Vliv matek

Jak miluji pravé mateřství a jak si ho vážím! Nic jiného než celestiální království nemůže předčit mou nesmrtelnou lásku k té sladké, věrné, ušlechtilé duši, která mi dala život – mé vlastní, vlastní matce! Byla tak dobrá! Byla věrná! Byla čistá! Byla vskutku Svatá! Královská dcera Boží! Jí vděčím za samu svou existenci, a také za svůj úspěch v životě, spolu s milostí a milosrdenstvím Božím!²

Matky v Sionu, matky Izraele jsou zpravidla těmi skutečně nejlepšími ženami, jež na světě žijí, nejlepšími, jež lze kdekoli nalézt… Dobrý vliv, který má dobrá matka na své děti, je jako kvas zadělaný v měřici mouky, jenž prokvasí všechno; a tak daleko, kam její vliv sahá, nejenom na její děti, ale i na přátele jejích dětí, je znát, a výsledkem, kterého je tím dosaženo, je dobro.

A vy, sestry, vy nevíte, jak daleko sahá váš vliv. Matka, která s úspěchem vychovává dobrého chlapce, nebo dívku, tak, aby napodobovali její příklad a po celý život se řídili jejími zásadami, zasévá do jejich srdce seménka ctnosti, cti, bezúhonnosti a spravedlivosti, která bude možno rozpoznat po celou jejich životní dráhu; a kamkoli tento chlapec nebo dívka půjdou jako muž nebo žena, v jakékoli společnosti se budou nacházet, vždy bude možno rozpoznat dobré účinky příkladu, kterým jim tato matka byla; a to nikdy nevymizí, protože se to bude přenášet od nich na jejich děti z generace na generaci. A obzvláště v toto doufáme v evangeliu Ježíše Krista.³

V dětství… jsem byl poučován, abych věřil v božskost poslání Ježíše Krista. Byl jsem svou matkou, skutečnou Svatou, učen – že Ježíš Kristus je Syn Boha; že vskutku nebyl nikým jiným než Jednorozeným Synem Božím v těle a že, tudíž, Jeho Otcem a původcem Jeho existence ve světě není nikdo jiný než Bůh Věčný Otec. Učil mne tomu můj otec, a také prorok Joseph Smith, a má matka, která přijala evangelium, protože uvěřila ve svědectví Josepha Smitha, a ona věřila v čest, bezúhonnost a pravdivost svého manžela; a po všechny své chlapecké dny a po všechna svá léta na světě jsem na této víře lpěl; vskutku, nikdy jsem neměl v mysli žádnou vážnou pochybnost, ani v dětství.⁴

Mateřství tvoří základ šťastného domova a prosperity národa. Bůh v souvislosti s mateřstvím vložil na muže a ženy velmi posvátný závazek.⁵

Myslím, že nejlepší matky na světě mají být nalezeny, a to logicky, mezi Svatými posledních dnů. Věřím, že nejlepší manželky na celém světě se nacházejí mezi Svatými posledních dnů. Neznám žádné jiné ženy na světě, které mají tutéž představu o tom, jak být manželkou a matkou, jakou mají Svaté posledních dnů. Naše vztahy nejsou zamýšleny výlučně pro tento život… Žijeme na čas a na věčnost. Vytváříme svazky a vztahy na čas a na veškerou věčnost. Naše náklonnost a naše touhy jsou shledány způsobilými a připravenými přetrvat nejenom po celý časný neboli smrtelný život, ale po veškerou věčnost.⁶

Máme vzkvétat a vybudovat na zemi Sion; neboť to je naše poslání a dílo vašich matek a dcer Sionu – matek nyní, a poté dcer, které se později také stanou matkami v Izraeli. Spočívá na vás velká zodpovědnost. Na vás závisí výchova a směřování myšlenek a inspirace srdcí vašich dětí, neboť ony se napájejí z ducha své matky, a vliv matky na děti je nejtrvalejším dojmem, který lze zanechat. Nic není tak nepomíjející jako vliv matky; tedy, je-li dobrá a má-li v srdci ducha evangelia a vychovává-li své děti na cestě, kterou mají jít.⁷

Naše matky, a matky našich dětí, jejichž srdce jsou naplněna péčí o blaho svých dětí, a jimž byl vkládáním rukou udělen dar Ducha Svatého, mohou jít do své tajné komůrky a pokleknout před Bohem a rozmlouvat s Ním tak, jak to nemohou učinit žádné jiné matky na zemi, pokud jenom budou zachovávat zásady, které přijaly, a budou žít tak, aby byly hodny svých výsad. Vlivem, který takto získají nad srdci svých dětí, je povedou po cestě spravedlivosti a pravdy a vychovají je v cvičení a v napomínání Páně, v milování pravdy, a v poslušnosti Jeho přikázání, takovým způsobem, jakým to nemohou učinit druzí, kteří postrádají tyto výsady, požehnání a obdarování, tak štědře udílené matkám Izraele.⁸

Žádné pravé štěstí nemůže být odděleno a odloučeno od domova, a každé úsilí vynaložené na posvěcení a zachování jeho vlivu povznáší ty, již se namáhají a obětují pro jeho vytvoření. Muži a ženy se často snaží nahradit domácí život nějakým jiným druhem života; chtěli by sami uvěřit tomu, že domov znamená omezení; že nejvyšší svobodou je neomezená příležitost žít si tak, jak se jim právě zachce. Neexistuje štěstí bez služby, a neexistuje větší služba než ta, která mění domov v božskou instituci a která podporuje a zachovává rodinný život.

Nejsilnější vazby dětství jsou ty, jež jsou spojeny s domovem, a nejdražší vzpomínky stáří jsou ty, jež připomínají vztahy z mládí a jeho šťastné prostředí.⁹

V raném životě dítěte je matka tím hlavním, kdo má v domově na starosti kázeň, a její vliv a kázeň ve velké míře rozhodují o schopnosti jejích dětí převzít v dospělosti větší správní zodpovědnosti v Církvi a ve státě.¹⁰

Co nejupřímněji doufám, že matky Izraele budou velmi horlivě a velmi pečlivě chránit život svých dcer a synů. Kdyby to bylo v mé moci, umožnil bych všem matkám, aby měly radost a nevýslovné uspokojení z výchovy svých synů a dcer takovým způsobem, aby jim lidé neměli co vyčítat a aby nad nimi hřích neměl žádnou moc.¹¹

Žádná láska na celém světě se nevyrovná lásce pravé matky… Občas jsem si říkal, jak by dokonce i Otec mohl milovat své děti více, než své děti milovala moje matka? Byl to pro mne život; byla to síla; bylo to povzbuzení; byla to láska, která ve mně počala lásku nebo náklonnost. Věděl jsem, že mě miluje celým srdcem. Milovala své děti celou duší. Ve dne v noci se namáhala a pracovala a obětovala se pro časné pohodlí a požehnání, které mohla skrze výsledky své práce skromně poskytnout svým dětem. Neexistovalo žádné sebeobětování – jejího času, jejího volna nebo potěšení nebo příležitosti k odpočinku – aby o něm, byť jen na okamžik, váhala, když to bylo porovnáno s její povinností a láskou k jejím dětem.

Když mi bylo patnáct let a byl jsem povolán, abych odešel do cizí země kázat evangelium – nebo učit se, jak to dělat, a naučit se to pro sebe – nejpevnější kotvou, která tvořila pevnou součást mého života a která mi pomáhala držet se neochvějně mých cílů a tužeb, udržovat mě v klidu a spořádaném životu, byla láska, kterou, jak jsem věděl, ke mně chovala ta, jež mne přivedla na svět.

Byl jsem jen chlapcem, naprosto nevyspělým v úsudku, bez výhody vzdělání, vrženým doprostřed největších svodů a pokušení, kterým bylo možné, aby byl nějaký chlapec nebo muž vystaven – a přesto, kdykoli se tato pokušení pro mne stala nejlákavějšími a nejsvůdnějšími, první myšlenkou, která mi vyvstala v mysli, byla tato: „Vzpomeň si na lásku své matky. Vzpomeň si, jak usilovala o tvé blaho. Vzpomeň si, jak byla ochotna obětovat život pro tvé dobro. Vzpomeň si, čemu tě učila v dětství… Tento pocit vůči mé matce se stal obranou, bariérou mezi mnou a pokušením, natolik, že jsem se skrze pomoc Páně a skrze lásku počatou v mé duši vůči té, o níž jsem věděl, že mě milovala více než kohokoli jiného na celém světě, a více, než by mě mohla milovat jakákoli jiná žijící bytost, mohl odvrátit od hříchu a pokušení.

… Pravá matka, matka, která má v duši bázeň Boží a lásku k pravdě, by se nikdy neukryla před nebezpečím nebo zlem a nechala své dítě, aby mu bylo vystaveno. Ale tak přirozeně, jako jiskry létají vzhůru, tak přirozeně, jako je dýchat dech života, pokud by se její dítě ocitlo v nebezpečí, postavila by se mezi ně a dítě; bránila by dítě až do krajnosti. Na váze by její život nebyl ničím, v porovnání s životem jejího dítěte. Toto je láska pravého mateřství k dětem…

Naučil jsem se vysoce si vážit lásky matek. Často jsem říkal, a zopakuji to, že láska pravé matky se blíží lásce Boží více, než kterýkoli jiný druh lásky.¹²

Snad nejdokonalejším ideálem v umění uzdravování je matka, jejíž něžná a vlídná láska se uplatňuje při vyjímání ostnu zaslouženého nebo nezaslouženého trestu. Jak její láska uzdravuje každou ránu! Jak rychle její pohlazení uzdravují a utišují! Příkladem jejího života je moudrost, které učí láska.¹³

Mezi mnou a nebesy neexistuje nic, co by vyvážilo nějaký můj čin, kterým bych zarmoutil nebo ranil svou matku. Proč? Protože mne milovala, znovu a znovu by pro mne zemřela, pokud by to bylo možné, jenom proto, aby mne zachránila. Proč bych měl svou matku zarmoutit, proč bych jí měl zklamat? Proč bych měl jít směrem, který je v protikladu k jejímu životu a k tomu, čemu mne svým životem naučila, neboť mne učila cti, a ctnosti, a pravdě, a bezúhonnosti vůči království Božímu, a neučila mne pouze poučením, ale i příkladem.¹⁴

Nemohu vyjádřit radost, kterou pociťuji při myšlence na shledání se svým otcem a svou drahocennou matkou, která mně uprostřed pronásledování a chudoby dala život, která mě nosila v náručí a byla trpělivá, shovívavá, něžná a věrná během všech mých bezmocných okamžiků na světě. Kdo může vyjádřit radost při myšlence na setkání s ní?¹⁵

Bůh žehnej matkám v Sionu a synům a dcerám Izraele a ochraňuj naše děti před cestami světa, před přestupky a před pokušením, které by je svedly z cesty. Kéž je moc Boží nad celou rodinou víry.¹⁶

Pohlížím na tyto matky v Izraeli, které byly obdarovány darem Ducha Svatého, které se znovuzrodily,… dcery Izraele, které se zrodily z vody a z Ducha a byly obdarovány darem Ducha Svatého skrze vkládání rukou těch, již mají pravomoc udílet tuto moc a tento dar dcerám Sionu, stejně jako synům Sionu. Věřím, že každá matka má právo… vědět, co dělat ve své rodině a ve své oblasti působnosti, s dětmi, při jejich vedení a řízení; a že matka, a každá matka, vlastnící tohoto ducha má dar zjevení, dar inspirace a dar poznání, jímž je duch proroctví, duch rozlišování, dar, který jim dává Bůh, aby spravoval jejich domácnosti a vedl jejich děti cestou spravedlivosti a pravdy.¹⁷

V srdci toužím požehnat vám, matky a sestry, celým svým srdcem a s veškerou mocí a právem, které vlastním v kněžství, které je podle řádu Syna Božího… Mám právo a pravomoc v kněžství, abych požehnal Izraeli, a zejména těm, již jsou věrní; a v srdci toužím říci: Žehnám vám!¹⁸