Zachovávání sabatu: Aby tvá radost mohla být úplná

Bůh učinil neboli určil den sabatu za den odpočinku, za den uctívání, za den pro dobré skutky a pro pokoru a kajícnost a pro uctívání Všemohoucího v duchu a v pravdě.³

Po celé zemi existuje rostoucí tendence znevažovat zachovávání dne sabatu. Příkaz: „Pomni na den sobotní, abys jej světil“, je dnes stejným zákonem jako tehdy, když byl dán Izraeli na hoře Sinai [Exodus 20:8].⁴

Den sabatu je dnem odpočinku a uctívání, určeným a ustanoveným zvláštním přikázáním Páně pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a my ho máme ctít a světit. Této zásadě máme učit rovněž své děti.⁵

Jeden den ze sedmi byl ustanoven a posvěcen za den uctívání, za den vážných myšlenek, za den modlitby a díkůvzdání a přijímání večeře Páně na památku Jeho i Jeho nesrovnatelného usmíření. Učme své děti, že mají hledět, aby světily sabat, a to jednak proto, že to dělají rády, jednak proto, že to přikázal Bůh. Potom získají obveselení a odpočinek, změnu a potěšení oprávněným způsobem v jiné dny… Neznesvěcujme sabat.⁶

Ctěte den sabatu a svěťte jej. V sabatní den uctívejte Pána. Nepracujte. Nevyhledávejte o sabatu marná potěšení. Odpočívejte a osvěžujte si mysl modlitbou, studiem a přemýšlením o zásadách života a spasení. To jsou oprávněné práce pro den sabatu…

Kéž odsud lidé odejdou do svého domova a toto si vezmou s sebou, a předají to nepřítomným členům své rodiny. Řekněte jim, že předsednictvo Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je proti porušování dne sabatu.⁷

Zachovávat správně den sabatu je jasnou povinností každého Svatého posledních dnů – a to zahrnuje mladé muže i mladé ženy i chlapce a dívky. Může se zdát divné, že je nutné opakovat tuto často prohlašovanou skutečnost. Zdá se ale, že existují někteří lidé, a občas celé obce, které tuto povinnost opomíjejí, a tudíž mají zapotřebí tohoto napomenutí.

Co se od nás vyžaduje, abychom dělali o sabatu? Zjevení Páně proroku Josephovi na toto téma jsou velmi jasná, a těmi se máme řídit, neboť jsou v přímém souladu s učením Spasitele. Zde jsou některé prosté požadavky:

Sabat je pro vás určen, abyste si odpočinuli od své práce.

Sabat je pro vás zvláštním dnem, abyste uctívali, abyste se modlili a projevovali horlivost a zápal ve své náboženské víře a povinnosti – abyste projevovali oddanost Nejvyššímu.

Sabat je den, kdy se od vás vyžaduje, abyste věnovali svůj čas a pozornost uctívání Pána, ať již na shromáždění, doma, nebo kdekoli můžete být – to je myšlenka, která má ovládat vaši mysl.

Den sabatu je dnem, kdy máte se svými bratřími a sestrami navštěvovat shromáždění Svatých, připraveni na přijetí svátosti večeře Páně; poté, co jste nejprve vyznali své hříchy před Pánem i před svými bratřími a sestrami, a poté, co jste odpustili svým bližním tak, jak očekáváte, že Pán odpustí vám.

V den sabatu nebudete konat žádnou jinou věc, než si připravit jídlo s upřímností srdce, aby váš půst mohl být dokonalý a vaše radost mohla být úplná. To je to, co Pán nazývá půstem a modlitbou [viz NaS 59:13–14].

Důvod tohoto vyžadovaného zaměření sabatního dne je také jasně uveden ve zjeveních. Je tomu tak proto, aby se člověk mohl plněji uchovat neposkvrněným od světa; a proto se také od Svatých vyžaduje, aby šli do domu modlitby a přinášeli své svátosti v den sabatu [viz NaS 59:9]…

Pán není potěšen lidmi, kteří znají tyto věci, a nečiní je.

Muži neodpočívají od své práce, když ořou a sejí a loví a kopou. Neodpočívají, když v neděli celý den zůstávají doma a vykonávají drobné práce, na které neměli čas v jiné dny.

Muži neprojevují horlivost a zápal ve své náboženské víře a povinnosti, když v neděli brzy ráno se svou manželkou a dětmi spěchají… do kaňonů, na rekreační místa a na návštěvu k přátelům nebo na zábavní místa. Tímto způsobem neprojevují svou oddanost Nejvyššímu.

Při hledání potěšení a osvěžení nevěnují svůj čas a pozornost uctívání Pána; ani se nemohou těšit z ducha odpuštění a uctívání, který přichází s přijímáním svaté svátosti.

Chlapci a mladí muži se nepostí s upřímností srdce, aby jejich radost mohla být úplná, když den sabatu tráví tak, že bloumají kolem obecního zmrzlinového stánku nebo restaurace, hrají hry nebo jezdí na vozech, rybaří, střílejí nebo sportují, či chodí na výlety nebo vycházky. To není směr, který by je uchoval neposkvrněnými od světa, ale spíše směr, který je zbavuje bohatých zaslíbení Páně, dává jim bolest místo radosti, a neklid a úzkost místo klidu, který přichází spolu s díly spravedlivosti.⁸

Všechna požehnání získáváme, nebo bychom získali, pokud jenom zasvětíme každou hodinu sabatu nějaké práci nebo nějaké snaze nebo nějakému studiu, které by zdokonalilo naši mysl a které by nás plněji seznámilo s našimi povinnostmi v Církvi, se zákonem Církve, s přikázáními Božími a s předpisy evangelia Ježíše Krista…

Mým přesvědčením je, že je povinností Svatých posledních dnů, aby ctili den sabatu a světili jej, právě tak, jak nám to Pán přikazuje. Jděte do domu modlitby. Naslouchejte poučením. Vydávejte svědectví o pravdě. Pijte z pramene poznání a poučení, který vám může být otevřen těmi, již jsou inspirováni k tomu, aby nám dávali poučení. Když přijdeme domů, shromážděme rodinu. Zazpívejme si několik písní. Přečtěme si kapitolu nebo dvě z Bible nebo z Knihy Mormon nebo z Knihy nauk a smluv. Diskutujme o zásadách evangelia, které se týkají postupu ve škole božského poznání, a tímto způsobem naplňujme jeden den ze sedmi…

Myslím, že je pro nás dobré, abychom alespoň jeden den v týdnu vzali své děti tak říkajíc pod svá křídla a učili je čestnosti a poctivosti a úctě k tomu, co je správné a božské, a učili je úctě k věku a stařecké vetchosti a k tomu, aby byli laskaví k cizinci, který je v našich branách… Máme je učit zdvořilosti. Máme naše chlapce učit, aby byli gentlemany, a naše dívky, aby byly dámami. A když hovořím o dámě nebo gentlemanovi, mám na mysli chlapce nebo dívku či muže nebo ženu, kteří zachovávají opravdovou cudnost, mírnost, jemnost, trpělivost, lásku a laskavost vůči dětem lidským…

Existuje velmi mnoho věcí, které můžeme dělat v den sabatu, které by bavily, zajímaly a poučovaly naše děti doma v hodinách mezi shromážděními… Nechejte je, aby se ve vhodný čas bavily, ale ať se v den sabatu učí lepším věcem.⁹

Je povinností členů Církve, aby si plánovali práci tak, aby nebyla žádná výmluva pro olupování Pánova dne o jeho svatost. Za tímto účelem nechejte chlapcům a dívkám [čas] během týdne, který může být užitečně využit pro osvěžení a který ponechá sabat volný pro duchovní kulturu a uctívání. Rovněž je závazné, abychom si plánovali zábavu tak, aby nekolidovala s naším uctíváním.¹⁰

Sobotní večer může být moudře ustanoven jako čas pro přemýšlivé rozhovory nebo užitečné čtení jako úvod ke dni sabatu.¹¹

Dobré moderní… přikázání by mohlo znít nějak takto: Nepřepracujte a nepředřete se v sobotu, abyste sabat nepřipravili o oddanost a uctívaní, které k němu, jako ke dni odpočinku, patří.

V domácnosti je sobota tím dnem, který je ustanoven pro úklid domu, pro mimořádné vaření, pro spravování oděvů a všechny druhy oprav, o kterých si lidé myslí, že je nutné dělat je o sabatu. V podnikání je sobota dnem pro dokončení a uzavření všech nedokončených drobností týdenní práce.

Důsledky našeho moderního zacházení s předposledním dnem v týdnu se příliš často projevují v nedbalosti a netečné lhostejnosti, které činí naše pocity a celkovou ztrátu energie téměř neslučitelnými s duchem uctívání. Žádný muž nebo žena unavení z nadměrné námahy vynaložené od časného sobotního rána do pozdní sobotní noci nemohou správně uctívat Boha v duchu a v pravdě.¹²

Budeš ctít den sabatu a světit jej. Děláme to? Je nutné to dělat? Je naprosto nezbytné to dělat, abychom mohli být v souladu s Božím zákonem a s Božími přikázáními; a kdykoli tento zákon nebo toto přikázání přestupujeme, jsme vinni přestoupením zákona Božího. A jaké budou následky, budeme-li v tom pokračovat? Naše děti půjdou v našich šlépějích; nebudou ctít příkaz Boží světit jeden den ze sedmi; a ztratí ducha poslušnosti Božích zákonů a jeho požadavků, stejně jako ho ztratí otec, bude-li pokračovat v porušování přikázání.¹³

Osoby, které jsou zvyklé znesvěcovat Pánův den, nemohou být členy společenství, a členové Církve, kteří zanedbávají veřejné uctívání a přijímání svátosti a nepamatují na to, aby světili den sabatu, zeslábnou ve víře a duchovně onemocní a ztratí Ducha a přízeň Boží a nakonec ztratí své postavení v Církvi a své oslavení s poslušnými a věrnými.¹⁴

Pán řekl: „Pomni na den sobotní, abys jej světil.“ Je to zákon Boží nejenom pro tento lid, ale pro celé lidstvo. Člen Církve, který nectí den sabatu a nesvětí jej, se dopouští přestupku; nepokračuje ve slově pravdy; není vskutku učedníkem Krista; nebude znát pravdu, a pravda ho neučiní svobodným, pokud ji nepozná a nebude podle ní žít.¹⁵

Divadla a různé veřejné zábavy se nyní konají v den sabatu v rozporu se zjeveními Páně a ukazují se být mocným faktorem v ničení víry těch, již se těchto činností účastní. Rodiče mládeže Sionu mají své děti před těmito a dalšími zlými věcmi chránit, neboť budou voláni k zodpovědnosti, jestliže jejich děti kvůli jejich nedbalosti sejdou z cesty.¹⁶

Je stejně tak povinností Svatých posledních dnů ctít den sabatu a plnit ty povinnosti, které se o sabatu z jejich ruky vyžadují, jako být čestnými vůči svým bližním a i jinak žít spravedlivým životem… Povinností rodičů je rovněž dávat příklad jejich dětem ve ctění dne sabatu, v modlitbách v rodinném kruhu a v plnění každé povinnosti Svatých posledních dnů. Otec a matka, kteří zanedbávají učit své děti a povzbuzovat je, aby vykonávali své povinnosti, se dožijí lítosti nad svou vlastní pošetilostí.¹⁷

Neděle je dnem odpočinku, změnou od běžného týdenního zaměstnání, ale je to více než jenom to. Je to den uctívání, den, v němž může být obohacen duchovní život člověka. Den lenosti, den fyzického zotavení, se příliš často velmi liší od Bohem ustanoveného dne odpočinku. Fyzické vyčerpání a lenost jsou neslučitelné s duchem uctívání. Správné zachovávání povinností a oddanosti v den sabatu poskytne skrze jeho příležitosti a jeho duchovní život ten nejlepší odpočinek, kterému se lidé v den sabatu mohou těšit.¹⁸

Upřímně toužím… abychom mohli být posíleni ve své víře; a abychom se mohli stát lepšími Svatými posledních dnů, než jsme byli v minulosti. To je jeden z prvořadých cílů našeho shromažďování v den sabatu… Jsem přesvědčen, že jsme upadli do zlozvyku přicházet na shromáždění bez jakékoli zvláštní zkroušenosti srdce. To může být považováno za tvrdá slova, a možná to neplatí pro nás pro všechny, ale jsem přesvědčen, že mnozí přicházejí na shromáždění netečně, bez zvláštního záměru. Myslím, že bychom měli přicházet, abychom před Pánem potvrzovali, že jsme pamětlivi dne sabatu a že máme v úmyslu učit se Jeho cestám …

Myslím, že všichni by měli být nadšeni myšlenkou, že existuje část tohoto díla[, která] závisí na každé osobě. Je na každém, aby si uvědomil, že bude sklízet to, co je zaseto. Každý má tedy pracovat s rozhodností, a když se sejdeme, každý má mít ducha modlitby a má své duši dovolit, aby vyšla, ne sama pro něho samého, ale k celému shromáždění. Kdyby se toto dělo, nikdo by neodešel z domu uctívání, aniž by zakusil ducha Božího.¹⁹

Nuže, jaký slib mají Svatí, kteří zachovávají sabat? Pán prohlašuje, že nakolik tak budou činit s veselým srdcem a tváří, plnost země je jejich, „zvěř v poli a ptactvo ve vzduchu, i to, co šplhá po stromech a běhá po zemi, ano, a rostlinstvo a dobré věci, které pocházejí ze země, ať k jídlu nebo k odívání nebo pro domy či stodoly nebo pro sady či zahrady nebo vinohrady“. [NaS 59:16–17.]

To vše je učiněno k prospěchu a k užitku člověka, aby to potěšilo oko a rozveselilo srdce, aby to posilovalo tělo a oživovalo duši. Vše je přislíbeno těm, již zachovávají přikázání, a mezi přikázáními je toto důležité přikázání, abychom správně zachovávali den sabatu …

Hrajme si a osvěžujme se podle touhy svého srdce v jiné dny, ale o sabatu odpočívejme, uctívejme, jděme do domu modlitby, přijímejme svátost, jezme jídlo s upřímností srdce a projevujme svou oddanost Bohu, aby plnost země mohla být naše a abychom mohli mít mír v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde.²⁰