Nesprávná cesta týrání a zneužívání

Přemozme sami sebe, a potom jděme, a tak dalece, jak je to pro nás možné, přemáhejme veškeré zlo, které vidíme kolem sebe. A budeme to dělat bez použití násilí; budeme to dělat bez zasahování do svobody jednání mužů nebo žen. Budeme to dělat přesvědčováním, shovívavostí, trpělivostí a odpouštěním a láskou nepředstíranou, čímž získáme srdce, náklonnost a duše dětí lidských pro pravdu, jak nám ji Bůh zjevil.²

[Bůh] nás učinil podle svého vlastního tvaru a podobnosti, a zde jsme, muži a ženy, rodiče a děti. A musíme se mu více a více podobat – více se mu podobat v lásce, v pravé lásce, v odpuštění, v trpělivosti, ve shovívavosti, snášenlivosti, v čistotě myšlenek a skutků, inteligenci a v každém ohledu, abychom mohli být hodni oslavení v jeho přítomnosti.³

Rodiče… se mají vzájemně milovat a respektovat a mají spolu navzájem vždy jednat s uctivou důstojností a laskavými ohledy. Manžel má jednat se svou ženou s nejvyšší zdvořilostí a úctou. Manžel ji doma, v přítomnosti jejich dětí, nemá nikdy urážet, nikdy o ní nemá hovořit přezíravě, ale vždy ji má chovat v nejvyšší úctě… Také manželka má s manželem jednat s největší úctou a zdvořilostí. Její slova vůči němu nemají být ostrá a řezavá a sarkastická. Nemá ho pomlouvat nebo na něho činit narážky. Neměla by ho plísnit. Nemá se snažit vyvolat jeho hněv nebo vytvářet doma nepříjemné ovzduší. Manželka má být pro svého manžela radostí, a doma má žít a chovat se tak, aby domov byl pro jejího manžela nejradostnějším, nejpožehnanějším místem na zemi. Takovým způsobem se má chovat manžel, manželka, otec a matka v posvátném prostoru onoho svatého místa, domova.

Potom bude pro rodiče snadné, aby do srdce svých dětí vštípili nejenom lásku k jejich otci a jejich matce, nejenom úctu a zdvořilost vůči jejich rodičům, ale také lásku, zdvořilost a ohledy k ostatním dětem doma. Bratříčci budou respektovat své sestřičky. Chlapečci se budou respektovat navzájem. Děvčátka se budou vzájemně respektovat a dívky a chlapci se budou vzájemně respektovat a budou spolu navzájem jednat s onou láskou, oněmi ohledy a úctou, které mají být doma zachovávány ze strany malých dětí. Tehdy… je doma položen do srdce a mysli dítěte základ správného vzdělání a výchovy.⁴

Přemýšlejte o tom, co to znamená držet klíče pravomoci, která – používá-li se s moudrostí a ve spravedlivosti – je závazná, aby byla respektována Otcem, Synem a Duchem Svatým! Ctíte toto kněžství?… Zneuctil byste, jako starší v Církvi Ježíše Krista, svou ženu nebo své děti? Opustil byste matku svých dětí, manželku svého srdce, dar Boží pro vás, který je drahocennější než sám život? Neboť bez ženy není muž dokonalý v Pánu, stejně jako žena není dokonalá bez muže.⁵

Nemohu pochopit, jak může být muž nelaskavý k nějaké ženě, tím spíše k manželce svého srdce a matce svých dětí, a bylo mi řečeno, že jsou takoví, kteří jsou naprosto suroví, ti ale nejsou hodni nazývat se muži.⁶

Když myslím na naše matky, matky našich dětí, a uvědomuji si, že pod inspirací evangelia žijí ctnostný, čistý, ctihodný život, jsou věrné svým manželům, věrné svým dětem, věrné svému přesvědčení o evangeliu, – jak k nim duše má plane čistou láskou; jak ušlechtilé a jak Bohem dané, jak vybrané, jak žádoucí a jak nepostradatelné jsou pro dosažení Božích záměrů a naplnění jeho ustanovení! Bratří, můžete špatně zacházet se svými manželkami, matkami svých dětí? Můžete s nimi jednat jinak, než s láskou a laskavostí? Můžete dělat něco jiného než se snažit učinit jejich život tak pohodlným a šťastným, jak jen je to možné, ulehčovat jim jejich břemena, jak nejvíce jste schopni, činit život doma příjemným pro ně i pro jejich děti? Můžete dělat něco jiného? Jak by někdo mohl dělat něco jiného než cítit hluboký zájem o matku svých dětí, a také o své děti? Máme-li Ducha Božího, nemůžeme dělat nic jiného. Pouze tehdy, když se muži odvracejí od správného ducha, když se odchylují od své povinnosti, zanedbávají nebo zneuctívají jakoukoli duši, která je svěřena do jejich péče. Jsou zavázáni ctít svou manželku a své děti.⁷

Inteligentní muži, muži, kteří podnikají nebo něco řídí, muži, kteří se neustále účastní prací života a musejí věnovat svou energii a myšlenky své práci a povinnostem, nevychutnávají možná se svou rodinou tolik příjemných chvil, kolik by rádi, mají-li ale se sebou při vykonávání svých časných povinností Ducha Páně, nikdy nebudou zanedbávat matku svých dětí, ani své děti.⁸

Bratří, buďte věrní své rodině, buďte věrní své manželce a svým dětem. Učte je cestě života. Nedovolte, aby se dostali od vás tak daleko, že by zapomínali na vás nebo na nějakou zásadu cti, čistoty nebo pravdy… Budete-li své chlapce chovat blízko svému srdci, v objetí svých paží; dáte-li jim pocítit, že je milujete, že vy jste jejich rodiče, že oni jsou vaše děti, a budete-li si je držet blízko při sobě, neodejdou od vás příliš daleko a nedopustí se žádného velmi velkého hříchu. Ale tehdy, když je vyháníte z domova, když je vyháníte ze své náklonnosti – ven do noční temnoty, do zkažené nebo zvrhlé společnosti; tehdy, když jsou pro vás únavnými, nebo když jste doma unaveni z jejich nevinného křiku a žvatlání a říkáte: „Jdi někam jinam,“ tento způsob zacházení s vašimi dětmi je to, co je od vás odhání.⁹

Naše děti se nám podobají; nemohli jsem být popoháněni; nemůžeme být popoháněni nyní. Podobáme se určitým jiným živočichům na světě, které známe. Můžete je přemlouvat; můžete je vést tím, že jim nabízíte nějaký motiv, a tím, že na ně hovoříte laskavě, nemůžete je však popohánět; nechtějí být popoháněny. My nechceme být popoháněni. Lidé nejsou disponováni k tomu, aby byli popoháněni; nejsou pro to uzpůsobeni …

Nemůžete své chlapce ani své dívky tlačit do nebe. Můžete je tlačit do pekla tím, že ve snaze učinit je dobrými používáte tvrdé prostředky, když vy sami nejste tak dobří, jak byste měli být. Muž, který se rozzlobí na svého chlapce a bude se ho snažit ve hněvu napravovat, dělá tu největší chybu; zaslouží si větší politování a větší odsouzení než dítě, které něco provedlo. Své děti můžete napravovat pouze láskou, s laskavostí, láskou nepředstíranou, přesvědčováním a domlouváním.¹⁰

Otcové, přejete-li si, aby vaše děti byly učeny v zásadách evangelia, přejete-li si, aby milovaly pravdu a rozuměly jí, přejete-li si, aby byly poslušné a v jednotě s vámi, milujte je! A dokazujte jim to každým slovem nebo skutkem. Ve svém vlastním zájmu, neboť láska, která má existovat mezi vámi a vašimi chlapci – jakkoli svéhlaví mohou být, nebo jeden, či druhý může být, když s nimi hovoříte nebo promlouváte, nedělejte to ve hněvu, nedělejte to hrubě v duchu odsuzování. Hovořte s nimi laskavě; věnujte jim pozornost a plačte s nimi, je-li to nutné, a přiveďte je k tomu, aby plakali s vámi, je-li to možné. Obměkčete jejich srdce; vzbuďte v nich vůči sobě něžné pocity. Nepoužívejte žádné rány ani žádné násilí, ale… přistupujte k nim s domlouváním, s přesvědčováním a láskou nepředstíranou.¹¹

Kéž otcové v Izraeli žijí tak, jak žít mají; kéž se svou manželkou jednají tak, jak s ní jednat mají; kéž vytvářejí svůj domov tak pohodlným, jak jen mohou; kéž ulehčují břemena své společnice, co nejvíce je to možné; kéž dávají správný příklad svým dětem; kéž je učí, aby se s nimi ráno i večer, a kdykoli se posadí k jídlu, scházely v modlitbě a uznávaly milosrdenství Boží spočívající v tom, že jim dává jídlo, které jedí, a oděv, který nosí, a aby uznávaly ruku Boží ve všech věcech.¹²