Učení presidentů
Kapitola 48: Nacházejme odpočinutí v Kristu


Kapitola 48

Nacházejme odpočinutí v Kristu

Ti, kteří obdrží svědectví o Ježíši Kristu, najdou odpočinek a mír ve své duši.

Ze života Josepha F. Smitha

President Joseph F. Smith zemřel 19. listopadu 1918. Od roku 1901 sloužil jako president Církve. Byl energický, pevný a upřímný v konání díla Páně a celý svůj život věnoval učení pravd evangelia Ježíše Krista. Byl kazatelem spravedlivosti, prorokem Božím, který pobízel Svaté: „Následujte mě tak, jako já následuji našeho vůdce, Vykupitele světa.“1

President Heber J. Grant, který Josepha F. Smitha nahradil jako president Církve, na jeho pohřbu řekl: „Byl jsem s ním 36 let, nejprve když byl rádcem, a později když byl presidentem Církve. Během všech těchto let jsem v jeho životě nepoznal nic, ve slově ani skutku, co by nebylo hodno skutečného muže. Se vší upřímností bych mohl říci: ,Byl takovým mužem, jakým bych chtěl být.‘ Když stojím zde, u jeho hrobu, toužím více, než mohu slovy vyjádřit, po moci a schopnosti být podobně laskavý, podobně ohleduplný, podobně odpouštějící, podobně statečný, ušlechtilý a věrný a vskutku kráčet v jeho šlépějích. Nemohl bych žádat o nic více.

…Neboť žádný člověk, který kdy žil, neměl mocnější svědectví o žijícím Bohu a o našem Vykupiteli než Joseph F. Smith. Od dnů mého nejranějšího dětství uchvacoval celou mou bytost svědectvím, které vydával všem těm, s nimiž přišel do styku, svědče, že ví, že Bůh žije a že Ježíš je Kristus, Syn žijící-ho Boha, Vykupitel světa. Skutečný duch inspirace, který byl s tímto mužem, nalezl pevné místo v mém srdci i v srdci mnoha dalších. Měl jsem rád Josepha F. Smitha jako nikoho jiného, koho jsem kdy poznal. Bůh žehnej jeho památce.“2

Následující svědectví je vyňato z proslovu, který pronesl president Smith v Provu ve státě Utah dne 13. ledna 1907.3

Učení Josepha F. Smitha

Do Pánova odpočinutí vcházíme, když poddáváme svou duši Jemu a Jeho evangeliu.

Přeji si číst ze spisů Moroniho, v nichž cituje učení svého otce Mormona.

„Nyní píši já, Moroni, několik slov svého otce Mormona, která mluvil ohledně víry, naděje a lásky…

chtěl [bych] mluviti k vám, kteří přináležíte k církvi, kteří jste mírumilovnými následovníky Kristovými a kteří jste dosáhli dostatečné naděje, jíž můžete vejíti do [odpočinutí] Páně od této doby, až s ním budete moci v nebesích odpočívati.“ [Moroni 7:1, 3.]

… Co znamená vejít do odpočinutí Páně? Osobně si myslím, že to znamená, že skrze lásku Boží jsem k Němu získal náklonnost, takže si v Kristu mohu odpočinout, abych již nemusel býti rozptylován každým větrem nauky, lstivostí a vychytralostí lidí, čímž leží v záloze, aby oklamávali; a že jsem utvrzen v poznání a svědectví o Ježíši Kristu, takže mě žádná moc nemůže odvrátit od přímé a úzké cesty, která vede zpět do přítomnosti Boží, abych se těšil z oslavení v Jeho slavném království; abych se od této doby nadále z onoho odpočinutí radoval, dokud s Ním nespočinu na nebesích.

Přeji si vám vštípit do mysli tuto myšlenku, neboť chci, abyste rozuměli, že toto je význam, který je míněn slovy „vejíti do odpočinutí Božího“. Dovolte mi, abych vás ujistil, že člověk, který není důkladně utvrzen v nauce Kristově, který nepoddal celou svou duši Pánu a evangeliu, jemuž On učil svět, do tohoto odpočinutí ještě nevstoupil. Je dosud, tak říkajíc, na vodě, bloudí, je nestálý, postrádá pevnost, postrádá neochvějnou víru, je snadno přemožitelný lstivostí a vychytralostí toho, kdo leží v záloze, aby klamal a sváděl k omylu a temnotě. Zatímco ten, který v srdci obdržel svědectví o Ježíši Kristu, ten, který poddal vše, co má, království Božímu a vůli Otce, je v tomto utvrzen. Jeho srdce je upevněno; jeho mysl je rozhodnutá; pochyby se rozptýlily; všechny obavy zmizely; ví, v koho důvěřuje; je důkladně utvrzen ve svých záměrech a ve svém odhodlání, že on i jeho dům budou sloužit Bohu, dodržovat Jeho přikázání a tak dalece, jak je to jen pro lidská stvoření možné, bude kráčet v čistotě života, ve cti, věrnosti a bezúhonnosti před Pánem.

Děkuji svému Bohu, že tento duch a pocit neklidu ohledně díla, kterého se účastníme, byl z mých myšlenek a mysli odstraněn; a že mi Pán dal ujištění, které ve vztahu k této věci přesahuje vše ostatní. Raduji se z evangelia; raduji se ze svědectví Ducha Božího ve svém srdci; raduji se ze svědectví proroka Josepha Smitha; raduji se z každé zásady evangelia Ježíše Krista, se kterou jsme se seznámili, tak dalece, jak moje znalost sahá. Nemohu žádat, nechci nic lepšího, než jsou zásady života a spasení zjevené v tomto velkém plánu vykoupení, který byl znovuzřízen na zemi v posledních dnech …

Snažíme se následovat vysoké morální měřítko stanovené naším Spasitelem.

… Bude-li naše srdce prodchnuto řádným záměrem sloužit Bohu a dodržovat Jeho přikázání, jaké to přinese ovoce? Jaký bude výsledek?… Lidé budou naplněni duchem odpuštění, pravé lásky, milosrdenství, nelíčené lásky. Nebudou proti sobě navzájem hledat záminky; ani nebudou zneužívat slabé, neopatrné nebo nevědomé; ale budou hledět na práva nevědomých, slabých, těch, již jsou závislí na jejich milosrdenství, stejně jako hledí na svá vlastní; budou považovat svobody svých spolubližních za posvátné, stejně jako svobody vlastní; budou si cenit ctnosti, cti a bezúhonnosti svých bližních a bratrů, stejně jako si budou vážit a cenit svobody vlastní a budou ji považovat za posvátnou.

Tohoto vysokého morálního měřítka dokonalosti, které vyhlásil On, nemůžeme dosáhnout naráz. A ačkoli jsme si vědomi skutečnosti, že v současnosti nemůžeme této dokonalosti dosáhnout, a nemůžeme ji plně pochopit, jak bychom měli, přesto je to cíl, měřítko, které máme před očima. Těšíme se na dobu, kdy onoho slavného a vznešeného měřítka, které pro nás bylo stanoveno skrze příklad, život a poslání Pána Ježíše Krista, budeme moci dosáhnout. I když se nám nedaří dosáhnout dokonalého měřítka, které Bůh projevil skrze Ježíše Krista, přesto budeme zítra činit pokání z našeho selhání a obnovíme své odhodlání a zdvojnásobíme svou píli. Ano, v tomto okamžiku zdvojnásobíme svou píli, budeme se snažit překonat své slabosti a přiblížit se příkladu, který nám dal Syn Boží.

Toto je evangelium Ježíše Krista, a je to nauka pravdivá. Člověk, který jí bude poslušen, který se ponoří do jejího ducha a bude si jejího ducha vážit ve svém srdci; ten, který má tuto touhu v duši a snaží se, aby se tato touha stala nejvyšší ze všech ostatních tužeb, půjde dál od víry k víře, od naděje k poznání, od porozumění k moudrosti a moci, a nakonec k oslavení a slávě v království našeho Boha; a pod celestiálním královstvím neexistuje žádná moc, která by ho mohla zastavit v jeho pokroku, bude-li se jen snažit dodržovat zákony a přikázání Boží …

Když se, stejně jako Jozue v dávných dobách, rozhodneme, že budeme v tento den sloužit Bohu, a od tohoto dne i nadále mu budeme sloužit a budeme dodržovat Jeho přikázání, potom začínáme být schopni rozlišovat temnotu od světla, dobro od zla, správné od špatného, to, co je čisté, od toho, co je nečisté; a od onoho okamžiku vaše touha po dobru poroste a bude sílit, a vy se stanete zběhlejšími v konání dobra a v naplňování záměrů Božích, v překonávání vlastních slabostí, úměrně k tomu, jak pilně se zříkáte zla a volíte dobro, skrze touhu po dobrém a vystříhání se zlého a odvrácení se od světa a od choutek padlé lidské přirozenosti, a jak pomáháte v tom, co je zamýšleno pro oslavení lidstva, oslavení lidských tužeb, oslavení jeho záměrů a prohloubení jeho pravé lásky, jeho lásky a odpuštění. Potom budete schopni rozlišovat světlo tak, jak řekl prorok; můžete to činit právě tak jasně, tak neomylně, jako můžete rozlišovat denní světlo od temnoty noční [viz Moroni 7:14–15] …

Rosteme od milosti k milosti, dokud neobdržíme plnost a nestaneme se spoludědici s Ježíšem Kristem.

Dovolte mi, abych vám přečetl toto:

„V pravdě, takto promlouvá Pán: Každá duše, která se zbaví svých hříchů, ke mně přijde, mé jméno bude vzývati, poslechne mého hlasu, bude dodržovati má přikázání, spatří mou tvář a zví, že existuji.“ [NaS 93:1.]

Toto je slovo Páně. Pro člověka, který nezanechává hříchu, nepřichází k Bohu, který nevzývá Jeho jméno, který neposlouchá hlas Boží, který nedodržuje Jeho přikázání, není snadné vidět Boží tvář a vědět, že On je. Uvidí tvář Boží a pozná, že On je? Ne, neexistuje žádný takový slib; ale právě naopak. Je to ten, který „ke mně přijde“; ten, který „se zbaví svých hříchů“; ten, který „mé jméno bude vzývati“; ten, který „poslechne mého hlasu“; ten, který „bude dodržovati má přikázání“. To je ten, kdo „spatří mou tvář“, praví Bůh, a to je ten, kdo „zví, že existuji“, a nejenom že „zví, že existuji“, ale bude vědět, že „jsem to pravé světlo, které osvítí všechny, kteří se zrodí na svět“. [NaS 93:2.]

Jak slavný slib je nabídnut dětem Božím!… Pokud Ježíš Kristus, jednorozený Otcův v těle, nepřijal plnost od počátku, a proto byl nazván Synem, ale pokračoval v přijímání milosti za milostí, přidávaje milost k milosti, až obdržel plnost, je jasné, že ten, kdo bude kráčet v Jeho šlépějích, kdo bude poslušen Jeho předpisů a přijme Jeho plán pro život a spasení, může obdržet milost za milost, může pokračovat od milosti k milosti; může vyrůst z nedokonalosti k dokonalosti a může obdržet tu trochu a tam trochu, dokud neobdrží plnost, jako Syn Boží obdržel plnost; a tak se stát podobným Kristu Synu Božímu, dědicem Boha, a spoludědicem s Ježíšem Kristem. [Viz NaS 93:11–14.] Cítím, že nejsem schopen vyjádřit myšlenky a pocity, které planou v mé duši, podníceny tímto slovem Kristovým, touto slavnou příležitostí, jež je mi poskytnuta skrze poslušnost přikázání Božích, skrze dodržování slova Páně, touto slavnou příležitostí, že někdy v budoucnosti budu mít plnost Boží slávy, plnost poznání pravdy, plnost moci, plnost moudrosti a budu vlastnit moc a panství a slávu, stejně jako Otec.

Nedává vám to něco, pro co lze žít, něco, v co lze doufat? Není vám zde nabízena odměna, již nelze docenit, a není vám poskytována skrze vaši poslušnost, vaši věrnost, vaše přijímání světla, kráčení ve světle, jako Kristus je ve světle, abyste s Ním mohli mít společenství, a aby vás krev Ježíše Krista mohla očistit od veškerého hříchu? Děkuji svému Bohu za toto svaté evangelium; děkuji mu za toto očekávání a za tuto naději, která je podnícena v mé duši, že se mohu stát hodným svého Otce a svého Boha; hodným přebývat s Ním, hodným oslavení v Jeho království a hodným toho, abych se těšil z Jeho přítomnosti a Jeho přízně po nespočetné věky věčnosti.

Vím, že právě evangelium Ježíše Krista mi umožní získat toto oslavení, a není dána žádná jiná cesta, kterou by člověk mohl být spasen; žádný jiný plán zjevený v tomto světě, skrze nějž by člověk mohl být oslaven a navrátit se znovu do přítomnosti Boží. Neexistuje žádná jiná cesta…

Byly zjeveny všechny věci? Ne. Má Bůh ještě další věci, které by zjevil svým dětem? Ano, mnohé; ale my ještě nejsme připraveni na nějaké větší světlo než to, jež přišlo; neboť kde je mnoho dáno, tam je mnoho požadováno, a nám již bylo mnoho dáno, a Bůh od nás dnes vyžaduje více, než Mu dáváme. Nejsme ochotni kráčet ve světle, jako On je ve světle; nejsme ochotni poslouchat pravdu, jak od nás vyžaduje, abychom ji poslouchali. Poddáváme se své slabosti; poddáváme se pokušením, která nás obklopují, vlastním choutkám, vlastnímu sobectví a vlastním lidským tužbám namísto toho, abychom se povznesli nad slabost smrtelnosti a v duši si řekli: „Pokud se mne týče, budu sloužit svému Bohu, dodržovat Jeho přikázání a kráčet před ním bez poskvrny.“ Neděláme to; a přesto jsou Svatí posledních dnů nejlepšími lidmi na světě. I se všemi svými slabostmi a nedokonalostmi žijeme blíže tomuto měřítku než kteříkoli jiní lidé v dnešním světě.

Veškerý pokoj a štěstí je možné dosáhnout skrze evangelium Ježíše Krista.

Pán vám žehnej. Kéž s vámi, bratří a sestry, zůstává pokoj. Získejte v srdci víru v evangelium. Naučte se, že toto náboženství, které vám je dáno skrze proroka Josepha Smitha, je Božím náboženstvím, je Božím zákonem a Božím požadavkem na Jeho děti na zemi, a že toto má větší cenu než cokoli ostatního. Má větší cenu než my sami; má větší cenu než svět; má větší cenu než zlato a stříbro, domy a pozemky; má větší cenu než samotný smrtelný život, protože v něm jsme nejenom zajištěni osobně, a také ve svých právech a výsadách, ale máme také zajištěn dar věčného života, který je největší z darů Božích.

Neexistuje nic, co by se s ním dalo srovnat. Je to největší věc na světě – největší věc na zemi – je to pro nás nejvýznamnější věc na celém tomto světě – je [to] Boží pravda, náboženství Ježíše Krista, nauka vykoupení a spasení od hříchu, od naší slabosti, a naprosté a dokonalé spojení ducha, a práce a poznání a moci a moudrosti Boží, dárce všeho dobrého. Pokoj buď s vámi, a kéž oplýváte požehnáními zdraví a lásky v každém životním kroku, v každém postavení, ve kterém jednáte, abyste vždy mohli mít před očima bázeň Boží.

Nechci ale, abyste si ani na okamžik mysleli, že náboženství Ježíše Krista je pro vás obtížné nebo těžké. To ne. Bůh řekl: „Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ [Matouš 11:30.] Toto je vykoupení od hříchu. Otrokem není ten, jenž byl vykoupen a pozvednut ze zajetí hříchu, ale ten, jenž dlužníkem a zajatcem hříchu zůstává. Ten je otrokem; ten je nevolníkem; takoví, jako je on, potřebují naši lítost, náš soucit a naše slitování. Právě toho se máme snažit pozvednout z pout otroctví a hříchu, aby se těšil svobodě od hříchu a přestupku.

Ježíš Kristus, Syn Boží, je schopen, a byl schopen, když přebýval v těle, a je schopen i dnes, těšit se všemu, čemu je možné, aby se spravedlivá osoba těšila; a není nic hodnotného, co by Mu bylo odepřeno. Totéž je možné i pro Svaté posledních dnů. „Ach,“ říká někdo, „kdybych žil podle vašeho náboženství, jak mi ho ukazujete, neměl bych již žádnou radost, moje potěšení by skončila.“ Ó, ty pošetilče! Mohu se těšit každému legitimnímu, každému spravedlivému potěšení, jako kterýkoli jiný člověk na Boží zemi; a jsem-li věrnější v dodržování přikázání Božích, než můj bratr, mohu se jim těšit více, než může on. V poměru ke své poctivosti, své věrnosti, svému pokroku v poznání Boha se budete moci těšit čistému a neposkvrněnému štěstí, neboť právě evangelium přináší pravou radost a pravou volnost a svobodu od pout nepravosti a žluči hořkosti.

Bůh nám pomáhej, abychom viděli pravdu a světlo jako ve dne a abychom ji rozlišovali tak jasně, jako můžeme rozlišovat denní světlo od noční temnoty, o to se modlím v Ježíšově jménu. Amen.

Doporučení ke studiu

  • Co to znamená „vejít do odpočinutí Páně“? Jak můžeme toto odpočinutí získat?

  • Jak můžeme poddat celou svou duši Pánu a Jeho evangeliu?

  • Co můžeme dělat, abychom lépe dosahovali „vznešeného měřítka“, které nám dal Spasitel?

  • Co znamená růst „od milosti k milosti“? Co můžeme dělat, abychom zajistili, že tímto způsobem budeme růst i nadále, dokud neobdržíme plnost?

  • Jaké slavné sliby dostali ti, již se snaží stát se podobnými Spasiteli?

  • Jak vám Ježíš Kristus, když vaše víra v Něho rostla, ulehčoval břemena a dával vám odpočinutí? (Viz také Matouš 11:28–30.)

  • Jaké zkušenosti vám pomohly porozumět tomu, že skrze evangelium Ježíše Krista lze nalézt veškerý pokoj a štěstí?

  • Jak vám studium evangelia Ježíše Krista, jak mu učil president Joseph F. Smith, pomohlo dozvědět se více o Bohu? Jak vám pomohlo cítit pravou radost a mír? Jak vám pomohlo v tom, abyste se stali podobnějšími Spasiteli?

Odkazy

  1. In Conference Report, Apr. 1915, 5.

  2. Citováno v Preston Nibley, The Presidents of the Church (1947), 260–261.

  3. „At Rest in Christ“, Millennial Star, 30 May 1907, 337–349; rozdělení do odstavců pozměněno.

Obrázek
Joseph F. Smith

President Joseph F. Smith, 1838-1918. Učil: „V poměru ke své poctivosti, své věrnosti, svému pokroku v poznání Boha se budete moci těšit čistému a neposkvrněnému štěstí, neboť právě evangelium přináší pravou radost.“ (Millenial Star, 30 May 1907, 349.)