Pevně se držte pravdy, abyste nebyli oklamáni

Už bychom měli mít dostatečné zkušenosti na to, abychom si uvědomovali, že žádný člověk, žádný jednotlivec, žádná klika a žádná tajná organizace se nemůže spojit s dostatečnou silou a mocí, aby zvrátila záměry Všemohoucího nebo aby změnila směr Jeho díla. V minulosti povstalo mnoho a mnoho jednotlivců a tito jednotlivci měli vštípenu falešnou myšlenku, že mají jít a uskutečnit úžasnou reformaci Církve; předpokládali, že ve velmi krátké době veškerý lid opustí svou korouhev, korouhev pravdy, ke které se shromažďoval a kolem které se soustřeďoval od počátku Církve až do dneška. Tyto osoby si myslely, že lidé budou následovat „nové pastýře“, ale Boží lid zná hlas Pravého pastýře a nebude následovat hlas cizince, ani rady toho, jenž si přisvojuje pravomoc, která mu nepatří. Nikoho takového nebudou nikdy následovat. Svatí posledních dnů znají ducha evangelia; rozumějí duchu pravdy. Naučili se své povinnosti a budou se pevně držet pravdy bez ohledu na to, co může přijít.

Od počátku až do dneška jsme museli čelit celému světu; a téměř celý svět je nebo byl sešikován proti dílu Páně, ne pouze kvůli nenávisti, ne pouze s úmyslem nebo touhou v srdci činit zlo nebo bojovat proti pravdě, ale protože byli neznalí pravdy a protože nevěděli, co činí. Mnozí jsou oklamáni hlasem falešných pastýřů a jsou svedeni falešnými vlivy. Jsou oklamáni; neznají pravdu; nerozumějí tomu, co dělají, a proto jsou sešikováni, tak říkajíc, proti pravdě, proti dílu Páně; a tak tomu bylo od počátku. Od onoho dne, kdy prorok Joseph Smith poprvé prohlásil, že měl vidění, až do dneška byl nepřítel veškeré spravedlivosti, nepřítel pravdy, ctnosti, cti, bezúhonnosti a čistoty života, nepřítel jediné ho pravého Boha, nepřítel přímého zjevení od Boha a inspirace, která přichází z nebes k člověku, sešikován proti tomuto dílu.

Nikdy nenaleznete přítele spravedlivosti, přítele zjevení, přítele Boha, přítele pravdy, přítele spravedlivého žití a čistoty života nebo toho, kdo je oddán spravedlivosti a je dostatečně moudrý, aby rozpoznal pravdu od omylu a světlo od temnoty – říkám vám, nikdy nenaleznete žádné takové, jak se šikují proti věci Sionu. Být sešikován proti věci Sionu znamená být sešikován proti Bohu, proti zjevení od Boha, proti onomu duchu, který vede lidi k veškeré pravdě, jež přichází ze zdroje světla a inteligence, proti oné zásadě, která sbližuje lidi a způsobuje, aby si odpouštěli své hříchy, usilovali o spravedlivost, milovali Boha celým srdcem, myslí a silou a aby milovali bližního svého jako sebe samého.²

Přijdou někteří lidé, kteří budou limitovat moc Boha mocí člověka, a některé z nich máme mezi sebou, a byli mezi našimi učiteli ve škole. Chtěli by, abyste nevěřili inspirovaným zprávám písem, že větry a vlny jsou podřízeny Boží moci; a věřili, že tvrzení o tom, že Spasitel vyháněl ďábly, křísil mrtvé nebo vykonával zázračné věci, například očištění malomocného, je pouhý mýtus. Chtěli by, abyste věřili, že Bůh a jeho Syn Ježíš Kristus se nezjevili osobně Josephu Smithovi, že to byl pouhý mýtus, ale my to víme lépe; svědectví Ducha svědčilo, že to je pravda. A já říkám, varujte se lidí, kteří k vám přicházejí s kacířstvy, že věci se dějí samy podle přírodních zákonů, a že Bůh nemá moc.³

Mezi Svatými posledních dnů lze kázání falešných nauk převlečených za pravdy evangelia očekávat od lidí ze dvou tříd, a prakticky pouze od nich; jsou jimi:

Zaprvé – Beznadějní nevzdělanci, jejichž nedostatek inteligence pramení z jejich netečnosti a lenosti, kteří vynaloží pouze chabé úsilí, pokud vůbec nějaké, aby zlepšili sami sebe čtením a studiem; ti, již jsou nakaženi hroznou nemocí, která se může rozvinout v nevyléčitelnou chorobu – leností.

Zadruhé – Pyšní a chvástající se jedinci, kteří čtou ve světle lampy vlastní ješitnosti; kteří vykládají podle pravidel, jež sami vymysleli; kteří se stali sami sobě zákonem, a tak se vydávají za jediné soudce svých vlastních skutků. Jsou to ještě nebezpečnější nevzdělanci než ti první.

Varujte se líných a pyšných.⁴

Svatí posledních dnů v této době mají být tak dobře usazeni v přesvědčení, že Bůh naposledy založil svou Církev na zemi, aby zůstala a již nikdy nebyla stržena nebo zničena; a že dům Boží je domem pořádku, zákona, pravidelnosti; že zbloudilí rušitelé z řádu lidí neklidného temperamentu, kteří se skrze nevědomost a samolibost stávají prázdnými žvanily, ač velmi předstírají prorocké moci a další duchovní milosti a dary, nemají na ně mít žádný vliv, ani Svatí nemají být na svém duchu rozrušováni takovými charaktery a jejich teoriemi. Církev Kristova je se Svatými. Byl jí svěřen Boží zákon pro její vlastní správu a trvání. Vlastní každý prostředek pro nápravu každého zla nebo zneužití nebo omylu, které se mohou čas od času objevit, a to bez anarchie nebo dokonce revoluce; může tak být učiněno procesem evoluce – rozvojem, nárůstem znalosti, moudrosti, trpělivosti a pravé lásky.

Předsedající kvora Církve budou vždy tvořit takoví muži, budou vyvolováni takovým způsobem, aby Svatí mohli být ujištěni, že službu těch, kterým byla svěřena správa záležitostí Církve, bude charakterizovat spolehlivá moudrost, spravedlivost a svědomité lnutí k povinnosti.⁵

Od dnů Hirama Pagea (Nauk. a sml., odd. 28) přicházeli ke členům Církve v různých obdobích projevy od falešných duchů. Někdy přišly k mužům a ženám, kteří se díky přestupku stali snadnou kořistí Arcipodvodníka. Jindy jsou lidé, kteří se pyšní svým přísným zachováváním pravidel a obřadů a ceremonií Církve, svedeni falešnými duchy, kteří používají vliv tak podobný tomu, jenž pochází z božského zdroje, že dokonce tito lidé, kteří si myslí, že jsou „vskutku vyvolení“, shledávají obtížným rozlišit základní rozdíl [Matouš 24:24]. Satan sám se proměnil, aby se zdál „andělem světlosti“ [2. Korintským 11:14; 2. Nefi 9:9].

Když vidění, sny, jazyky, proroctví, dojmy nebo jakýkoli mimořádný dar nebo inspirace sdělují něco, co není v souladu s přijatými zjeveními Církve nebo co je v rozporu s rozhodnutími jejích ustanovených autorit, mohou Svatí posledních dnů vědět, že to není od Boha bez ohledu na to, jak hodnověrné se to může zdát. Také mají rozumět tomu, že pokyny pro vedení Církve přijdou zjevením skrze hlavu Církve. Všichni věrní členové mají nárok na inspiraci Svatého Ducha pro sebe, své rodiny a pro ty, pro něž jsou určeni a vysvěceni, aby jim předsedali. Ale cokoli je v rozporu s tím, co přichází od Boha skrze hlavu Církve, nemá být přijímáno za autoritativní nebo zaručené.⁶

Dary Ducha a moci svatého kněžství jsou od Boha, jsou dány pro požehnání lidí, pro jejich povzbuzení a pro posílení jejich víry. Satan si je tohoto velmi dobře vědom, a proto se imitacemi zázraků snaží děti Boží zaslepit a oklamat. Mějte na paměti, čeho dosáhli hadači Egyptští při svém úsilí oklamat faraona ohledně božského poslání Mojžíše a Arona…

Že moc konat divy může pocházet ze špatného zdroje, je prohlášeno Kristem v Jeho proroctví týkajícím se velkého soudu: „Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Mat. 7:22–23.)

Nebezpečí a zlá moc čarodějnictví nespočívá ani tolik v čarodějnictví samém, jako v pošetilé důvěře, kterou pověrčiví lidé přikládají tvrzením pronášeným jeho jménem. Je urážlivé věřit, že ďábel může ublížit nevinnému muži nebo ženě nebo je poranit, zejména pokud jsou členy Kristovy Církve – [pokud] tento muž nebo žena nemají víru, že jim takovým vlivem a takovými prostředky ublíženo být může. Pokud si pohrávají s takovoumyšlenkou, vystavují se tomu, že své pověrčivosti podlehnou. V čarodějnictví samém není žádná moc, pouze když se v ně věří a přijímá se.⁷

Bratří a sestry, nemějte [náboženské] záliby. Záliby jsou v Kristově Církvi nebezpečné. Jsou nebezpečné proto, že dávají nepatřičnou přednost určitým zásadám nebo myšlenkám ke škodě a na úkor zásad druhých, stejně důležitých, stejně závazných, stejně spásných, jako jsou upřednostňované nauky nebo přikázání.

[Náboženské] záliby dávají těm, kteří je podporují, falešný pohled na evangelium Vykupitele; překrucují a porušují soulad jeho zásad a učení. Hlediska jsou nepřirozená. Každá zásada a praktika zjevená Bohem je podstatná pro spasení člověka a umísťování kterékoli jedné z nich přehnaně dopředu a ukrývání a zatemňování všech dalších je nemoudré a nebezpečné; ohrožuje to naše spasení, neboť to zatemňuje naši mysl a zahaluje naše porozumění. Takové hledisko, bez ohledu na to, ke kterému bodu směřuje, zužuje vidění, oslabuje duchovní vnímání a zatemňuje mysl, důsledkem čehož je, že člověk postižený touto zvráceností a zúžením mentálního vidění se staví do pozice, kdy bude pokoušen zlým nebo kdy bude skrze potemnělý zrak či překroucené vidění špatně soudit své bratří a otevře se duchu odpadlictví. Není čestný před Bohem.

Povšimli jsme si této potíže: že Svatí se zálibami mají sklon soudit a odsuzovat své bratří a sestry, kteří nejsou tak horliví v onom konkrétním směru jejich oblíbené teorie, jako jsou oni. Člověk, který má v mozku jenom Slovo moudrosti, je schopen najít nespočet chyb na každém jiném členovi Církve, který zastává liberálnější názory, pokud jde o důležitost ostatních nauk evangelia.

Existuje další stadium této potíže – člověk se zálibou je schopen zaujímat postoj „Jsem svatější než ty“, být nafoukaný a domýšlivý a pohlížet s nedůvěrou, pokud ne s něčím horším, na své bratří a sestry, kteří nežijí tak dokonale podle onoho jednoho konkrétního zákona. Tento pocit ubližuje jeho spoluslužebníkům a uráží Pána. „Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.“ – (Přísl. 16:18.)

V plánu vykoupení jsou některé pravdy, které jsou základní. Nemohou být přehlíženy, ani před ně nelze postavit nic jiného. Otcovství Boží, účinek usmíření našeho Pána a Spasitele, obnovení evangelia v těchto posledních dnech, to musíme přijmout celým srdcem. Nedostatek víry v tyto základní nauky nemůžeme nahradit nejabsolutnější abstinencí od nezdravých věcí, rigidním placením desátku ze svého „kopru a kmínu“ [viz Matouš 23:23] nebo zachováváním jakéhokoli jiného vnějšího obřadu. Křest sám bez víry v Boha nic neprospívá.⁸

Abychom nebyli podvedeni, svedeni k omylu, nezmítali se a netočili se každým větrem učení, pošetilými fantaziemi nebo lstivou prohnaností lidí nebo abychom nenásledovali falešný pokřik: Hle, zde je Kristus, anebo tam [viz Matouš 24:23], Bůh ustanovil pravý řád komunikace mezi sebou a člověkem a zřídil ho ve své Církvi a bude dobré, když této pravdě bude veškeré lidstvo věnovat pozornost, aby nebylo oklamáno. To, co je s tímto v souladu, je od Boha, to, co je s tím v rozporu, je ze zdola.⁹

Každodenní praxe… usilování o božské milosrdenství a odpuštění během naší cesty nám dává moc uniknout zlu, které lze překonat pouze tím, že si od něj udržíme bezpečný odstup.¹⁰

Je absolutně nemožné, aby osoba, která se těší Svatému Božímu Duchu, i jen věřila, že [čarodějnictví a další podobné zlé] vlivy na ni mohou mít nějaký účinek. Uchování si Svatého Ducha je absolutní ochranou proti všem vlivům zla.¹¹

Věřím, že většina Svatých posledních dnů roste ve své víře. Věřím také, že většina Svatých posledních dnů je dostatečně moudrá, že má dostatečnou inteligenci a dostatečnou míru Ducha živého Boha v srdci, aby se rozhodla mezi pravdou a omylem, mezi správným a nesprávným a mezi světlem a temnotou; a říkám, že věřím, že mají dostatek zdravého rozumu, aby se drželi prostých, čistých pravdivých zásad evangelia Ježíše Krista raději než všech fantazií filosofů nebo vědců nebo kohokoli jiného. Neexistuje žádná věda ani filosofie, která může nahradit pravdu Všemohoucího Boha.

Pán řekl: „Slovo mé pravda jest“ [viz Jan 17:17] a vskutku je; a já věřím, že Svatí posledních dnů toho vědí o slově Božím dost na to, aby poznali, že jde o Jeho slovo, když ho vidí, a stranili se čehokoli, co jím není; a aby zůstali ve slově Božím, protože to je pravda. Jak řekl Spasitel: „Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“ [Viz Jan 8:31–32.]

Věřím, že Svatí posledních dnů, a zejména vedoucí muži v Izraeli, dostatečně znají zásady evangelia a dostatečně jim rozumějí, aby poznali pravdu a aby jejím vlastnictvím byli osvobozeni – osvobozeni od hříchu, osvobozeni od omylu, osvobozeni od temnoty.¹²