Ježíš Kristus vykupuje kajícníka od duchovní smrti

Chci pronést jedno nebo dvě slova, která se vztahují ke druhé smrti, jež je hroznější než smrt těla. Když Adam, náš první rodič, požil ze zakázaného plodu, přestoupil zákon Boží a stal se podrobeným Satanovi, byl vyhnán z Boží přítomnosti… To byla první smrt. Ačkoli žil, byl mrtvý – mrtvý vůči Bohu, mrtvý vůči světlu a pravdě, mrtvý duchovně; vyhnaný z přítomnosti Boha; spojení s Otcem a Synem bylo zpřetrháno. Byl vyhnán z přítomnosti Boží, přesně jako Satan a zástupy, které ho následovaly. To byla duchovní smrt.³

Chtěl bych vám vštípit do mysli toto – „čímž se [Adam] stal duchovně mrtvým“. Nuže, jaký byl jeho stav, když byl umístěn v zahradě Eden? Měl přístup k Otci. Byl v Jeho přítomnosti. Kráčel a hovořil s Ním tváří v tvář, jako jeden člověk kráčí a hovoří s druhým. To byl stav Adama a Evy, když byli v zahradě. Když ale požili ze zakázaného ovoce, byli vyvrženi a vyhnáni z Boží přítomnosti,… „čímž se [stali] duchovně [mrtvými], což je první smrt“. [Viz NaS 29:41.] A pro Adama bylo v tomto stavu nemožné vyprostit se z postavení, do něhož se sám dostal. Byl ve spárech Satana… Byl „duchovně mrtvým“ – vyhnaným z Boží přítomnosti. A kdyby pro něho nebyla připravena úniková cesta, jeho smrt by byla trvalá, nekonečná, věčná smrt, bez jakékoli naděje na vykoupení z ní.⁴

Žádný člověk nemůže být uveden do přítomnosti Boží ve svých hříších, a žádný člověk nemůže obdržet odpuštění svých hříchů, pokud nečiní pokání a [není pohřben] s Kristem [viz Římanům 6:4]. Neboť Bůh nás učinil svobodnými jednateli, abychom volili dobro nebo zlo, abychom kráčeli ve světle nebo v temnotě, podle svého výběru, a ustanovil to tak, abychom se mohli stát takovými, jako je On, a pokud prokážeme, že jsme hodni věčného života a slávy v Jeho přítomnosti, aby to bylo proto, že jsme činili pokání ze svých hříchů a že jsme byli poslušni Jeho přikázání a dodržovali je.⁵

Žádný člověk nemůže být spasen v Božím království ve hříchu. Žádnému člověku nebudou nikdy spravedlivým Soudcem odpuštěny hříchy, pokud z nich nebude činit pokání. Žádný člověk nebude nikdy osvobozen z moci [duchovní] smrti, pokud se nenarodí znovu, jak to nařídil Pán Všemohoucí.⁶

Bůh dal všem lidem svobodu jednání a udělil nám výsadu sloužit Mu, nebo Mu nesloužit, dělat to, co je správné, nebo to, co je špatné, a tato výsada je dána všem lidem, bez ohledu na vyznání, barvu nebo stav. Bohatí mají tuto svobodu jednání, chudí mají tuto svobodu jednání a žádnému člověku není žádnou mocí Boží odpíráno, aby ji tím nejplnějším a nejsvobodnějším způsobem uplatňoval. Tato svoboda jednání byla dána všem. Je to požehnání, které Bůh udělil lidskému světu, všem svým dětem stejně. Bude nás ale volat k přísné zodpovědnosti za to, jak tuto svobodu jednání používáme, a co bylo řečeno Kainovi, bude řečeno i nám: „Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží.“ (Gen. 4:7)… I když Bůh všem lidem bez ohledu na stav udělil tuto svobodu jednání volit dobro nebo zlo, neudělil a neudělí dětem lidským odpuštění hříchů, leda skrze jejich poslušnost zákona. Proto celý svět leží v hříchu a spočívá na něm odsouzení, neboť světlo přišlo na svět a lidé se nechtějí stavět do lepšího postavení před Pánem.⁷

Pán na počátku navrhl předložit před člověka poznání dobra a zla, a dal mu přikázání, aby lnul k dobru a stranil se zla. Pokud ale neuspěje, dá mu zákon oběti a poskytne mu Spasitele, aby mohl být opět přiveden do přítomnosti a přízně Boží a mohl se s Ním podílet na věčném životě. Toto byl plán vykoupení vyvolený a ustanovený Všemohoucím dříve, než byl člověk umístěn na zemi. A když člověk padl přestoupením zákona, který mu byl dán, Pán mu dal zákon oběti a objasnil jeho chápání, že jeho účelem je připomínat mu onu velkolepou událost, která se přihodí v zenitu času, jejímž prostřednictvím on i veškeré jeho potomstvo budou moci být vyvedeni skrze moc vykoupení a vzkříšení z mrtvých a mít podíl na věčném životě s Bohem v Jeho království.⁸

Byl předložen plán pro [Adamovo] vykoupení. Všemohoucí nařídil, že nemá vytrpět časnou smrt dříve, dokud nebude učen cestě, jak uniknout duchovní smrti, která na něho přišla z důvodu hříchu. Proto tedy přišel anděl a učil ho evangeliu spasení, vyzdvihl před ním Krista, Vykupitele světa, který přijde v zenitu času a bude mít moc přemoci smrt a vykoupit Adama a jeho potomstvo z pádu a ze spárů Satana… Někdo jiný se musel sehnout dolů a pomoci mu vzhůru. Některá jiná a vyšší moc, než byla ta jeho, ho musela vyvést ze stavu, do něhož se sám dostal: neboť byl podroben Satanovi a sám v sobě a o sobě byl bezmocný a nemohl si pomoci.

Proto mu bylo kázáno evangelium a cesta, jak uniknout oné duchovní smrti, která na něho přišla. Tato úniková cesta vedla skrze víru v Boha, pokání z hříchu, křest na odpuštění hříchů, dar Ducha Svatého vkládáním rukou. Tímto obdržel poznání pravdy a svědectví o Ježíši Kristu a byl vykoupen z duchovní smrti, která na něho přišla, která byla první smrtí a úplnou a dokonalou smrtí, pokud se ducha týče, ačkoli žil a pohyboval se a měl své tělo stejně jako předtím, než požil zakázané ovoce a stal se duchovně mrtvým; existoval a byl uspořádán, ale byl duchovně mrtvý, a musel být z tohoto stavu vykoupen.⁹

Adam … musel být vykoupen z [duchovní smrti] krví Krista a vírou a poslušností Božích přikázání. Těmito prostředky byl Adam vykoupen z první smrti a přiveden zpět do přítomnosti Boha, zpět do přízně Všemohoucího, zpět na cestu věčného růstu a pokroku.¹⁰

Pokud Pán světu zjevil plán spasení a vykoupení ze hříchu, jehož prostřednictvím lidé mohou být povýšeni opět do Jeho přítomnosti a mít s Ním podíl na věčném životě, dovoluji si prohlásit, tvrzením, které nemůže být vyvráceno, že žádný člověk nemůže být oslaven v přítomnosti Boží a získat plnost slávy a štěstí v Jeho království a přítomnosti, ledaže, a jedině, by byl poslušen plánu, který Bůh navrhl a zjevil.¹¹

Žijeme-li v souladu se záměry Nebeského Otce, lne-li naše srdce k Němu a k našemu Staršímu Bratru, Synu Božímu, našemu slavnému Vykupiteli, jsme Jeho prostřednictvím nejenom pozdviženi ze smrti, ale také vykoupeni, neboli můžeme být vykoupeni, z duchovní smrti, a přivedeni zpět do přítomnosti Boží.¹²

Kristus byl božsky určen a vyslán na svět, aby skrze pokání vysvobodil lidstvo ze hříchu; aby vysvobodil lidstvo od smrti, jež na ně přišla skrze hřích [přestupek] prvního člověka. Věřím tomu z celé duše.¹³

Když se dopouštíme hříchu, je nutné, abychom z něho činili pokání, a tak dalece, jak je v naší moci, učinili nápravu. Nemůžeme-li napravit špatný skutek, který jsme vykonali, potom musíme žádat o milost a milosrdenství Boží, aby nás od této nepravosti očistila.

Lidé si nemohou odpustit své hříchy; nemohou sami sebe očistit od důsledků svých hříchů. Lidé mohou přestat hřešit a nadále dělat to, co je správné, a potud jsou jejich skutky přijatelné před Pánem a hodny zřetele. Kdo ale napraví zlo, které učinili sobě i druhým, neboť se zdá nemožným, aby to napravili sami? Usmířením Ježíše Krista budou hříchy kajícníka smyty; i kdyby byly jako šarlat, budou učiněny jako vlna [viz Izaiáš 1:18]. Toto je slib, který vám byl dán.¹⁴

Budeme stát před soudnou stolicí Boží, abychom byli souzeni. To říká Bible, to říká Kniha Mormon a to říkají zjevení, která přišla přímo k nám skrze proroka Josepha Smitha. A potom ti, již se nepodrobili celestiálnímu zákonu a nebyli ho poslušni, nebudou oživováni celestiální slávou. A ti, již se nepodrobili terestriálnímu zákonu a nebyli ho poslušni, nebudou oživováni terestriální slávou. A ti, již se nepodrobili telestiálnímu zákonu a nebyli ho poslušni, nebudou oživováni telestiální slávou, ale budou mít království bez slávy.¹⁵

Všechna těla, která leží v hrobě, budou vyvolána ven; ne všechna při prvním vzkříšení, ani v jitru prvního vzkříšení, některá možná až při posledním vzkříšení; a od každé duše bude požadováno, aby předstoupila před soudnou stolici Boží a byla souzena podle skutků, jež učinila v těle. Jestliže byly její skutky dobré, potom obdrží odměnu za dobré skutky, [jestliže byly] zlé, potom bude vyhnána z přítomnosti Páně.¹⁶

Budeme tedy žít; nezemřeme; neočekáváme smrt, ale očekáváme život, nesmrtelnost, slávu, oslavení a to, že budeme oživováni slávou celestiálního království, a dokonce ji obdržíme v plnosti. To je náš osud; to je oslavený stav, který můžeme získat, a není žádné moci, která by nás o něj mohla připravit nebo oloupit, prokážeme-li, že jsme věrní a oddaní smlouvě evangelia.¹⁷

Cílem naší pozemské existence je to, abychom mohli mít plnost radosti a abychom se mohli stát syny a dcerami Božími, v tom nejplnějším smyslu slova, a abychom tak byli dědici Boha a spoludědici Ježíše Krista, králi a knězi Bohu, abychom zdědili slávu, panství, oslavení, trůny a každou moc a vlastnost, kterou získal a vlastní náš Nebeský Otec. Toto je cílem našeho pobytu na této zemi. Abychom toto oslavené postavení získali, je nutné, abychom prošli touto smrtelnou zkušeností neboli zkušební lhůtou, jejímž prostřednictvím můžeme prokázat, že jsme toho hodni; s pomocí našeho staršího bratra Ježíše.¹⁸

Lidé mohou být spaseni v království Božím jedině ve spravedlivosti, proto musíme činit pokání ze svých hříchů a kráčet ve světle, jako Kristus je ve světle, aby nás Jeho krev mohla očistit od všech hříchů, a abychom mohli mít společenství s Bohem a obdržet Jeho slávu a oslavení.¹⁹

Poté, co byl Adam vyhnán ze zahrady, bylo mu přikázáno, aby přinášel oběti Bohu; tímto skutkem si on a všichni, kteří se přinášení obětí účastnili, měli připomínat Spasitele, který přijde, aby je vykoupil od smrti, jež by jim, pokud by On neuskutečnil usmíření, navždy bránila v tom, aby opět přebývali v přítomnosti Boží. Ale Jeho příchodem a smrtí bylo toto přikázání naplněno; a On zavedl večeři a svým následovníkům přikázal, aby se jí po všechny budoucí časy účastnili, aby si Ho mohli připomínat a měli na mysli, že je vykoupil, a také, že uzavřeli smlouvu dodržovat Jeho přikázání a kráčet s Ním při duchovním znovuzrození. Z tohoto důvodu je nutné přijímat svátost jako svědectví Jemu, že Ho máme na paměti, jsme ochotni dodržovat přikázání, jež nám dal, aby s námi mohl být stále Jeho Duch – a to až do konce, a také abychom mohli i nadále získávat odpuštění hříchů.²⁰

Když Ježíš přišel a trpěl „spravedlivý za nespravedlivé“, on, který byl bez hříchu, za toho, který hřešil, a byl podroben trestu zákona, jejž hříšník přestoupil, zákon oběti byl naplněn a On místo něho zavedl další zákon, který nazýváme „svátost večeře Páně“ a kterým má být na věky uchováván v paměti Jeho život a poslání, Jeho smrt a vzkříšení, velká oběť, již přinesl pro vykoupení člověka, neboť řekl: „To čiňte… na mou památku. Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.“ Tento zákon je proto pro nás tím, čím byl zákon oběti pro ty, již žili před prvním příchodem Syna člověka, dokud nepřijde opět. Proto ho musíme ctít a uchovávat v posvátnosti, neboť s jeho porušováním je spojen trest [viz 1. Korintským 11:25–29].²¹

Svátost večeře Páně… je zásadou evangelia, takovou, kterou všichni věřící musejí zachovávat, stejně jako kterýkoli jiný obřad evangelia. Co je jejím účelem? Je jím to, abychom mohli mít neustále na mysli Syna Božího, který nás vykoupil od věčné smrti a přivedl nás opět k životu skrze moc evangelia. Před Kristovým příchodem na zem si to obyvatelé země, jimž bylo kázáno evangelium, připomínali skrze jiný obřad, který zahrnoval oběť života zvířete, obřad, který byl symbolem velké oběti, jež se má uskutečnit v zenitu času.²²