Nádherné dílo pokání a křtu

Chci vám říci, že zásady evangelia jsou vždy pravdivé – zásady víry v Boha, pokání z hříchu, křtu na odpuštění hříchů pravomocí Boží a vkládání rukou pro dar Ducha Svatého; tyto zásady jsou vždy pravdivé a jsou vždy naprosto nutné pro spasení dětí lidských, bez ohledu na to, kdo jsou nebo kde jsou… Nikdo nemůže vejít do království nebes, ledaže by se znovuzrodil z vody a z Ducha. Tyto zásady se nedají obejít, neboť je vyhlásil Bůh. Nejenomže je v dávné době Kristus vyhlásil vlastním hlasem, a jeho učedníci je vyhlašovali z pokolení na pokolení, ale v těchto posledních dnech začali vydávat opět totéž svědectví a hlásat tyto věci světu. Jsou stejně pravdivé dnes, jako byly pravdivé tehdy, a my jich musíme být poslušni.³

Musíme být poslušni vůle Otce. Často slyším, jak lidé říkají: „Vše, co se od člověka na tomto světě požaduje, je, aby byl čestný a spravedlivý,“ a že takový člověk získá oslavení a slávu. Ale ti, kteří toto říkají, nemají na paměti Pánova slova, že „nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království nebes“. [Viz Jan 3:3.]… Bez ohledu na to, jak je dobrý, jak úctyhodný, jak čestný, musí projít těmito dveřmi, má-li vstoupit do království Božího. Pán to vyžaduje. Proto tedy, jestliže nechce nebo jestliže odmítá vejít dveřmi ovčince, nemůže se stát dědicem Boha a spoludědicem Ježíše Krista.⁴

Pokání z hříchu je věčnou zásadou, a je na svém místě tak nezbytné, a je stejně tak nedílnou součástí evangelia Ježíše Krista jako: „Nezabiješ“ nebo „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou“.

Křest na odpuštění hříchů, provedený někým, kdo má pravomoc, je věčnou zásadou, neboť ho zavedl a přikázal Bůh, a sám Kristus nebyl vyňat z poslušnosti tohoto nařízení; musel ho být poslušen, aby naplnil zákon spravedlivosti.⁵

Pán tomu učil skrze Josepha Smitha; pokání z hříchu, potom křest pohroužením s Kristem, kdy jsme s Ním pohřbeni ve vodě, v tekutém hrobě, a opět z tekutého hrobu vycházíme v podobenství Jeho vzkříšení ze smrti k životu, křest pohroužením a křest Duchem Svatým vkládáním rukou; to vše je nezbytné pro spasení dětí lidských.⁶

Lidé mohou být spaseni a oslaveni v Božím království pouze ve spravedlivosti, proto musíme činit pokání ze svých hříchů a kráčet ve světle, jako je Kristus ve světle, aby nás Jeho krev mohla očistit od všech hříchů a abychom mohli mít společenství s Bohem a obdržet Jeho slávu a oslavení.⁷

Skládá se pokání ze zármutku za špatné činy? Ano, je to ale všechno? V žádném případě. Pro Boha je přijatelné pouze opravdové pokání, nic menšího nesplní svůj účel. Co je tedy opravdové pokání? Opravdové pokání není pouze zármutek nad hříchy a pokorná lítost a zkroušenost před Bohem, ale zahrnuje také nutnost odvrátit se od hříchů, skoncování se všemi zlými praktikami a skutky, důkladnou nápravu života, nezbytnou změnu od zla k dobru, od neřesti ke ctnosti, od temnoty ke světlu. Nejenom to, ale tak dalece, jak je to možné, i učinění náhrady za všechny zlé činy, jež jsme vykonali, zaplacení dluhů a obnovení práv Boha a člověka – toho, co jim dlužíme. Toto je opravdové pokání, a k naplnění jeho slavného díla je zapotřebí použití vůle a všech sil těla i mysli, potom je Bůh přijme.⁸

Žádné ústy hlásané pokání není pro Boha přijatelné, pokud není prováděno v praxi. Musíme mít skutky, stejně jako víru; musíme konat, stejně jako se odhodlávat.⁹

Kdo může ve svém srdci, v přítomnosti Boha a člověka, říci: „Učinil jsem opravdové pokání od všech svých hříchů“?… Mám mnoho slabostí a nedokonalostí. Mám tolik slabostí jako mnozí z vás, ale nevím, že bych měl něčeho více než velká většina z vás… Nejsem dosud schopen žít v naprostém souladu s touto druhou zásadou evangelia Ježíše Krista a úplně ji ctít; a rád bych viděl člověka, který to dokáže. Rád bych viděl lidského kazatele, který to dokázal. Ale snažím se, chci, abyste, bratří a sestry, chápali, že se stále snažím.¹⁰

Nemůžete vzít vraha,… cizoložníka, lháře nebo někoho, kdo byl, nebo je v tomto zdejším životě veskrze hanebný, a pouhým vykonáním obřadu evangelia ho očistit od hříchu a uvést ho do přítomnosti Boha. Bůh neustanovil plán tohoto druhu, a nelze tak učinit. Řekl, že máme činit pokání ze svých hříchů. Zlovolní budou muset učinit pokání ze své zlovolnosti. Ti, již zemřeli bez znalosti evangelia, budou muset dojít k jeho poznání, a ti, již hřeší proti světlu, budou muset zaplatit do posledního haléře za svá provinění a své odchýlení se od evangelia dříve, než se k němu kdy budou moci vrátit. Nezapomínejte na to. Nezapomínejte na to, vy, starší v Izraeli, ani vy, matky v Izraeli; a když se snažíte spasit buď žijící, nebo mrtvé, mějte na mysli, že to můžete učinit pouze na zásadě jejich pokání a přijetí plánu života.¹¹

Přišel čas pro usmíření… abychom… prosili u Pána za ducha pokání, a poté, co ho obdržíme, se řídili jeho nabádáním; abychom tím, že se před Ním pokoříme a budeme si odpouštět, poskytovali tuto pravou lásku a štědrost těm, již se dožadují našeho odpuštění, abychom i my o něj mohli prosit a očekávat ho z nebe.¹²

Kde je život, tam je naděje, a kde je pokání, tam existuje možnost odpuštění; a pokud dojde na odpuštění, existuje naděje na růst a rozvoj, dokud nezískáme plné poznání těchto zásad, které nás oslaví a spasí a připraví na vejití do přítomnosti Boha Otce.¹³

Po takovémto pokání je dalším požadavkem křest, který je základní zásadou evangelia – žádný člověk bez něj nemůže vstoupit do smlouvy evangelia. Jsou to dveře Kristovy Církve, nemůžeme tam vejít žádným jiným způsobem, neboť Kristus to řekl, „pokropení“ nebo „polití“ není křtem. Křest znamená pohroužení do vody a musí být vykonán někým, kdo má pravomoc, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Křest bez božské pravomoci není platný. Křest je symbolem pohřbu a vzkříšení Ježíše Krista a musí být vykonán v podobenství této události někým, kdo byl zplnomocněn Bohem, a předepsaným způsobem, jinak je nezákonný a nebude Jím přijat, ani nebude mít vliv na odpuštění hříchů, což je účel, pro který je určen, ale kdokoli má víru, činí opravdové pokání a je „pohřben s Kristem skrze křest“ někým, kdo má božské oprávnění, obdrží odpuštění hříchů a má nárok na dar Ducha Svatého skrze vkládání rukou.¹⁴

Jsme pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Jsme uvedeni do Církve a Božího království ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, a uctíváme Otce. Snažíme se být poslušni Syna a kráčet v Jeho stopách.¹⁵

Je povinností Svatých posledních dnů, aby učili své děti pravdě a vedli je cestou, kterou mají jít, učili je prvním zásadám evangelia, nezbytnosti křtu pro odpuštění hříchů a pro členství v Kristově Církvi.¹⁶

Křest pohroužením pro odpuštění hříchů někým, kdo má pravomoc, je pravdivá zásada, protože jí učil Kristus; Kristus jí byl poslušen a z žádného důvodu by ji neopomněl naplnit – nikoli proto, že by byl hříšný a potřeboval být pokřtěn pro odpuštění hříchů, musel to udělat pouze pro to, aby naplnil veškerou spravedlivost, totiž aby naplnil zákon.¹⁷

Ježíš sám dbal na obřad křtu; zavedl svátost večeře Páně a nařídil její zachovávání; a vykonával další obřady, které považoval za nezbytné pro spasení člověka. V případě Nikodéma zdůraznil křest tak, že zrození z vody a z Ducha učinil nezbytným pro spasení člověka [viz Jan 3:1–5].¹⁸

Zdá se, že někteří naši lidé nemají dostatečné ponětí o posvátnosti doprovázející určité obřady svatého kněžství. Je pravda, že služba těch z nás, kteří mají pravomoc, není doprovázena… pompou a světským ceremoniálem…, ale skutečnost, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů vlastní kněžství, postačuje k tomu, aby učinila jakýkoli a každý obřad vykonaný v Církvi patřičnou pravomocí událostí nejvyšší důležitosti. Při vykonávání jakéhokoli z těchto obřadů ten, kdo ho provádí, hovoří a jedná nikoli za sebe a ze své osobní pravomoci, ale mocí svého vysvěcení a pověření jako zástupce mocí nebes. Nečiníme… z obřadu křtu honosnou podívanou, ale prostota řádu založeného v Církvi Kristově má spíše přispívat k posvátnému charakteru příslušných obřadů, než mu ubírat.¹⁹

Existují požehnání, která se týkají evangelia Ježíše Krista a světa, jenž přijde, která si nelze zajistit osobním vlivem, ani koupit za peníze, a která žádný člověk nemůže získat vlastní inteligencí nebo moudrostí jinak než podrobením se určitým obřadům, zákonům a přikázáním, jež byla dána. A podle mého soudu je pro Svaté posledních dnů dobré, aby měli i nadále na mysli, že neocenitelná požehnání evangelia jim byla udělena skrze jejich víru, že odpuštění hříchů bylo získáno křtem a pokáním a že jedině tím, že budou i nadále věrní, mohou získat dary a požehnání příslušející k věčnému životu.²⁰

Proto říkáme vám, kteří jste činili pokání ze svých hříchů, kteří jste byli pohřbeni s Kristem skrze křest, kteří jste byli vzkříšeni z tekutého hrobu k novosti života, zrozeni z vody a z Ducha, a kteří jste se stali dětmi Otce, dědici Boha a spoludědici Ježíše Krista – říkáme vám, budete-li zachovávat Boží zákony a ustanete-li konat zlo,… a budete-li mít víru v Boha, věřit v pravdu a přijímat ji a budete-li čestní před Bohem i člověkem, že budete povzneseni na výsost a Bůh vás postaví v čelo tak jistě, jak zachováváte tato přikázání. Ti, kteří budou dodržovat Boží přikázání, bez ohledu na to, zda to budete vy, nebo kteříkoli jiní lidé, vstanou a nepadnou, budou vést, a nikoli následovat, půjdou vzhůru, a ne dolů. Bůh je oslaví a zvelebí je před národy země, a vloží na ně pečeť svého schválení, bude je nazývat svými vlastními. To je moje svědectví pro vás.²¹

Toto je evangelium Ježíše Krista: poznat jediného pravého a živého Boha a jeho Syna, kterého seslal na svět, kteréžto poznání přichází skrze poslušnost všech Jeho přikázání, víru, pokání ze hříchu, křest pohroužením pro odpuštění hříchů, dar Ducha Svatého skrze vkládání rukou prostřednictvím božské pravomoci, a nikoli vůle člověka. Toto tedy je evangelium Ježíše Krista, které je mocí Boží ke spasení: poslušnost pravdy, podřízení se řádu, který Bůh ve svém domě založil, neboť dům Boží je domem pořádku, a nikoli domem zmatku.²²

Vydáváme svědectví, že bariéry, které oddělují člověka od Boha, byly překonány, že Pán opět sděluje člověku svou vůli. „Ale,“ někdo řekne, „jak se můžeme s těmito věcmi obeznámit? Jak můžeme vědět, že vás někdo neobelhal?“ Všem takovým říkáme: ve vší upřímnosti čiňte pokání ze svých hříchů, potom jděte a buďte pokřtěni a nechejte na sebe vložit ruce pro dar Ducha Svatého, a onen duch vám bude vydávat svědectví o pravdivosti našeho svědectví a vy se toho stanete svědky, stejně jako jimi jsme my, a budete schopni odvážně stát a svědčit světu, jako to činíme my.²³