Obdržení svědectví o Ježíši Kristu

Uvažuji o tom, že každá zásada evangelia, kterou jsme obdrželi, je sama o sobě nádherným darem Božím pro děti lidské. Dar moudrosti, dar porozumění, dar proroctví, dar jazyků, dar uzdravování, dar svědectví, dar poznání – záměrem Všemohoucího je, aby toto vše k nám přišlo skrze naši poslušnost zásad života a spasení.³

Lidé neobdrží dar… svědectví od Ducha Živého Boha do svého srdce, [jestliže] o něj neusilují. Zásadou je: Budeš klepat, a bude ti otevřeno; budeš prosit, a obdržíš; budeš hledat, chceš-li nalézt [viz Matouš 7:7–8]; a chceš-li moudrost, pros o ni, stejně jako Šalomoun; chceš-li poznání a svědectví ducha do svého srdce, dychtivě o ně usiluj. Vybudujte si pozici, v níž budete hodni ho přijmout, potom k vám přijde jako dar Boží, a Jeho jméno má být za to velebeno.⁴

[Svědectví] k nám přichází… protože jsme se uvedli do souladu se zásadou komunikace od Boha k člověku. Věříme, činíme pokání ze svých hříchů a vyznáváme je, činíme to, co Pán požaduje, abychom získali odpuštění svých hříchů, a tak dostáváme dar Svatého Ducha. Naše mysl je naladěna na Ducha Božího a na metodu, kterou Bůh ustanovil pro zjevování své vůle dětem lidským.

Nuže, pro člověka je velkou věcí přijmout do srdce svědectví o božském poslání Syna Božího a o božském poslání proroka Josepha Smitha… V duši pociťujeme pravdu zásad, které byly znovuzřízeny skrze proroka Josepha Smitha, a pociťujeme to, protože jsme si, alespoň do určité míry, vybudovali pozici, v níž můžeme komunikovat s Duchem a slyšet jeho hlas, když k nám hovoří. Duch Boží hovoří k našemu duchu. Pán s námi nekomunikuje příliš často skrze naše přirozené smysly, ale když hovoří, hovoří k nesmrtelné části; duch člověka přijímá sdělení, která Pán posílá svým dětem, a my proto musíme být v souladu, abychom je přijímali.⁵

Toto světlo [svědectví] musíme získávat zjevením, nemůžeme to udělat svou vlastní moudrostí. Bůh nám dá poznání a porozumění, povede nás stezkou pravdy, pokud vložíme celou svou důvěru v něho, a nikoli v člověka.⁶

Pokud je nějaký dar od Boha zanedbáván nebo používán nehodným způsobem, je časem odňat; svědectví o pravdě nezůstane s tím, kdo tento posvátný dar poté, co ho přijal, nepoužívá ve věci individuálního a všeobecného rozvoje.⁷

Toto neomylné ujištění, které pochází z povolné poslušnosti zásad věčného života a jejich praktikováním, je neustále potvrzováno tak říkajíc „řádek za řádkem a předpis za předpisem“ skrze zjevení Svatého Ducha, které je neustálým a neselhávajícím zdrojem inteligence, radosti a štěstí, přibližujícím toho, kdo ho vlastní, blíže k Bohu, a které nakonec způsobí, že bude vypadat jako jeho Tvůrce.⁸

Ježíš… je naším předchůdcem, je naším příkladem. Musíme vstoupit na stezku, kterou on vyznačil, očekáváme-li, že s ním budeme někdy přebývat a že s ním budeme korunováni v jeho království. Musíme být poslušni a vložit v něj důvěru vědouce, že on je Spasitel světa.

Pro mne není obtížné tomuto věřit; čtu Bibli, ve které nacházím vyprávění o jeho mnohých skutcích, rčeních, předpisech a příkladech. A nevěřím, že jakýkoli poctivý, čestný muž nebo žena, mající obyčejnou inteligenci, může číst evangelia Nového zákona a jejich svědectví o Spasiteli, aniž by intuitivně pociťoval, že byl tím, kým prohlašoval, že je. Neboť každá poctivá, čestná osoba vlastní, ve větší či menší míře, Svatého Ducha, a tento svatý posel přináší do srdce člověka svědectví o slovu Božím; a když tito všichni čtou tyto inspirované spisy s čestností v srdci a s mírností ducha, zbaveni předsudků a falešných pojetí povstávajících z tradic a chybného vedení, Duch Páně vydává svědectví neomylným jazykem, který plane přesvědčením, proto věřím, že Ježíš byl Kristus, Spasitel, jednorozený Otce, a to také skrze četbu Bible.

Závisí ale toto naše přesvědčení a znalost na Bibli? Ne, díky Pánu ne. Co jiného máme, aby to udělovalo tuto znalost a potvrzovalo toto svědectví? Máme Knihu Mormon, „dřevo Efraimovo“, která k nám přišla darem a mocí Boží a která také svědčí o něm a která zjevuje zprávu o jeho poslání u obyvatel tohoto kontinentu a o jeho jednání s nimi, po jeho vzkříšení z mrtvých, kdy přišel do této země, aby navštívil své „jiné ovce“, aby je sjednotil do jednoho stáda, aby také mohly být jeho ovcemi a on jejich velkým pastýřem. Kromě přesvědčení, které s sebou nese sama Kniha Mormon, máme podpůrné svědectví toho, jenž ji přeložil, jenž zpečetil své svědectví svou krví; a také další svědky, kteří svědčí celému světu, že viděli desky a rytiny na nich, z nichž byla tato kniha přeložena…

Zde jsou tedy dva svědkové – Bible a Kniha Mormon, obě vydávající svědectví o stejné pravdě, že Ježíš byl Kristus, že zemřel a znovu žije poté, co rozlomil okovy smrti a triumfoval nad hrobem. Toto je druhý dodatečný důkaz, jejž Svatí posledních dnů mají o této skutečnosti, kromě toho, který vlastní křesťanský svět, jenž nevěří v Knihu Mormon.

Je to ale vše? Ne. Máme zde další knihu, Knihu nauk a smluv, již tvoří zjevení od Boha skrze proroka Josepha Smitha, který žil ve stejné době s námi. Jsou to Kristova slova prohlašující, že On je tentýž, který přišel k Židům, který byl pozdvižen na kříž, který byl položen do hrobu, který zlomil okovy smrti a vystoupil z hrobu… Zde je tedy další svědek o této božské pravdě; tudíž máme tři svědky. V ústech dvou nebo tří svědků, bylo nám řečeno, budou potvrzeny všechny věci; a skrze svědectví dvou nebo tří svědků obstojíme, nebo budeme odsouzeni.

Ale uspokojilo by mě to? Mohlo by, kdybych nemohl získat další světlo nebo poznání. Když ale přijde větší světlo, a já mám výsadu učinit se jeho vlastníkem, nemohl bych zůstat spokojený s tím, co je méně. Nikdy bychom nemohli být později uspokojeni ani šťastni, pokud bychom neobdrželi plnost světla a požehnání připravená pro spravedlivé…

Je nám dáno, abychom znali tyto věci sami pro sebe. Bůh řekl, že nám tyto věci ukáže; a za tímto účelem byl všem, již na to mají nárok skrze pokoru, udělen Duch Svatý, který vydává svědectví o Otci a Synu a který také bere z věcí Božích a ukazuje je člověku. Duch Svatý potvrzuje přesvědčení o pravdě, které jsme mohli dříve mít, a dává nám kladné ujištění o jeho správnosti a skrze něj získáváme osobní znalost, ne jako někdo, komu to bylo řečeno, ale jako ten, kdo viděl, pocítil, slyšel a kdo ví sám pro sebe.

Tedy, když před vámi, bratří a sestry, stojím jako pokorný nástroj v rukou Božích, svědčím, nikoli mocí poznání, které jsem mohl odvodit z knih, ale skrze zjevení Boží, jež jsem obdržel, že Ježíš je Kristus. Vím, že můj Vykupitel žije; vím, že i když červi mohou zničit mé tělo, uzřím ve svém těle Boha a uzřím ho pro sebe, a ne pro jiného. Toto světlo ke mně přišlo, a je v mém srdci a mysli, a vydávám o něm svědectví, a skrze ně a jím svědčím, a vím, o čem hovořím…

Jsem sám? Ne; do dnešního dne jsou desítky tisíc těch, již mohou vydávat toto svědectví. Oni to také vědí pro sebe; Bůh jim to ukázal, oni obdrželi Ducha Svatého, který přinesl svědectví o těchto věcech do jejich srdce, a oni rovněž nejsou závislí na knihách, ani na slovech někoho jiného, neboť oni sami přijali poznání od Boha samotného a vědí, jako ví on, a vidí tak, jako vidí on, ve vztahu k těmto jednoduchým a drahocenným věcem.⁹

Hovoříme o Spasiteli, o Ježíši, Synu Božím, a když je duch Kristův v našem srdci, pociťujeme v něm jistotu a bezpečí a to, že naše nohy spočívají na pravém základě věčné pravdy.

Chci svým bratřím a sestrám říci, že pokud na celém světě existuje člověk, který do své duše přijal hlubší a intenzivnější lásku ke Kristu než já, rád bych ho viděl, rád bych se s takovým člověkem stýkal. Kristus je vskutku Spasitelem mé duše, Spasitelem lidstva. Obětoval za nás svůj život, abychom mohli být spaseni, zlomil okovy smrti a zvítězil nad hrobem a vybídl nás, abychom ho následovali. Vystoupil ze smrti k opětovnému životu, prohlásil, že je cestou spasení, světlem a životem světa, a já tomu věřím celým svým srdcem. Nejenže tomu věřím, ale tak, jako vím, že slunce svítí, tak vím, že víra v něho inspiruje k dobru, a ne ke zlu; a tak, jako vím, že jeho duch nabádá k čistotě života, ke cti, bezúhonnosti, poctivosti a spravedlivosti, a ne ke zlu, tak skrze všechny tyto důkazy vím, že je pro mne možné pochopit, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, Spasitel lidstva.

Přesto s tímto vším, s tímto ujištěním ve svém srdci, s tímto poznáním, jež jsem obdržel, kdybych se zde zastavil, jaké dobro mi to přinese? Jaké dobro mi toto poznání přinese? K čemu mi toto poznání samo prospěje? Prospěje to tomu, že poté, co jsem přijal toto svědectví do svého srdce, poté, co jsem přijal do své duše svědectví ducha živého Boha, že Ježíš je Kristus, a tam jsem se zastavil a nešel jsem nikam dál, že právě toto svědectví v mé duši přispěje k mému věčnému odsouzení. Proč? Protože naší povinností není pouze vědět, že Ježíš je Kristus, ale uchovávat si vliv jeho ducha ve své duši. Je nejen nezbytné mít jeho svědectví ve svém srdci, ale je nezbytné, abychom činili to, co přikazuje, a ty skutky spravedlivosti, které činil on, abychom mohli dosáhnout oslavení, které je připraveno pro jeho děti, které činí, stejně jako věří; a ti, již se zastaví kousek před tím, ti naprosto jistě neuspějí. „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.“ [Matouš 7:21.]

Spasitel řekl: „Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ [Matouš 7:22–23.] A proč? Protože svými rty vyznáváte, že mne milujete, svými ústy, neboli svými slovy, jste vyznali, že jste mne přijali, ale nečinili jste věci, které jsem vám činit přikázal; nečinili jste pokání ze svých hříchů, nemilovali jste Boha celým svým srdcem, myslí a silou, zanedbali jste milovat bližního svého jako sebe samého, zanedbali jste být pokřtěni někým, kdo má pravomoc křtít na odpuštění hříchů; zanedbali jste přijmout dar Ducha Svatého vkládáním rukou; zanedbali jste ztotožnit se s mým lidem; nepřišli jste do mého stáda; nejste počítáni s mými vyvolenými, a já vás neznám, „odejděte ode mne, činitelé nepravosti“. Vědět, jak činit dobro, a nečinit ho, je hřích. (Jakub 4:17.) To bude případ těch, již pouze věří. Když věříte, proč nečiníte to, co požaduje? …

… Nebude stačit předstírat, že jste Svatými posledních dnů, když ve svém jednání, ve svém směru života, ve svých skutcích nebo činech napodobujete… nevěřící v Boha a v božské poslání Ježíše Krista. To stačit nebude. Ďábel vás podvede, svede vás a zničí vás, nebudete-li činit pokání ze skutků nebo činů, které nejsou v souladu, nebo které jsou neslučitelné, s evangeliem, které jste přijali.¹⁰

Čisté svědectví je za všech dob mocnou oporou.¹¹

Bratří a sestry, toužím vám vydat svědectví; neboť jsem obdržel ujištění, které se zmocnilo celé mé bytosti. Vnořilo se hluboko do mého srdce; naplňuje každé vlákno mé duše; takže pociťuji, abych před tímto lidem řekl, a byl bych potěšen, kdybych měl výsadu říci to před celým světem, že Bůh mi zjevil, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, Vykupitel světa.¹²

Mám absolutní důvěru v [Ježíše Krista]. Celé mé srdce a duše jsou naplněny láskou k němu. Mé naděje jsou postaveny na Jeho slavné postavě a na Jeho slově. Byl bez hříchu; byl neposkvrněný a vlastnil moc k životu věčnému; otevřel cestu z hrobu k věčně trvajícímu životu pro mne a pro všechny děti lidské. Moje důvěra v Něho je bezmezná. Moje láska k Němu překonává cokoli jiného na zemi, když mám Ducha evangelia tak, jak ho mít mám, a On je pro mne první a nejpřednější. On je největší ze všech, kteří kdy putovali po tomto našem světě, a přišel proto, aby byl naším majákem, naším průvodcem a příkladem, a naší povinností je, abychom Ho následovali.¹³