Cudnost a čistota

Věříme, že Bůh žije a že je soudcem živých i mrtvých. Věříme, že Jeho oko spočívá na světě a že vidí své plahočící se, chybující a slabé děti na této zemi. Věříme, že jsme zde skrze jeho úmysl…; že jsme zde, abychom naplnili určení, a ne abychom splnili nějaký vrtoch, nebo kvůli uspokojení smrtelných choutek. ²

Osobní čistota a správné myšlenky… jsou základem veškerého správného jednání. Přeji si, aby si všichni mladí [lidé] vážili hodnoty, která spočívá v tomto konání a ve věnování dnů své mladosti službě Pánu. Tento směr v mládí přirozeně následuje růst, rozvoj, pokrok, sebeúcta, úcta a obdiv lidí. Spasitel dal v této věci jasný příklad, a od mládí byl ve věcech svého Otce… Samuel, prorok, se připravil čistým a řádným dětstvím tak, že byl dokonale naladěn na šeptání Boží.³

Zdá se, že je něco za důvody zřejmými lidské mysli, a nad nimi, proč cudnost přináší lidem země sílu a moc, ale je tomu tak.⁴

Věříme v jedno měřítko morálky pro muže i pro ženy. Když je zanedbávána čistota života, začnou se na nás valit všechna další nebezpečí jako řeky vod, když se otevřou stavidla.⁵

Se svatou horlivostí toužíme zdůraznit závažnost sexuálních hříchů. Ačkoli jsou těmi, kteří neznají vůli Boží, často považovány za nevýznamné, jsou v jeho očích ohavností, a máme-li zůstat Jeho oblíbeným lidem, musíme se jim vyhýbat jako branám pekla. Zlé následky těchto hříchů jsou tak zřejmé v nectnostech, zločinu, bídě a nemoci, že by se zdálo, že je všichni, mladí i staří, musejí vnímat a cítit. Ničí svět. Máme-li být zachováni, musíme si je ošklivit, vyhýbat se jim, nepraktikovat ani nejmenší z nich, neboť oslabují a vyčerpávají, zabíjejí člověka duchovně, činí ho nevhodným pro společenství spravedlivých a pro přítomnost Boží.⁶

Zastáváme stanovisko, že sexuální hřích je v kategorii osobních zločinů druhý hned za prolitím nevinné krve… Prohlašujeme jako slovo Páně: „Nesesmilníš.“ [Exodus 20:14.] „Ten, kdo se podívá na ženu s žádostivostí nebo jestliže kdo spáchá cizoložství ve svém srdci, takoví nebudou mít Ducha, ale zapřou víru.“ [NaS 63:16.]⁷

Sexuální hřích, podobně jako mnoho tělesných nemocí, táhne za sebou zástup dalších špatností. Tak jako fyzické účinky opilosti mají za následek degeneraci tkání a narušení životních funkcí, a činí tak tělo náchylným k jakékoli chorobě, které může být vystaveno, a současně snižují obranyschopnost až k velmi závažnému nedostatku, tak necudnost vystavuje duši různým duchovním nemocem a okrádá ji jak o obranu, tak o schopnost obnovy. Cizoložné pokolení za doby Kristovy bylo hluché k hlasu pravdy a skrze zkažený stav své mysli a srdce usilovalo o znamení a dávalo přednost prázdným bájím před poselstvím spasení [viz Matouš 16:4].⁸

Necudnost, kromě toho, uvádí trest nejenom na toho, kdo se proviňuje, ale zasahuje neomylným trestem až do třetího a čtvrtého pokolení, a způsobuje zhoubu nejenom provinilce, ale možná zasáhne i tucty lidí v jeho přímé příbuzenské linii, přeruší rodinné svazky, zlomí srdce rodičů a vyvolá černý proud zármutku, který zaplaví jejich život.⁹

Zákon cudnosti je jedním z nejdůležitějších v životě, jak pro děti, tak pro muže a ženy. Je to životně důležitá zásada pro děti Boží v celém jejich životě, od kolébky až po hrob. Bůh s porušováním zákona cudnosti, ctnosti, čistoty spojil strašlivé tresty. Až bude mezi lidmi platit zákon Boží, ti, kteří nejsou absolutně čistí, neposkvrnění a bez vady – muži i ženy – budou odseknuti. Očekáváme, že ženy budou čisté, očekáváme, že budou bez vady a bez poskvrny, a pro muže je stejně nutné a důležité, aby byl čistý a ctnostný, jako pro ženu.¹⁰

Čekání se službou Pánu, dokud se mládí nevybouří, je trestuhodné… Je daleko lepší, když se člověk odvrátí od zla pozdě, než když pokračuje v hříchu po všechny své dny, ale… pokání z pošetilostí a hříchů mládí později v životě doprovází lítost a trpkost.¹¹

Je politováníhodnou skutečností, že společnost i nadále soudí sexuální prohřešek u žen přísněji než u mužů. Jaký stín omluvy, neřku-li ospravedlnění, lze nalézt pro tuto urážlivou a zbabělou diskriminaci?…

Pokud žena hřeší, je nevyhnutelné, že bude trpět, neboť odplata je jistá, ať již bude okamžitá nebo oddálená. Ale pokud na ni mužova nespravedlnost uvaluje důsledek jeho prohřešku, on stojí usvědčen z mnohonásobné viny. Muž je většinou zodpovědný za hříchy proti slušnosti a ctnosti, jejichž břemeno je příliš často uvaleno na slabšího účastníka zločinu…

Bez výhrad nebo omezení přijímáme prohlášení Božství skrze dávného nefitského proroka: „Neboť já, Pán Bůh, se raduji z cudnosti žen. A smilství je ohavností přede mnou; tak praví Pán zástupů.“ (Jakob 2:28.)¹²

Pozvedáme svůj hlas proti prostituci a proti všem formám nemorálnosti. Nejsme zde proto, abychom praktikovali nemorálnost jakéhokoli druhu. Sexuální nemorálnost je nanejvýš odporná v očích Božích, nade všechny věci… Pozvedáme tedy svůj hlas proti sexuální nemorálnosti a proti všem druhům obscénnosti. ¹³

Zákonné spojení pohlaví je ustanoveno Bohem nejenom jako jediný prostředek přetrvání rasy, ale také pro rozvoj vyšších schopností a ušlechtilejších rysů lidské povahy, které může zajistit pouze láskou inspirované společenství muže a ženy. Slovo písma o Božském záměru a příkazu ohledně pohlaví je jednoznačné. Není pro člověka dobré, aby byl sám, a proto bylo ustanoveno, že „opustí muž otce svého i matku svou, a přidržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo“. [Viz Genesis 2:18, 24.]

Pravidlo, že manželství je poctivé, platí dnes stejně, jako když bylo proneseno apoštolem v dávné době [viz Židům 13:4]…

Pohlavní spojení je zákonné v manželském svazku, a je-li sdíleno se správným úmyslem, je poctivé a posvěcující. Ale bez svazku manželství je oddávání se sexu znečišťujícím hříchem, ohavným v očích Božství.¹⁴

Povodeň neřesti dnes zaplavuje civilizovaný svět. Jedním z hlavních důvodů toho je zanedbávání manželství; v očích velké většiny ztratilo svou posvátnost. Přinejlepším to je civilní smlouva, častěji ale náhoda nebo rozmar nebo prostředek pro uspokojení vášní. A když je posvátnost smlouvy ignorována nebo ztracena ze zřetele, potom znevažování manželských smluv je, za současné morální výchovy mas, pouhou maličkostí, bezvýznamným prohřeškem.¹⁵

Nevěrnost manželským smlouvám je plodným zdrojem rozvodu, s jeho dlouhou řadou doprovodných zel, z nichž nikoli nejmenší je hanba a ostuda uvalená na nešťastné, i když nevinné děti. Hrozné účinky cizoložství nemohou být omezeny na chybující účastníky. Ať jsou otevřeně známé, nebo částečně utajené pod pláštěm provinilého tajemství, výsledky jsou účinné ve zlém vlivu. Nesmrtelní duchové, kteří přicházejí na zemi, aby přebývali v těle z masa, mají právo narodit se dobře, prostřednictvím rodičů, kteří jsou čistí od znečištění sexuální neřestí.¹⁶

Věříme, že zákon tak, jak je dán, je všeobecný, a platí pro všechny Svaté. Nepochybně ale, když jsou kromě aktuálního prohřešku proti zákonu cudnosti porušeny smlouvy, potom trest za dvojitý prohřešek bude, ať již v tomto životě nebo v tom, který přijde, odpovídajícím způsobem větší a přísnější.¹⁷

Říká se, že je více odstínů zelené než jakékoli jiné barvy, tak jsme také toho názoru, že existuje více odstínů neboli stupňů hříchů spojených s nesprávným vztahem pohlaví, než je odstínů jakéhokoli jiného špatného jednání, o němž víme. Všechny zahrnují těžký prohřešek – hřích proti cudnosti, ale v četných případech je tento hřích zesílen porušením posvátných smluv, k němuž je občas přidán podvod, zastrašování nebo skutečné násilí.

Třebaže všechny tyto hříchy mají být kritizovány a odsouzeny, sami můžeme vidět rozdíl jak v úmyslu, tak v důsledku mezi prohřeškem mladého páru, který je zasnouben a který v nestřeženém okamžiku bez promyšlení upadá do hříchu, a prohřeškem muže, který vstoupil na svatá místa a uzavřel posvátné smlouvy a který osnuje oloupit manželku svého bližního o její ctnost, buď podvodem, nebo silou, a dosáhnout svého ohavného záměru.

Nejenom že je v těchto špatných skutcích rozdíl, posuzováno z hlediska záměru, ale také z hlediska důsledků… v [případě muže, který uzavřel smlouvy,] jsou nejkatastrofálnějším způsobem zataženi druzí, jsou rozbity rodiny, nevinným je vnucena bída a zasažena je společnost…; celkem vzato, zlo je spácháno jak na žijících, tak na mrtvých, stejně jako ještě nenarozených, což je mimo moc provinilců napravit nebo dát do pořádku.¹⁸

Pouze zkažení a skutečně zlovolní netouží po čistotě; nemilují čistotu a pravdu. Nevím, zda je pro nějakou duši možné, aby se stala tak zkaženou, že by ztratila veškerou úctu k tomu, co je čisté a cudné, dobré, pravdivé a božské. Věřím, že i v srdci těch nejzkaženějších a nejzlovolnějších ještě alespoň občas probleskává jiskra oné božskosti, jež byla zasazena do duše všech synů Božích. Lidé se mohou stát tak zkaženými, že nemají více než pouhé záblesky oné božské inspirace, která se je snaží vést k dobru a milovat ho; ale nevěřím, že je na světě duše, která absolutně ztratila veškerou představu a úctu k tomu, co je dobré a čisté, když to vidí. Je těžké uvěřit, že se lidská bytost může stát tak zvrácenou, že ztratila veškerou touhu, aby mohla být také dobrá a čistá, kdyby to bylo možné; ale mnoho lidí se vzdalo zlu a došlo k závěru, že pro ně neexistuje žádná šance. Kde je život, tam je naděje, a kde je pokání, tam je šance na odpuštění.¹⁹

Evangelium Ježíše Krista je božsky ordinovaný všelék na všechny nemoci, které postihují lidstvo, a především je tomu tak pro hroznou chorobu sexuálního hříchu.²⁰

Tedy, říkáme vám, kteří jste činili pokání ze svých hříchů, kteří jste byli pohřbeni s Kristem při křtu, kteří jste byli vzkříšeni z tekutého hrobu k novosti života, zrozeni z vody a z Ducha a kteří jste se stali dětmi Otce, dědici Boha a spoludědici Ježíše Krista – říkáme vám, že budete-li zachovávat zákony Boží a ustanete-li konat zlo, ustanete-li být obscénními, ustanete-li být nemorálními, sexuálně nebo jinak, ustanete-li být světskými, ustanete-li být nevěrnými a budete-li mít víru v Boha, budete-li věřit v pravdu a přijímat ji a budete-li čestní před Bohem i člověkem, budete umístěni na výsosti a Bůh vás postaví do čela právě tak jistě, jak jistě zachováváte tato přikázání. Ti, kteří budou dodržovat přikázání Boží, bez ohledu na to, zda to budete vy, nebo kteříkoli jiní lidé, vstanou a nepadnou, budou vést, a nikoli následovat, půjdou vzhůru, a nikoli dolů. Bůh je oslaví a zvelebí je před národy země a vloží na ně pečeť svého schválení, bude je nazývat svými vlastními. To je moje svědectví pro vás.²¹