Vykoupení našich mrtvých skrze chrámovou službu

[Spasitel] byl poslán nejenom proto, aby kázal evangelium těm, kteří dleli ve smrtelnosti, ale byl Bohem předustanoven a pomazán, aby otevřel dveře vězení těm, kteří byli v zajetí, a aby jim hlásal své evangelium.²

Třetího října roku devatenáct set osmnáct jsem seděl ve svém pokoji a uvažoval o písmech.

Uvažoval jsem o velké smírčí oběti, kterou podstoupil Syn Boží, aby vykoupil svět;

A o velké a obdivuhodné lásce, kterou projevili Otec a Syn tím, že Spasitel měl přijít na svět;

A o tom, že touto smírnou obětí a poslušenstvím zásad evangelia může být lidstvo spaseno …

A když jsem uvažoval o těchto věcech, které jsou zapsány [viz 1. Petr 3:18–20; 4:6], oči mého chápání byly otevřeny, abych porozuměl, a Duch Páně spočinul na mně, a viděl jsem zástupy mrtvých, malých i velkých.

A bylo shromážděno na jednom místě nesčetné množství duchů spravedlivých, věrných ve svědectví o Ježíši ve smrtelném stavu …

Zatímco toto množství čekalo a mezi sebou hovořilo v radostném očekávání hodiny jejich osvobození z pout smrti, zjevil se Syn Boží a vyhlásil svobodu všem zajatým, kteří byli věrni.

A pak jim hlásal věčné evangelium, nauku o zmrtvýchvstání a vysvobození lidstva z následku pádu a osvobození od vlastních jednotlivých hříchů s podmínkou pokání …

A když jsem se podivoval, moje oči byly otevřeny, moje porozumění zbystřeno a já jsem pochopil, že Pán nepřišel osobně ke zlým a neposlušným, kteří zamítli pravdu, aby je učil.

Ale vizte, On zorganizoval ze spravedlivých své síly a ustanovil posly obdařené mocí a autoritou a pověřil je, aby šli a přinesli světlo evangelia těm, již byli v temnotě, dokonce všem lidským duchům; a tak bylo evangelium hlásáno mrtvým.

A vyvolení poslové vyšli, aby rozhlašovali den přijetí Pána a hlásali svobodu vězňům v okovech, a dokonce všem, kteří by litovali svých hříchů a přijali evangelium.

Tak bylo evangelium hlásáno všem, kteří umřeli ve svých hříších, bez znalosti pravdy, nebo v provinění, poněvadž odmítli proroky.³

Ježíš nedokončil své dílo, když bylo zabito jeho tělo, ani ho nedokončil po svém vzkříšení z mrtvých; i když naplnil účel, pro který tehdy přišel na zemi, nenaplnil celé své dílo. A kdy ho naplní? Dokud nevykoupí a nespasí každého syna a dceru našeho otce Adama, který se kdy narodil nebo který se kdy narodí na této zemi až do konce času, kromě synů zatracení. Toto je jeho poslání.⁴

Naše dílo nebude dokončeno, dokud nespasíme sami sebe a potom dokud nespasíme všechny, kteří jsou na nás závislí; neboť se máme stát spasiteli na hoře Sionu, stejně jako Kristus. K tomuto poslání jsme povoláni. Mrtví bez nás nejsou dokonalými, ani my bez nich [viz NaS 128:18]. Musíme pro ně a v jejich zájmu vykonat poslání; musíme vykonat určitou práci, abychom osvobodili ty, kteří díky své nevědomosti a nepříznivým podmínkám, do nichž byli zde na zemi postaveni, nejsou připraveni na věčný život; musíme pro ně otevřít dveře skrze vykonání obřadů, které pro sebe nemohou vykonat sami a které jsou nezbytné pro jejich propuštění z „vězení“, aby vyšli a žili podle Boha v duchu a byli souzeni podle lidí v těle [viz NaS 138:33–34].

Prorok Joseph Smith řekl, že toto je jedna z nejdůležitějších povinností, které na Svatých posledních dnů spočívají. A proč? Protože toto je dispensace plnosti časů, která uvede mileniální panování a ve které všechny věci, o nichž mluvila ústa svatých proroků, od doby, kdy začal svět, musejí být naplněny a všechny věci sjednoceny, jak ty, které jsou v nebi, tak ty, které jsou na zemi. Musíme tuto práci vykonat; nebo přinejmenším vše, co můžeme, a zbytek ponechat na našich dětech, do jejichž srdce máme vštěpovat důležitost této práce, vychovávat je v lásce k pravdě a v poznání těchto zásad tak, aby se poté, co odejdeme, když jsme udělali vše, co bylo v našich silách, chopily práce a pokračovaly v ní, dokud nebude naplněna.⁵

Stejné zásady, které platí pro žijící, platí i pro mrtvé… A tak jsme křtěni za ty, kteří jsou mrtví. Žijící nemohou být učiněni dokonalými bez mrtvých, ani mrtví nemohou být učiněni dokonalými bez žijících. Musí dojít ke vzájemnému spojení a k vzájemnému svázání rodičů a dětí a dětí a rodičů, dokud celý řetěz Boží rodiny nebude vzájemně spojen do jednoho řetězu a dokud se všichni nestanou rodinou Boha a jeho Krista.⁶

Toto evangelium zjevené proroku Josephovi je již hlásáno duchům ve vězení, těm, kteří odešli z tohoto jeviště do duchovního světa bez znalosti evangelia. Toto evangelium jim káže Joseph Smith. Stejně tak Hyrum Smith. Stejně tak Brigham Young a všichni věrní apoštolové, kteří žili v této dispensaci pod vedením proroka Josepha [viz NaS 138:36–37, 51–54]. Oni jsou tam a přinesli si tam odsud svaté kněžství, které obdrželi pod pravomocí a které na ně bylo přeneseno v těle; káží evangelium duchům ve vězení; neboť Kristus, když bylo jeho tělo položeno do hrobu, šel hlásat svobodu zajatým a otevřel dveře vězení těm, již byli v poutech [viz NaS 138:27–30]. Tohoto díla se neúčastní pouze oni, ale i stovky a tisíce dalších; starší, kteří zemřeli v misijním poli, nedokončili svou misii, ale pokračují v ní v duchovním světě [viz NaS 138:57]. Pán možná viděl, že je nutné nebo správné povolat je tam, kam je povolal. Ani v nejmenším nechci onu myšlenku zpochybňovat nebo o ní debatovat. Ponechávám to v rukou Božích, neboť věřím, že všechny tyto věci se obrátí v dobro, neboť Pán nestrpí, aby na jeho lid v tomto světě přišlo něco, co by se nakonec neobrátilo v jeho největší dobro.⁷

Vždy jsem věřil, a stále celou duší věřím, že takoví muži jako Petr a Jakub a dvanáct učedníků, které Spasitel ve své době vyvolil, se po všechna staletí, která uplynula od jejich mučednické smrti pro svědectví o Ježíši Kristu, účastnili hlásání svobody zajatým v duchovním světě a otevírání dveří jejich vězení [viz NaS 138:38–50]. Nevěřím, že by se mohli účastnit nějakého většího díla. Jejich zvláštním povoláním a pomazáním od samotného Pána bylo spasit svět, hlásat svobodu zajatým a otevřít dveře vězení těm, již byli spoutáni v řetězech temnoty, pověrčivosti a nevědomosti …

Věci, které zažíváme zde, jsou předobrazem věcí Božích a života, který leží před námi. Existuje velká podobnost mezi Božími záměry, jak se projevují zde, a jeho záměry, jak jsou prováděny v jeho přítomnosti a království. Ti, kteří mají pravomoc kázat evangelium zde a kteří jsou zde určeni konat tuto práci, nebudou poté, co zemřou, zahálet, ale budou pokračovat ve vykonávání práv, jež získali zde pod kněžstvím Syna Božího, aby sloužili pro spasení těch, kteří zemřeli bez poznání pravdy.⁸

Učte své děti, a dovolte, abyste byli sami učeni skutečnosti, že je nutné, abyste se stali spasiteli na hoře Sionu pro ty, již zemřeli bez poznání evangelia, a že chrámy Boží v těchto horách a ty, které se stavějí v dalších zemích, byly postaveny a navrženy právě pro vykonávání těchto posvátných obřadů, které jsou pro ty, již zemřeli bez nich, nezbytné. Nezapomínejte na tyto věci. Mějte je na paměti, neboť jsou pro nás nezbytné.⁹

Toto veliké dílo pro vykoupení našich mrtvých, vzájemné sjednocení živých i mrtvých, pečeticí moc… a všechny obřady, které byly zjeveny, aby byly vykonávány ve svatých budovách nazývaných chrámy, které na Boží příkaz máme vždy stavět Jeho svatému jménu,… tyto věci, pokud víme, nám byly v této dispensaci zjeveny plněji a jednodušeji než kdykoli dříve v historii světa.¹⁰

Doufáme, že uvidíme den, kdy budeme stavět chrámy v různých částech země, kde je jich zapotřebí pro potřeby lidí; neboť si uvědomujeme, že jednou z největších zodpovědností, které na lidu Božím dnes spočívají, je, aby se jejich srdce obrátilo k jejich otcům [viz Malachiáš 4:5–6; NaS 2] a aby konali práci, kterou je nutné pro ně vykonat, aby mohli být od generace ke generaci vzájemně správně spojeni ve svazku nové a věčné smlouvy. Neboť Pán skrze proroka řekl, že toto je jedna z největších zodpovědností, které na nás v tomto posledním dnu spočívají. ¹¹

Ve vztahu k vykoupení duchů z jejich vězení samozřejmě věříme, že to může být učiněno pouze poté, co jim bylo v duchu kázáno evangelium, a oni ho přijali, a poté, co pro ně žijící vykonali práci nezbytnou pro jejich vykoupení. Aby tato práce mohla být urychlena a všichni v duchovním světě, kteří věří, tak mohli obdržet prospěch z osvobození, je zjeveno, že velkou prací milénia bude práce v chrámech pro vykoupení mrtvých; a my doufáme, že se pak budeme těšit z výhod zjevení… skrze takové prostředky, kterými Pán může zjevit ohledně těch, pro které má být práce vykonána… Zdá se pravděpodobným, že zatímco evangelium může být kázáno všem, dobrým i zlým, nebo spíše těm, kteří v duchovním světě budou činit pokání, i těm, kteří pokání činit nebudou, stejně jako je tomu zde, vykoupení přijde pouze k těm, kteří činí pokání a jsou poslušní.¹²

Ze strany svatých… se projevuje velká aktivita v jejich chrámové práci. Spočívá na nich duch práce pro vykoupení mrtvých, a o toto dílo božské lásky se projevuje zvýšený zájem. Tato práce, říká nám prorok Joseph, „náleží k naší spáse, jak o našich rodičích praví Pavel: ,…oni by bez nás nepřišli k dokonalosti, aniž nám lze bez našich zemřelých dojíti k dokonalosti‘“. [NaS 128:15.] Božím příkazem pro svaté je, aby celou svou silou pracovali na vykoupení svých mrtvých…

Duch, který svaté vede k práci na vykoupení mrtvých, zasazuje do srdce dětí sliby učiněné otcům. Zdá se, že stejný duch působí na srdce ctihodných lidí země, kteří věnují svůj čas a prostředky na shromažďování a sestavování genealogických záznamů… Svatí mají tak dalece, jak je to jen možné, využít každé příležitosti k získání záznamů svých předků, aby bylo možné dosáhnout jejich vykoupení skrze obřady domu Božího. Chválíme svaté za jejich píli v této nanejvýš důležité a nezbytné práci. ¹³

Neseme světu olivovou ratolest míru. Předkládáme světu zákon Boží, slovo Páně, pravdu, jak byla zjevena v poslední den pro vykoupení mrtvých a pro spasení žijících.¹⁴