Osobní svědectví o proroku Josephu Smithovi

Joseph Smith byl nástrojem vyvoleným Bohem a obdařeným pravomocí znovuzřídit svaté kněžství, moc Boží svázat na zemi i v nebi – moc kněžství, skrze niž mohou muži vykonávat obřady evangelia Ježíše Krista pro spasení lidstva. Prostřednictvím Josepha Smitha bylo znovuzřízeno evangelium pokání, křest ve vodě na odpuštění hříchů, křest Duchem Svatým a ohněm; a prostřednictvím ducha pravdy bylo zjeveno poznání, že Ježíš je Kristus, Jednorozený Syn Boží. Jsme zavázáni tomuto pokornému služebníkovi, kterého Pán vyvolil, aby položil základy tohoto díla, za obřady evangelia Syna Božího, tehdy a stále ještě neznámé světu, skrze něž se můžeme sjednotit jako rodiny, jako pokolení, ve svazku nové a věčné smlouvy na čas a celou věčnost.

Jsme zavázáni proroku Josephu Smithovi, jako nástroji v rukou Páně, za svou znalost o díle, které je nutné vykonat v domě Božím pro spasení žijících a vykoupení mrtvých, a za věčné sjednocení duší, jež jsou spojeny v tomto životě mocí Boží pod svazkem věčné smlouvy. Proroku Josephu Smithovi dlužíme, nebo mu jsme alespoň zavázáni, jako nástroji v rukou Božích, za znalost, kterou nyní máme, že člověk nemůže být povýšen do přítomnosti Boha a těšit se plně z Jeho slávy sám. Nebylo zamýšleno, aby člověk byl sám, neboť v Pánu není muž bez ženy, ani žena bez muže.³

Bůh žije a Ježíš je Kristus, Spasitel světa. Joseph Smith je prorok Boží – živý, nikoli mrtvý, neboť jeho jméno nikdy nezemře. Anděl, který ho navštívil a který mu sdělil Boží poselství, mu řekl, že jeho jméno bude zmiňováno v dobrém i ve zlém po celém světě [viz Joseph Smith – Životopis 1:33]. Tato předpověď byla učiněna za dnů jeho mládí, dříve než byla zorganizována Církev, a předtím, než byla jakákoli vyhlídka na to, čeho bylo od té doby dosaženo. Toto prohlášení bylo učiněno nehledě na to, že se to tehdy zdálo naprosto nemožné; avšak ode dne, kdy bylo vysloveno, až do této chvíle, a od nynějška až do závěrečné scény, jméno Josepha Smitha bylo, je a bude doširoka zvěstováno národům země a bude lidmi světa chováno v úctě nebo v opovržení… neboť on činil a činí dílo Mistra. V této dispensaci položil základy pro znovuzřízení zásad, kterým učil Syn Boží, jenž pro tyto zásady žil, jenž jim učil a jenž pro ně zemřel a vstal z mrtvých.⁴

Tam, kde je [jméno Josepha Smitha] vyslovováno v dobrém, je to těmi, již měli výsadu slyšet evangelium, které přišlo na zemi skrze něho, a již byli dostatečně čestní a pokorní, aby ho přijali. Hovoří o něm se znalostí, již získali inspirací Svatého Ducha skrze poslušnost zásad, kterým učil jako prorok a jako inspirovaný člověk. Hovoří k jeho chvále, k jeho poctě, a chovají jeho jméno v uctivé vzpomínce. Ctí ho a mají ho v lásce tak, jako žádného jiného člověka, protože vědí, že byl vyvoleným nástrojem v rukou Všemohoucího, který pro ně znovuzřídil evangelium života a spasení, který otevřel budoucnost jejich chápání, který, dalo by se říci, odhrnul závoj věčnosti bránící jim ve výhledu. Ti, již přijali zásady, které hlásal, vědí, že se týkají nejenom jejich vlastního spasení, štěstí a klidu, duchovního i časného, ale i blaha, štěstí, spasení a oslavení jejich pokolení, jež zemřelo bez poznání pravdy.

Dílo, do něhož byl prorok Joseph Smith zapojen, nebylo omezeno pouze na tento život, ale týká se stejně tak života, který přijde, a života, který již byl. Jinými slovy, týká se těch, kteří na zemi žili, těch, kteří na ní žijí, i těch, kteří přijdou po nás. Není to něco, co se týká člověka pouze tehdy, když přebývá ve stánku těla, ale týká se to celé lidské rodiny od věčnosti do věčnosti… A neomezuje se to na nějakou vesnici, ani na stát, ani na národ, ale dosahuje ke každému národu, pokolení, jazyku a lidu.⁵

Zdá se mi vskutku velice divné, že svět projevuje vůči Josephu Smithovi tolik nesmírně špatných pocitů. Neukřivdil žádnému člověku. Jsem toho svědkem, neboť znám jeho život. Viděl jsem ho v těle, a četl jsem jeho slova. Četl jsem zjevení, která mu dal Pán. Znám dobře jeho dílo a vím, že nikdy neukřivdil živé duši. Svým bližním neublížil, ale udělal mnoho pro to, aby byli oslaveni. A přesto nejdivnější na tom je to, že lidé, kteří ho absolutně neznají, chovají vůči němu nejhořčejší, nejnevraživější a nejzlovolnější pocity, jaké člověk může cítit. Ptám se sám sebe: Proč je tomu tak? Lidé zpravidla nechovají tyto pocity vůči podvodníkům nebo zakladatelům nových, člověkem založených náboženských organizací. Ale kupodivu téměř vždy se rozzuří, když je zmíněno jméno proroka Josepha Smitha! I když je však toto divné z hlediska přirozeného, je to jen v souladu se slibem, který mu na počátku dal jeden z nebeských poslů, již byli vysláni, aby ho učili …

Základ díla položený prorokem Josephem Smithem byl položen ve věčné pravdě. Nemůže být strženo. Je jako dům postavený na skále. Bouře na něj mohou udeřit, deště padat, mohou přijít vichřice, srdce lidí mohou být podněcována k hněvu proti němu a k jeho pronásledování; ale ono je pevné jako věčné pahorky, protože je postaveno na pravdě [viz Matouš 7:24–25]. Čestnost, ctnost, čistota života, víra v Pána Ježíše Krista a v Jeho vzkříšení, poslušnost přikázání Božích jsou hlavními zásadami naší víry. Víme, že tato nauka je pravdivá.⁶

Největší událostí, která se ve světě přihodila od vzkříšení Syna Božího z hrobu a jeho vystoupení na výsost, byl příchod Otce a Syna k tomuto chlapci, Josephu Smithovi, aby připravili cestu pro položení základu Jeho království – ne království člověka – aby již nikdy nezaniklo ani nebylo zničeno. Když jsem přijal tuto pravdu, shledávám snadným přijmout každou jinou pravdu, kterou prohlásil a oznámil… Nikdy neučil nauce, jež nebyla pravdivá. Nikdy nepraktikoval nauku, která mu nebyla přikázána praktikovat. Nikdy neobhajoval omyl. Nebyl oklamán. Viděl; slyšel; činil, jak mu bylo přikázáno činit; a za dílo vykonané Josephem Smithem je tedy zodpovědný Bůh – nikoli Joseph Smith. Pán je za to zodpovědný, a ne člověk.⁷

Na jaře 1820 [Joseph Smith] obdržel první nadpozemský neboli nebeský projev. Tehdy mu bylo čtrnáct let. Obvykle toho od chlapce, kterému je pouhých čtrnáct let, mnoho neočekáváme, a není pravděpodobné, že by se chlapec tak mladého věku stal velmi zkaženým anebo zlovolným, zejména když se narodil a vyrůstal na farmě, odloučen od neřestí zkažených velkých měst, a bez kontaktu se znečišťujícím vlivem špatné společnosti. Není pravděpodobné, že během let, jež ho v životě utvářely, až do čtrnácti let, strávil mnoho zahálčivých okamžiků, neboť jeho otec musel pracovat pro své živobytí, a prací svých rukou ho dobývat z půdy, protože byl chudý a musel živit velkou rodinu.⁸

Co se týče jeho duchovních projevů, je rozumné předpokládat, že by ze strany chlapce, a to takového chlapce, mohlo jít v jeho prostém prohlášení o tom, co viděl a slyšel, o promyšlený podvod? Ne; ani odpověď, kterou nebeský posel dal, nemohla vzniknout ve vlastní mysli dítěte. Svědectví Josepha Smitha, týkající se jeho nebeských projevů, bylo v pozdějším životě právě tak prosté, přímočaré, jednoduché a pravdivé, jako bylo v dětství; věrnost, odvaha a láska vštípená v době, když byl chlapcem, a charakterizující jeho chlapecký život, s dospělostí neochabla ani se nezměnila. Jeho moudrost k němu přišla zjeveními od Boha.⁹

Naši kritici říkají, že to, co prorok Joseph viděl, byla iluze, on ale říkal něco jiného. Řekl, že osobnosti, které se mu ukázaly, byli skuteční muži… Máme zprávu o narození, životě a díle Krista, a v tomto příběhu není nic, co by způsobovalo, abychom tomu věřili pohotověji než příběhu proroka Josepha Smitha. Když Kristus před 1900 lety přišel dolů z nebe, chodil, hovořil a radil se se svými přáteli. Existuje nějaký důvod, proč by nemohl přijít znovu, proč by dnes ještě jednou nenavštívil tuto zemi a nehovořil s lidmi? Pokud existuje, rád bych ho slyšel. To, co vám chci vštípit, je to, že Bůh je skutečný, že je osobou z masa a kostí, stejně jako jste vy i já. Kristus je také takový, ale Duch Svatý je osoba duchovní.¹⁰

Když bylo [Josephu Smithovi] něco mezi 17 a 18 lety, obdržel další nebeský projev a byly mu zjeveny některé velké a slavné věci, a od té doby byl po čtyři roky navštěvován nebeským poslem… Tato osobnost, prohlašoval, mu zjevila úmysl a vůli Páně a ukázala mu povahu velikého díla, pro jehož zřízení na zemi, až přijde čas, bude nástrojem v rukou Božích. Toto byla práce, kterou vykonal anděl Moroni během čtyř let, jež uplynula mezi lety 1823 až 1827. V roce 1827 obdržel z rukou anděla Moroniho zlaté desky, ze kterých přeložil tuto knihu (Knihu Mormon) skrze inspiraci Všemohoucího a darem a mocí Boží, již obdržel …

Měl Joseph Smith během tříletého období mezi rokem 1827 a 1830, zatímco si svýma rukama vydělával na skrovné živobytí, vyhýbal se nepřátelům, snažil se uniknout ze spárů těch, kteří se snažili ho zničit a zabránit mu v naplnění jeho poslání, a čelil po celou dobu nevýslovným překážkám a skličujícím nesnázím při dokončování překladu této knihy, velkou příležitost stát se zlovolným nebo zkaženým? Myslím, že neměl. Když dokončil překlad Knihy Mormon, stále byl pouhým chlapcem, a přesto vydáním této knihy zveřejnil historické skutečnosti, proroctví, zjevení, předpovědi, svědectví a nauky, předpisy a zásady, které přesahují moc a moudrost učeného světa okopírovat je nebo vyvrátit. Pokud jde o moudrost světa, byl Joseph Smith neučený mladík. Byl učen andělem Moronim. Své vzdělání obdržel shůry, od Všemohoucího Boha, a ne od člověkem vytvořených institucí; ale obviňovat ho z nevědomosti by bylo nespravedlivé i nesprávné; žádný člověk nebo spojení lidí nemělo větší inteligenci, než měl on, a ani spojená moudrost a lstivost té doby nemohla vytvořit nic, co by se vyrovnalo tomu, co udělal on. Nebyl nevědomý, neboť byl učen tím, od koho plyne veškerá inteligence. Měl poznání Boha a jeho zákona, a věčnosti.¹¹

Kniha Mormon byla přeložena darem a mocí Boží prostřednictvím mladého muže; nikoli učeným mužem, vědcem, ale neškoleným, prostým nevinným chlapcem! A tímto neškoleným, prostým, nevinným chlapcem nebyl nikdo jiný než Joseph Smith. Sám o sobě neměl moudrost, inteligenci ani schopnosti, aby do anglického jazyka přeložil nápisy na deskách, které byly ukryty dávnými obyvateli tohoto kontinentu. Nikdy nehlásal, že tyto staré znaky přeložil svou vlastní moudrostí. Naopak trval na tom, že to učinil darem a mocí Boží, které obdržel.¹²

[Joseph Smith] ve svém mládí navázal kontakt s nebesy. Vynesl na světlo Knihu Mormon, která obsahuje plnost evangelia; a zjevení obsažená v Knize nauk a smluv; obnovil pro člověka svaté kněžství; zřídil a zorganizoval Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, organizaci, která nemá obdoby na celém světě, a to vše nedokázala objevit nebo vytvořit lidská lstivost a moudrost po věky, a nikdy to nedokáže. Založil kolonie ve státech New York, Ohio, Missouri a Illinois a ukázal cestu pro shromáždění Svatých ve Skalistých horách; poslal evangelium do Evropy a na ostrovy mořské; v Ohiu založil město Kirtland a postavil tam chrám, který stál mnoho tisíc dolarů; uprostřed pronásledování založil město Nauvoo, v něm a v jeho okolí shromáždil asi 20 000 lidí a zahájil tam stavbu chrámu, který, když byl dokončen, stál milion dolarů; a přitom všem musel bojovat proti předsudkům té doby, proti nepolevujícímu pronásledování, lůzovládě a ohavným pomluvám a urážkám, které se na něho bez míry nebo omezení kupily ze všech stran. Jedním slovem, od čtrnácti do dvaceti let vykonal pro spasení člověka více než kterýkoli člověk, který kdy žil, s výjimkou Ježíše [viz NaS 135:3], a přesto ho jeho nepřátelé obviňovali, že je líný a bezcenný člověk!

Kam půjdeme, abychom našli jiného člověka, který dokázal jednu tisícinu dobra, jež vykonal Joseph Smith?… Žádný člověk v devatenáctém století, kromě Josepha Smitha, neodhalil světu paprsek světla na klíče a moc svatého kněžství nebo na obřady evangelia, ať již pro žijící, nebo pro mrtvé. Skrze Josepha Smitha Bůh zjevil mnoho věcí, jež byly uchovávány vskrytu od založení světa, aby byli naplněni proroci… A toto je přísně v souladu s cíli a charakterem tohoto velkého díla posledních dnů určeného k tomu, aby naplnilo velké účely a záměry Boží, které se týkají dispensace plnosti časů.¹³

Joseph, Prorok… se v Boží prozřetelnosti stal prostředkem k obnovení starých pravd věčného evangelia Ježíše Krista, plánu spasení, který je starší než lidská rasa. Také je pravda, že jeho učení bylo pro lidi v jeho době nové, protože odpadli od pravdy – ale zásady evangelia jsou nejstarší pravdy, které existují. Pro Josephovu generaci byly nové, stejně jako jsou zčásti nové i pro generaci naši, protože lidé zbloudili, jsou unášeni, zmítají se a točí každým novým větrem učení, které lstiví lidé – tak zvaní pokrokáři – vynalezli. To činí z Josepha, Proroka, obnovitele, nikoli ničitele, starých pravd. A to nás neospravedlňuje v tom, abychom odkládali prosté základní zásady evangelia a sháněli se po moderních naukových výstřelcích a teoriích.¹⁴

Se vší upřímností a s veškerou vážností duše vám pravím, že celým srdcem věřím v božské poslání Josepha Smitha, Proroka, že jsem každým vláknem své bytosti přesvědčen, že Bůh ho vzbudil, aby na zemi obnovil evangelium Kristovo, které je vskutku mocí Boží ke spasení. Svědčím vám, že Joseph Smith byl nástrojem v ruce Páně při obnovování Božích pravd světu, a také svatého kněžství, které je pravomocí delegovanou člověku. Vím, že to je pravda, a vydávám vám o tom svědectví. Pro mne to je vše ve všem, je to můj život, je to mé světlo, je to má naděje a moje radost; poskytuje mi to jediné ujištění, které mám, o oslavení, o mém vzkříšení z mrtvých s těmi, jež jsem miloval a jichž jsem si vážil v tomto životě a s nimiž padl můj los v tomto životě – ctihodnými muži, čistými, pokornými muži, kteří byli poslušni Boha a Jeho přikázání, kteří se nestyděli za evangelium Kristovo, ani za své přesvědčení o evangeliu nebo za jeho znalost; muži, kteří byli učiněni z hmoty, z níž jsou učiněni mučedníci, a kteří byli kdykoli ochotni položit život, kdyby to bylo potřeba, pro Kristovu věc a pro evangelium, jež obdrželi se svědectvím Svatého Ducha v srdci. Přeji si znovu se připojit k těmto mužům, až skončí můj běh zde. Až bude moje poslání zde vykonáno, doufám, že půjdu dál do duchovního světa, kde přebývají, a znovu se k nim připojím. Je to evangelium Syna Božího, které mi dává naději, již mám, v toto naplnění a v uskutečnění mé touhy v tomto směru. Vsadil jsem na toto evangelium vše, a neučinil jsem to nadarmo. Vím, v koho důvěřuji. Vím, že můj Vykupitel žije a že v posledních dnech Jeho noha spočine na zemi.¹⁵