Ježíš Kristus vykupuje veškeré lidstvo od časné smrti

Věříme v Pána Ježíše a v Jeho božské, spásné poslání pro svět a ve vykoupení, úžasné, slavné vykoupení, které uskutečnil pro spasení lidí.²

Ježíš nedokončil svou práci, když bylo zabito jeho tělo, ani ji nedokončil po svém vzkříšení z mrtvých; i když naplnil účel, pro nějž tehdy přišel na zemi, nenaplnil celé své dílo. A kdy ho naplní? Nenaplní ho, dokud nevykoupí a nespasí každého syna a dceru našeho otce Adama, který se kdy narodil nebo který se kdy narodí na tuto zemi až do konce času, kromě synů zatracení. To je jeho poslání.³

Ježíš Kristus, Syn živého Boha, je pravým vzorem, jejž mají všichni lidé následovat, příkladem pro všechny lidi. Nebyl hříšníkem; nebyl zlovolný. Nebylo v něm žádné zlovolnosti ani nevíry, ani jakékoli pošetilosti. Byl důkladně obdarován moudrostí Boží od kolébky až do hrobu, a po svém vzkříšení obdržel slávu Otce a stal se jako sám Bůh a vlastnil moc jako Bůh vlastní moc, neboť prohlásil, že Mu byla dána veškerá moc, a sedí po pravici Všemohoucího a je naším Prostředníkem, naším Starším Bratrem, a my musíme následovat Jeho, a nikoho jiného.⁴

Není dáno žádného jiného jména pod nebesy, kromě jména Ježíše Krista, jímž byste mohli býti spaseni nebo oslaveni v království Božím.⁵

V plánu vykoupení jsou některé pravdy, které jsou základní. Nemohou být přehlíženy; ani před ně nelze postavit nic jiného. Otcovství Boží, účinek usmíření našeho Pána a Spasitele, obnovení evangelia v těchto posledních dnech, musíme přijmout celým srdcem.⁶

Smrt není čistou hrůzou. Jsou s ní spojeny některé z nejhlubších a nejdůležitějších pravd o lidském životě. Ačkoli je nanejvýš bolestná pro ty, již musejí trpět odchodem milovaných, je smrt jedním z největších požehnání v Božím plánu.

Narodili jsme se, abychom na sebe mohli vzít smrtelnost, totiž, abychom mohli svého ducha odít tělem. Toto požehnání je prvním krokem směrem k nesmrtelnému tělu, a druhým krokem je smrt. Smrt leží podél cesty věčného pokroku; a ačkoli je to těžko snesitelné, nikdo, kdo věří v evangelium Ježíše Krista, by na tom nechtěl nic změnit… Smrt je skutečně nezbytností, stejně jako požehnáním a… bez ní bychom nebyli a nemohli být spokojeni a nanejvýš šťastni.⁷

Když člověk [Adam] přestoupil onen nebeský zákon, který zakazoval, aby pojedl z prvků této země, čímž se stal zemským, pozemským, tehdy si přivodil časnou smrt, právě tak, jak Bůh prohlásil, že se stane, pokud pojí „zakázaného ovoce“.⁸

Neboť smrt byla trestem za přestoupení zákona, který člověk neměl moc odvrátit, onoho Božího nařízení, jež znělo: „V den, kdy z něho pojíš, budeš muset umříti“ [Mojžíš 3:17], a tento trest přišel na veškeré tělo, všichni jsou v této věci bezmocní a závislí jako byl on.⁹

Jsme nazýváni smrtelníky, protože v sobě máme semeno smrti, ale ve skutečnosti jsme nesmrtelnými bytostmi, protože v nás je také zárodek věčného života. Člověk je podvojná bytost složená z ducha, který člověku dává život, sílu, inteligenci a schopnosti, a těla, které je obydlím ducha a odpovídá jeho formě, je přizpůsobeno jeho potřebám a jedná s ním v souladu, a do své nejvyšší kapacity se poslušně podrobuje vůli ducha. Toto obojí tvoří duši. Tělo je závislé na duchu a duch je během svého přirozeného obývání těla podroben zákonům, které se vztahují ke smrtelnému stavu a které ho ovládají. V tomto přirozeném těle jsou seménka slabosti a úpadku, která se, když plně dozrají nebo jsou předčasně vytržena, v řeči písem nazývají „časnou smrtí“.¹⁰

Každý člověk, který se narodil na tento svět, zemře. Nezáleží na tom, kdo nebo kde je, zda se narodil mezi bohatými a vznešenými nebo mezi nízkými a chudými ve světě, jeho dny jsou Pánu sečteny a v příslušný čas dojde na konec. Máme o tom přemýšlet. Ne že bychom měli žít s těžkým srdcem nebo s pokleslým obličejem; to vůbec ne. Raduji se, že jsem se narodil, abych žil, zemřel a žil znovu. Děkuji Bohu za toto pochopení. Dává mi radost a klid, který svět nemůže dát, ani vzít. Bůh mi toto zjevil v evangeliu Ježíše Krista. Vím, že je to pravda. Nemám tedy nic, nad čím bych byl smutný, nic, co by mě zarmucovalo.

Vše, co musím na tomto světě snášet, je zamýšleno k tomu, aby mě oživilo, aby mi dalo radost a klid, naději a útěchu v tomto současném životě a nádhernou naději na spasení a oslavení v přítomnosti mého Boha ve světě, který přijde. Nemám žádný důvod truchlit, ani nad smrtí. Je pravda, že jsem dost slabý na to, abych plakal nad úmrtím svých přátel a příbuzných. Mohu prolévat slzy, když vidím zármutek druhých.

V duši mám soucit s dětmi lidskými. Mohu s nimi plakat, když pláčí ony; mohu se s nimi radovat, když se radují ony; ale nemám žádný důvod truchlit, ani být smutný proto, že smrt přišla na svět. Nyní hovořím o časné smrti, smrti těla… [Svatí posledních dnů] vědí, že jako k nim smrt přichází přestupkem Adama, tak spravedlivostí Ježíše Krista k nim přijde život, a ačkoli zemřou, budou žít znovu.¹¹

Smrt na nás přišla bez uplatnění naší svobody jednání; nepodíleli jsme se na tom, že na nás původně dolehla; to se stalo pro přestupek našich prvních rodičů. Proto člověk, který se nijak nepodílel na tom, že na něj dolehla smrt, se nebude nijak podílet na tom, že bude opět žít; neboť tak jako umírá v důsledku Adamova hříchu, tak bude žít znovu, ať chce nebo ne, skrze spravedlivost Ježíše Krista a moc Jeho vzkříšení. Každý člověk, který umírá, bude opět žít.¹²

Ježíš Kristus… je prvotinou vzkříšení z mrtvých; jako povstal On, tak pozvedne všechny děti svého Otce, na které přišlo Ada movo prokletí. Neboť jako jedním člověkem přišla na všechny lidi časná smrt, tak spravedlivostí Krista všichni dojdou života skrze vzkříšení z mrtvých, jež přijde na všechny lidi; ať jsou dobří či zlí, ať jsou černí nebo bílí, spoutaní nebo svobodní, učení nebo neučení nebo zda jsou mladí či staří, na tom nezáleží [viz 1. Korintským 15:21–22; Alma 11:44]. Smrt, která přišla pádem našich prvních rodičů, je vymýcena vzkříšením Syna Božího, a vy a já tomu nemůžeme pomoci.¹³

Všichni víme, že [Syn Boží] byl pozdvižen na kříž; že byl bodnut do boku, že Mu krev proudila z těla; že sténal na kříži a vypustil ducha; že jeho tělo bylo sňato z kříže… a zabaleno do čistého plátna a položeno do nového hrobu, v němž dosud neleželo tělo žádného člověka.¹⁴

Kristus sám prolomil bariéry hrobu, přemohl smrt a hrob a vyšel ven jako „prvotiny těch, kteříž zesnuli“. [1. Korintským 15:20.]¹⁵

Přišel na svět… oděn dvojí mocí – mocí zemřít, kterou získal od své matky, a mocí odolat smrti, pokud by si to přál, kterou zdědil od svého Otce. A tak měl moc žít věčně, a také moc projít utrpením smrti, aby ho mohl vytrpět za všechny lidi a vyjít ven z hrobu k novosti života – jako vzkříšená bytost, oděná nesmrtelností a věčným životem, aby všichni lidé mohli vyjít z hrobu ven k věčnému životu, budou-li Ho poslušni. Oni vyjdou ven tak či onak, buď jako nádoby cti, nebo jako nádoby hanby. Vyjdou z hrobu ven, ať chtějí nebo ne. Nemohou s tím nic dělat. Nemohli jsme udělat nic pro to, aby na nás nepřišlo prokletí smrtelné smrti, ani nebudeme schopni vyhnout se nebo zabránit vzkříšení tohoto těla z hrobu; neboť jako Bůh vstal z mrtvých, tak také vstane veškeré lidstvo.¹⁶

Rozhodně věříme, že Ježíš Kristus sám je pravým, a jediným pravým, předobrazem vzkříšení lidí ze smrti k životu. Věříme, že není žádná jiná forma vzkříšení ze smrti k životu; že jako On povstal a zachoval si svou identitu, dokonce i jizvy po ranách na rukou, nohou a boku, aby se mohl prokázat těm, kteří byli skeptičtí vůči možnosti povstat z mrtvých, že to je vskutku On, ukřižovaný Pán, pohřbený v hrobu a znovuvzkříšený ze smrti k ži votu, tak tomu bude také s vámi, i s každým synem a dcerou Adama zrozenými na svět.¹⁷

Až zazní pozoun, vyjdeme z hrobu a toto naše tělo povstane a náš duch do něho opět vstoupí a stanou se živou duší, aby již nikdy nebyly odděleny nebo odloučeny, ale aby se staly neoddělitelnými, nesmrtelnými, věčnými.¹⁸

Prvky, které tvoří toto dočasné tělo, nezahynou, nepřestanou existovat, ale v den vzkříšení se tyto prvky znovu spojí, kost ke kosti a maso k masu. Tělo vyjde ven tak, jak bylo uloženo k odpočinku, neboť v hrobě není žádný růst nebo rozvoj. Jak bylo uloženo, tak také vstane, a změny k dokonalosti nastanou skrze zákon obnovení. Duch se ale bude i nadále rozšiřovat a rozvíjet, a tělo se po vzkříšení rozvine do plné postavy člověka.¹⁹

Duch a tělo budou opětovně spojeny. Budeme vidět jeden druhého v těle, ve stejném stánku, který jsme měli, když jsme byli zde ve smrtelnosti. Naše stánky vyjdou ven tak, jak byly uloženy, a uplatní se účinek napravení; každý orgán, každý úd, který byl zmrzačen, každá deformace způsobená nehodou nebo jakýmkoli jiným způsobem, budou napraveny a spraveny. Každý úd a kloub bude obnoven ve svém příslušném uspořádání. Budeme-li dodržovat zákon Boží, budeme se navzájem znát a radovat se ze vzájemné společnosti, po celé nekonečné věky věčnosti.²⁰

Jak nádhernou myšlenkou je, alespoň pro mne, a musí být i pro všechny, kteří chápou pravdu nebo kteří ji obdrželi v srdci, že se setkáme s těmi, od nichž jsme se zde museli oddělit, a uvidíme je tak, jak jsou. Setkáme se s týmiž identickými bytostmi, se kterými jsme se stýkali zde v těle – ne s nějakou jinou duší, s nějakou jinou bytostí nebo s toutéž bytostí v nějaké jiné podobě, ale se stejnou identitou a stejným tvarem a podobou, stejnou osobou, již jsme znali a s níž jsme se stýkali během naší smrtelné existence, i pokud se týká ran na těle. Neznamená to, že by člověk byl zohyzděn jizvami, ranami, deformacemi, defekty nebo vadami navždy, neboť toto bude v průběhu odstraněno, v příslušném čase, podle milosrdné prozřetelnosti Boží. Deformace bude napravena; defekty budou odstraněny a muži a ženy dosáhnou dokonalosti svého ducha, dokonalosti, kterou Bůh zamýšlel na počátku. Jeho záměrem je, aby muži a ženy, Jeho děti zrozené k tomu, aby se staly dědici Boha, a spoludědici Krista, byly učiněny dokonalými, duchovně i fyzicky, skrze poslušnost zákona, jímž poskytl prostředky, aby ke všem Jeho dětem přišla dokonalost.²¹

Tak dalece, jak byla skrze božské zjevení oznámena stadia věčného pokroku a dosažené úrovně, máme pochopit, že pouze vzkříšené a oslavené bytosti se mohou stát rodiči duchovního potomstva. Pouze takové oslavené duše dosáhly dospělosti ve stanoveném běhu věčného života; a duchové, kteří se jim narodí ve věčných světech, projdou ve správném pořadí několika různými stádii neboli stavy, jejichž prostřednictvím získali oslavení jejich rodičové, nyní obdaření slávou.²²

Nedokáži si představit žádnou více žádoucí věc než tu, která je nám udělena v evangeliu Ježíše Krista – že ačkoli zemřeme, přesto budeme znovu žít, a ačkoli zemřeme a rozpadneme se na přírodní prvky, z nichž se skládají naše stánky, přesto tyto prvky budou vzájemně navráceny a znovuzorganizovány, a my se opět staneme živou duší, stejně jako to učinil Spasitel před námi; a tím, že tak učinil, to umožnil také nám všem zbývajícím.²³