Posvátné chrámy Páně

Zabýváme se chrámovou prací. Postavili jsme čtyři chrámy v této zemi a předtím, než jsme přišli sem, jsme postavili dva chrámy na východě země. Za života proroka Josepha Smitha byl postaven a zasvěcen jeden z nich a v době, kdy zemřel mučednickou smrtí, byly položeny základy a zdárně postupovala stavba zdí druhého. Byl dokončen úsilím lidí v nejobtížnějších podmínkách a v chudobě a byl zasvěcen Pánu. Byly v něm vykonávány obřady domu Božího tak, jak jim vedoucí autority Církve učil sám prorok Joseph Smith… Stejné evangelium existuje i dnes a i dnes jsou vykonávány stejné obřady pro žijící i zemřelé, jak je prováděl sám Prorok a jak je předal Církvi.⁵

Doufáme, že spatříme den, kdy budeme stavět chrámy v různých částech země, kde je jich zapotřebí pro pohodlí lidí; neboť si uvědomujeme, že jednou z největších zodpovědností, která dnes spočívá na lidu Božím, je ta, aby se jejich srdce obrátila k jejich otcům a aby konali práci, kterou je nutné za ně vykonat, aby mohli být z generace ke generaci navzájem správně spojeni svazkem nové a věčné smlouvy.⁶

Chrámy nejsou otevřeny pro veřejnost. Slouží pro vykonávání posvátných obřadů a mají na zřeteli spasení živých i mrtvých. Hlavními obřady jsou křest, obdarování, sňatky, pečetění… Většina této práce, té v zájmu mrtvých, je zástupného charakteru. Díky Svatým posledních dnů mají naději na spasení ti, již odešli z tohoto života bez poslušnosti evangelia, pokud se podrobí poslušnosti jeho požadavků v dalším světě, v místě duchů zemřelých. Služebníci Páně, kteří vešli do ráje, jim budou kázat evangelium, a ti, již tam projevují víru a činí pokání, mohou zde být v zastoupení pokřtěni a podobným způsobem obdržet další pomoc, aby mohli být povzneseni a oslaveni.⁷

Nikdo nemůže vejít do království Božího jinak než dveřmi a skrze prostředky, jež dětem lidským poskytl Ježíš Kristus… Žádná duše, která kdy žila na tváři této země a která zemřela, neunikne příležitosti slyšet evangelium Ježíše Krista. Pokud ho přijmou a budou ho poslušni, jejich příbuzní nebo jejich potomci v nějaké pozdější generaci pro ně a v jejich zastoupení vykonají obřady evangelia, takže každý zákon a každý požadavek evangelia Ježíše Krista bude naplněn a budou splněny sliby a požadavky pro spasení živých a také pro spasení mrtvých.⁸

Proto muž nebo žena, mezi Svatými posledních dnů, kteří nevidí nutnost obřadů domu Páně, kteří nereagují na požadavky evangelia ve všech jeho ritech a obřadech, nemohou mít správný pojem o velké práci, k jejímuž vykonání byli Svatí posledních dnů povoláni v tomto věku, ani se nemohou těšit z požehnání, jež pocházejí z ctnosti týkající se poslušnosti zákona vyššího, než je ten lidský.⁹

Nezahrávejme si tedy s obřady domu Božího.¹⁰

Nežijeme pouze pro několik bídných let, která strávíme na této zemi, ale pro onen život, jenž je nekonečný; a my toužíme těšit se z každého požehnání v průběhu těchto bezpočetných věků věčnosti, ale pokud je nemáme zajištěny onou pečeticí mocí, kterou dal apoštolu Petrovi Syn Boží, nemůžeme je vlastnit. Pokud si je nezajistíme na této zásadě, v životě, jenž přijde, nebudeme mít ani otce, matku, bratra, sestru, manželku, děti, ani přátele, ani bohatství, ani poctu, neboť všechny pozemské „svazky, dohody, povinnosti, závazky, sliby, přísahy, jednání, sloučení“ [viz NaS 132:7] jsou zrušeny v hrobu, kromě těch, jež byly zpečetěny a potvrzeny mocí Boží.¹¹

Určitý muž… přišel s doporučením od biskupa… a toužil po výsadě být pokřtěn za velký počet svých zemřelých, a jelikož přišel řádně doporučen, tuto výsadu obdržel. Byl pokřtěn za své mrtvé. Potom mu bylo dovoleno jít dál a vykonat další obřady v jejich zastoupení. Jakmile byla práce vykonána, oznámil své rozhodnutí odejít z Církve. Nuže, poněkud jsem tohoto ubohého člověka obdivoval, protože byl odhodlán udělat pro své zemřelé přátele, vše, co mohl, předtím, než se o výsadu vykonat to připravil. Někdo může říci: „Přijme Pán tuto práci?“ Nu, snad ano, pokud se mrtvých týče, záznam je proveden a obřady byly vykonány v souladu se zákonem, který Bůh ustanovil. Vše bylo vykonáno správným způsobem a pod vedením příslušné autority, proč by tedy nemělo být vše v pořádku, pokud se mrtvých týče? Ale jak velký užitek bude onen muž mít z toho, co učinil? Nevelký. „Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?“ [Marek 8:36.]

Použití této zásady na člověka, který se pod falešnou záminkou snaží získat výsady domu Páně, je toto: Lidé, kteří se snaží oklamat Boha tím, že předstírají, že jsou tím, čím nejsou, aby mohli z domu Božího odcizit výsady a požehnání, z toho nebudou mít dlouhodobý prospěch. Toužíme-li obdržet požehnání a obřady domu Božího, získejme je s čistým srdcem a vstupujme do onoho domu s věrným a čestným odhodláním konat vůli Boží ve všech věcech, nikoli dočasně, ale konat to, co nám přikazuje, po všechny dny svého života. Pokud budeme pokračovat a těšit se ze správného ducha, zůstanou tato požehnání s námi a my budeme Bohem uznáváni za Jeho děti; a pouze když se oddělíme od správné cesty a přestaneme plnit svou povinnost, Bůh nám odejme svého ducha a ponechá nás sobě samým …

Kdybych v srdci cítil, že jsem ublížil jednomu ze svých bratří; nebo že jsem nebyl poslušen nějakého ze zákonů Božích; nebo že jsem potupil nějakého člena Církve, nebo nějakého muže, který mi předsedá v Církvi Boží, cítil bych, že je mou povinností jít a urovnat to dříve, než půjdu do onoho domu… Kdybych vám udělal něco špatného; kdybych vás oloupil o nějaké právo; kdybych vám nedodržel svůj slib; nebo kdybych udělal něco, co by mě v nějaké míře zlehčilo v očích Božích nebo mých bratří, mám jít a snažit se učinit nápravu dříve, než bych se pokusil jít do domu Božího. Přesto bych to nechtěl učinit pouze za účelem vstupu do onoho domu. Mám to učinit, protože mou povinností je učinit to; a abych mohl být hoden tam jít a kdykoli později stát na svatých místech před Pánem, mám urovnat všechny věci s každým bratrem, kterému jsem mohl ublížit.

Mám prokazovat čest těm, kterým čest náleží. Mám ctít Boha, svého Nebeského Otce, nyní a od této doby nadále a na věky. Toto je zásada, podle níž mám konat správně, nahradit újmu a urovnávat potíže. Slyšel jsem o bratřích, kteří jsou spojeni rodinným poutem, stejně jako svazkem nové a věčné smlouvy, a kteří mají vzájemné neshody a v jejichž srdci existují hořké pocity vůči sobě navzájem a kteří se nechtějí pokořit, aby šli za druhým a uznali své chyby, nebo aby se snažili dosáhnout smíru, každý z nich zveličuje slabosti svého bližního a ve stejném okamžiku nedbá na své vlastní chyby a slabost. Přesto… kdyby jim byla odepřena výsada vstupu do domu Božího, měli by pocit, že se jim stala velká křivda.

Dovolte mi ale, abych se vás zeptal – jsou takoví muži hodni tam jít? Je člověk, který má v srdci hořkost vůči svému bližnímu a který mu nechce odpustit, ani nechce usilovat o smír, hoden jít do domu Božího? A přesto mu v tom nemůžete zabránit. Budou stovky těch, již tam půjdou v tomto stavu, nehledě na vše, co můžeme dělat nebo říkat. Mohou očekávat, že s nimi bude Bůh a že na ně bude zářit Jeho sláva? Neoklamávejte sami sebe. Jsme-li hodni, Bůh nám projeví sám sebe. Jsme-li připraveni, uvidíme Ho takového, jaký je, a budeme Ho znát. A my budeme také známi, takoví, jací jsme. To se ale stane, až toho budeme hodni, a ne dříve.¹²

Vzhledem k našemu náboženství nebo k našim věčným smlouvám nesmíme dělat žádné kompromisy, ani se vzdávat zásad; vyzařují z Boha a jsou založeny na skále věčných věků; budou žít a existovat, až se říše, mocnosti a národy rozpadnou a zaniknou; a s pomocí Všemohoucího budeme posvátně střežit své smlouvy a uchovávat své zájmy a budeme věrni svému Bohu, zatímco existuje čas nebo trvá věčnost.¹³

Nuže, Pán vám žehnej, a ve jménu Páně vám žehnám – tomuto shromáždění, lidu smlouvy Páně, přesně tak jako byl Božím lidem smlouvy dávný Izrael, neboť jste vstoupili do posvátné smlouvy evangelia Ježíše Krista, že budete dodržovat přikázání Boží, že se vystříháte zla a zlovolnosti. Víte, co jste učinili; znáte podstatu smluv, které jste uzavřeli před Bohem a svědky a před anděly nebes; a tudíž jste vstoupili do svazku nové a věčné smlouvy a jste vskutku Božím lidem smlouvy v těchto posledních dnech.¹⁴

Protože mi v minulosti Pán pomáhal, abych byl věrný svým smlouvám, které jsem s Ním i s vámi uzavřel,… tak skrze Jeho pomoc a skrze Jeho požehnání mám v úmyslu být věrný po celý svůj budoucí život, ať je mi dovoleno žít dlouho nebo krátce; to nezáleží na mně. Zatímco žiji, doufám, že budu věrným člověkem, čestným člověkem, člověkem, který se může podívat do očí celému lidstvu a který nakonec bude moci stanout před Bohem, Soudcem živých i mrtvých, a nechvět se strachem pro to, co jsem na světě vykonal.

… Snažně vás prosím, abyste byli věrni svým smlouvám; buďte věrni těm smlouvám, jež jste uzavřeli ve vodách křtu, těm smlouvám, jež jste uzavřeli v domě Páně, a věrni každému spravedlivému závazku, jež na vás spočívá. Aby muži a ženy byli Svatými posledních dnů, musejí být mysliteli a dělníky; musejí být muži a ženami, kteří věci důkladně promýšlejí, muži a ženami, kteří pečlivě zvažují směr svého života a zásady, jež přijali. Lidé nemohou být věrnými Svatými posledních dnů, pokud nestudují a alespoň do určité míry nechápou zásady evangelia, které přijali… Když lidé porozumějí evangeliu Ježíše Krista, uvidíte je, jak kráčejí přímo vpřed podle slova Páně a zákona Božího, přísně v souladu s tím, co je zásadové, správné, spravedlivé a v každém ohledu přijatelné Pánu, jenž přijímá pouze to, co je správné a potěšitelné v Jeho očích; neboť Jeho těší pouze to, co je správné.¹⁵