebeským Otcem zamýšleno, aby bylo pouhým pozemským spojením, ale tím, co má přežít nestálost času a přetrvat po věčnost a poskytovat čest a radost v tomto světě a slávu a věčné životy ve světech, které přijdou.⁵

[Evangelium] bere muže a ženy a spojuje je dohromady ve věčné smlouvě manželství, svaté a čisté, dané Bohem, která poskytuje nezbytné potřeby a uspokojuje nejčistší a nejsilnější touhy duše. Muže a ženy činí úplnými – manžely a manželkami na čas a veškerou věčnost. Jak slavná je to myšlenka!⁶

Bůh manželství nejenom schvaluje, ale i přikazuje. Když byl člověk ještě nesmrtelný, předtím než do světa vstoupil hřích, sám Nebeský Otec vykonal první sňatek. Spojil naše první rodiče pouty svatého manželství a přikázal jim, aby byli plodní a množili se a naplnili zemi. Toto přikázání nikdy nezměnil, neodstranil ani nezrušil; ale platí po všechna pokolení lidstva.⁷

[Lidé]… jsou stále více a více prostoupeni sobectvím a bezbožnou myšlenkou, že manželství je špatné a že děti jsou hanbou. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů zastává přesně opačný pohled a věří v první velké přikázání písem, které Bůh člověku dal, a učí ho jako pravdu evangelia: „Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte si ji.“ [Genesis 1:28.]

… Bůh přikázal, oprávnil a ustanovil vztah manželství. To bylo učiněno velmi jasným v Božím zjevení proroku Josephu Smithovi, jak dosvědčují tato slova v Knize nauk a smluv, oddíl 49:15: „A opět pravím vám, ten, kdo zapovídá sňatek, není ordinován Bohem, neboť sňatek je ustanoven Bohem pro lidi.“⁸

Manželství je… zásadou nebo obřadem evangelia, nejdůležitější pro štěstí lidstva, jakkoli nedůležité se může zdát, nebo jakkoli lehkovážně ho mnozí berou. V plánu života není žádná nadbytečná nebo nepotřebná zásada, ale žádná není pro štěstí člověka důležitější nebo podstatnější – nejenom zde, ale zejména později, než zásada manželství.⁹

Mít dovoleno jít do chrámu Božího, abychom byli spojeni jako muž a manželka v poutech svatého manželského svazku na čas a veškerou věčnost pravomocí svatého kněžství, které je mocí Boží, je slavná výsada, neboť ty, již jsou takto spojeni, „žádný člověk nemůže rozloučit“, neboť je spojil Bůh.¹⁰

Muž a žena, kteří se zavazují v tomto manželském obřadu, se zavazují v něčem, co je tak dalekosáhlého charakteru a tak ohromné důležitosti, že na tom závisí život a smrt a věčné rozrůstání. Pročež na tom záleží věčné štěstí nebo věčná běda.¹¹

Proč nás [Bůh] učil zásadě věčného spojení muže a manželky?… Aby muž přijímající svou manželku mocí Boží na čas a veškerou věčnost měl na ni právo a ona měla právo na svého manžela ve světě, který přijde.¹²

Muži a ženy mohou být spaseni jednotlivě, ale muži a ženy nebudou oslaveni odděleně. Musí být spolu svázáni v onom svazku, který byl zjeven v této velké poslední dispensaci. Muž není bez ženy v Pánu, ani není žena bez muže v Pánu. Ať o tom muži a ženy mohou říkat nebo si myslet cokoli, nemohou získat oslavení v království Božím svobodní a osamělí …

Přišli jsme sem, abychom se přizpůsobili podobě Boží. Učinil nás na počátku ke svému vlastnímu obrazu a ke své vlastní podobě a učinil nás jako muže a ženu. Nikdy bychom nemohli být k obrazu Božímu, kdybychom nebyli jak muži, tak ženy… Až se staneme takovými, jako je On, zjistíte, že budeme před Něho předvedeni v podobě, ve které jsme byli stvořeni, jako muž a žena. Žena tam nepůjde sama a muž tam nepůjde sám a nebudou si takto činit nárok na oslavení. Sami mohou dosáhnout některého stupně spasení, ale když budou oslaveni, budou oslaveni podle zákona celestiálního království. Nemohou být oslaveni žádným jiným způsobem.¹³

Neexistuje žádné spojení na čas a věčnost, které může být učiněno dokonalým, mimo zákon Boží a řád jeho domu. Lidé po tom mohou toužit a mohou v tomto životě projít podobou toho, ale nebude to mít žádný účinek, pokud to nebude vykonáno a posvěceno božskou pravomocí ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.¹⁴

Svatí posledních dnů uzavírají sňatek na čas a věčnost, ne pouze na dobu, dokud manžela a manželku nerozdělí smrt. Sňatky vykonané pod civilním zákonem a duchovními jiných denominací jsou považovány za úctyhodné a účinné, pokud se tohoto života týče, ale aby byly účinné v životě, který přijde, musejí být takové smlouvy uzavřeny na věčnost, taková spojení musejí být vytvořena podle Božího zákona a jeho pravomocí, jinak později nebudou mít žádnou sílu ani účinek. Rodina je základem věčné slávy, jádrem království bez konce. Manžel bude mít svou manželku, manželka svého manžela, rodiče své děti, na věky za podmínky, že si je zajistí způsobem předepsaným tím, jehož právem je řídit všechny věci týkající se jeho království.¹⁵

Našim mladým lidem říkáme: „Uzavírejte sňatek, a uzavírejte ho správně.“ Uzavírejte sňatek se stejnověrci, a nechť je obřad vykonán na místě, které Bůh určil. Žijte tak, abyste byli hodni tohoto požehnání.¹⁶

Chci, aby si mladí muži Sionu uvědomili, že tato instituce manželství není institucí vytvořenou člověkem. Je od Boha. Je úctyhodné… Není prostě vynalezeno pouze pro pohodlí člověka, aby vyhovovalo jeho vlastním představám a jeho vlastním myšlenkám; aby se oženil a potom rozvedl, aby přijal a potom odložil, jak se mu zlíbí. Jsou s ním spojeny velké důsledky, důsledky, které přesahují tento přítomný čas do veškeré věčnosti, neboť jím jsou do světa počaty duše a muži a ženy získávají svou existenci ve světě. Manželství je ochráncem lidské rasy. Bez něho by Boží záměry byly zmařeny; ctnost by byla zničena a její místo by zaujaly neřest a zkaženost a země by byla pustá a prázdná.¹⁷

Staromládenectví a malé rodiny vnášejí do povrchní mysli myšlenku, že jsou žádoucí, protože s sebou nesou minimum zodpovědnosti. Duch, který se vyhýbá zodpovědnosti, se vyhýbá práci. Zahálka a potěšení zaujímají místo píle a přičinlivého úsilí. Láska k potěšení a ke snadnému životu si zase činí nárok na mladé muže, kteří odmítají hledět na manželství a na rozšiřování rodiny v jeho důsledku jako na posvátnou povinnost …

… Tuto újmu domova musí národ pocítit, jak poplynou léta, jako ztrátu. Čas ospravedlní zákony Boží a pravdu, že individuální lidské štěstí se nalézá v povinnosti, a ne v potěšení a osvobození od starostí.

Duch světa je nakažlivý. Nemůžeme žít uprostřed takovýchto společenských podmínek, aniž bychom trpěli účinky jejich vábení. Naši mladí lidé budou pokoušeni následovat příklad světa okolo sebe. Již existuje silný sklon vysmívat se závazku uzavřít sňatek. Ambice jsou uváděny jako omluva pro odkládání manželství až do doby, kdy bude dosaženo nějakého zvláštního cíle. Někteří z našich předních mladých mužů touží nejprve dokončit studium doma nebo v zahraničí. Protože jsou přirozenými vůdci ve společnosti, jejich příklad je nebezpečný a tato výmluva je jedním z pochybných společenských pravidel. Pro tyto mladé muže by bylo daleko lepší, kdyby nikdy nevstoupili na vysokou školu, než aby výmluva na vysokoškolský život byla učiněna důvodem pro odkládání manželství za příhodný věk.¹⁸

Mladí muži chtějí předtím, než se ožení, získat domov, který se podobá paláci, který je krásný ve veškerém svém vybavení a tak moderní, jako domov nikoho jiného. Myslím, že to je chyba. Myslím, že mladí muži a mladé ženy mají být také ochotni, dokonce i dnes, a za současného stavu věcí, vstoupit společně do posvátného svazku manželství a společně si probojovávat cestu k úspěchu, čelit svým překážkám a potížím a společně přilnout k úspěchu a spolupracovat ve svých časných záležitostech, aby mohli mít úspěch. Potom se budou učit vzájemně se lépe milovat, a budou po celý svůj život jednotnější, a Pán jim bude hojněji žehnat.¹⁹

Církevní autority a učitelé našich sdružení mají neustále hlásat posvátnost manželství a učit, že je to povinnost, jak nám to bylo v posledních dnech zjeveno. Má být… vytvářen postoj ve prospěch úctyhodného manželství, a to by každému mladému muži nebo každé mladé ženě, kteří jsou členy Církve, bránilo v uzavření manželství jinak než pravomocí, která je posvěcena Bohem.²⁰

Neměla by být žádná obtíž zachovávat domov v nejvyšší úctě a mít o něm vysoké mínění, pokud může být postaven na zásadách čistoty, opravdové náklonnosti, spravedlivosti a spravedlnosti. Muž a jeho manželka, kteří k sobě navzájem chovají dokonalou důvěru a kteří se rozhodli ve svém životě následovat zákony Boží a naplňovat míru svého poslání na zemi, by nebyli, a nikdy by nemohli být, spokojeni bez domova. Jejich srdce, jejich pocity, jejich mysl, jejich touhy budou přirozeně tíhnout k budování domova a rodiny a jejich vlastního království; k pokládání základu věčného růstu a moci, slávy, oslavení a panství, světy bez konce.²¹

Domov není domovem v očích evangelia, pokud tam nedlí dokonalá důvěra a láska mezi manželem a manželkou. Domov je místem pořádku, lásky, jednoty, odpočinku, důvěry a absolutního spolehnutí se; kam nemůže vstoupit ani stín podezření z nevěrnosti; kde žena i muž mají bezvýhradnou důvěru v čest a ctnost toho druhého.²²

Sion není místem pro válku pohlaví. Bůh zamýšlel, aby byla jedním, a tak to prohlásil. Konat Jeho dílo neznamená udržovat je oddělená nebo vyvolávat v nich pocit, že mají rozdílné a protichůdné zájmy a že rozdělení, nikoli spojení, je cílem jejich stvoření.²³

Jaký je tedy ideální domov – vzorový domov, takový, jaký má být cílem Svatých posledních dnů, aby ho vybudovali…? Je to ten, ve kterém jsou všechny světské úvahy druhotné. Takový, v němž je otec oddán rodině, kterou ho Bůh požehnal, a považuje členy rodiny za to nejdůležitější, a v němž mu naopak oni dovolují, aby žil v jejich srdci. Takový, v němž je důvěra, jednota, láska, posvátná oddanost mezi otcem a matkou a dětmi a rodiči. Takový, v němž matka nachází nesmírné potěšení ve svých dětech, a je podporována otcem – všichni jsou morální, čistí, bohabojní.²⁴

Rodiče… se mají vzájemně milovat a respektovat a mají spolu navzájem vždy jednat s uctivou důstojností a laskavými ohledy. Manžel má jednat se svou manželkou s nejvyšší zdvořilostí a úctou. Manžel ji nemá nikdy urážet; nikdy o ní nemá hovořit znevažujícím způsobem, ale vždy jí má doma, v přítomnosti jejich dětí, prokazovat nejvyšší úctu… Manželka má také s manželem jednat s nejvyšší úctou a zdvořilostí… Manželka má být pro svého manžela radostí a má doma žít a chovat se tak, aby domov byl pro manžela nejradostnějším, nejpožehnanějším místem na zemi. Takto má žít manžel, manželka, otec a matka v posvátných hranicích tohoto svatého místa, domova.²⁵

Bratří a sestry, ničemu nemá být dovoleno, aby vstoupilo mezi vás – otce a matku, manžela a manželku; nikdy nemá být ani stín rozdílnosti pocitů; nikdy nemá být žádné věci dovoleno, aby mezi vás vstoupila a vzájemně vás odcizila; nemáte to dovolit. Je to nezbytné pro vaše blaho a štěstí a pro jednotu, která má existovat ve vašem domově. Všichni máme slabosti a chyby. Někdy manžel vidí chyby na své ženě a vytýká jí to. Někdy má manželka pocit, že její manžel neudělal zrovna tu pravou věc, a vytýká mu to. Je to k něčemu dobré? Není odpuštění lepší? Není pravá láska lepší? Není láska lepší? Není lepší nehovořit o chybách, nezveličovat slabosti tím, že se znovu a znovu připomínají? Není to lepší? A nebude spojení, které bylo mezi vámi upevněno skrze narození dětí a skrze pouto nové a věčné smlouvy, jistější, když zapomenete na to, abyste se zmiňovali o chybách druhého? Není lepší na ně zapomenout a nic o nich neříkat – pohřbít je a vzájemně hovořit pouze o dobrém, o němž víte a jež pociťujete, a tak vzájemně pohřbít své chyby a nezveličovat je; není to lepší?²⁶

Na co lze pomyslet s větší radostí než na skutečnost, že [muž,] který miloval svou manželku a kterého milovala ona, které byl věrný a která byla věrná jemu po všechny dny svého vztahu s ním jako manželka a matka, bude mít výsadu vystoupit v jitru prvního vzkříšení oblečen nesmrtelností a věčným životem a pokračovat ve vztahu, který mezi nimi existoval v tomto životě, ve vztahu manžela a manželky, otce a matky, rodičů vůči jejich dětem, který položil základ pro věčnou slávu a věčné oslavení v království Božím!²⁷

Je to manželství posvěcené a schválené Bohem, na němž je založen oslavený domov – které žehná, oblažuje, oslavuje a konečně vede k partnerství s našimi Nebeskými rodiči a k věčnému, sjednocenému životu a růstu.²⁸