Zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 3 obdržel Joseph Smith poté, co Martin Harris ztratil 116 stran rukopisu, který Joseph přeložil ze zlatých desek. V tomto zjevení Pán řekl, že Jeho dílo přetrvá navzdory zlovolnosti lidí. Pán také Josepha pokáral a varoval ho, co by se stalo, kdyby nečinil pokání. Nakonec Pán vysvětlil, za jakým účelem vynesl na světlo Knihu Mormonovu.
Joseph Smith se dozvídá, že Boží dílo nemůže být zmařeno
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad situacemi, ve kterých byli pokoušeni, aby naslouchali spíše příteli, než aby se řídili přikázáními nebo radami rodičů či vedoucích.
Proč je někdy těžké odolat přátelům, kteří se nás snaží ovlivnit, abychom udělali něco špatného?
Požádejte studenty, aby se podělili o to, co vědí o událostech, které vedly ke ztrátě oněch 116 stran rukopisu Knihy Mormonovy.
Až budou studenti odpovídat, mohli byste jejich odpovědi doplnit některými z níže uvedených podrobností:
Od poloviny dubna 1828 do poloviny června 1828 překládal Prorok Joseph Smith desky, zatímco žil v Harmony v Pensylvánii. Zatímco překládal, působil jako jeho zapisovatel úspěšný farmář a obchodník Martin Harris. Martin byl o 22 let starší než Joseph a dal Josephovi a Emmě 50 dolarů (což byl v té době značný obnos peněz), aby jim pomohl přestěhovat se do Harmony v Pensylvánii (kde žila rodina Emmy), a tím Josepha podpořil při překládání desek. V únoru 1828 Joseph povzbudil Martina k tomu, aby vzal opis znaků z desek k profesorům v New Yorku. (Viz Joseph Smith–Životopis 1:63–65.) Lucy Harrisovou, Martinovu manželku, stále více znepokojoval Martinův zájem a finanční angažovanost v překladu desek. Spolu s dalšími lidmi začala na Martina naléhat a požadovala důkaz o jejich existenci. Aby Martin rozptýlil jejich obavy, požádal v půlce června Josepha, aby mu dovolil vzít si domů jako důkaz 116 stran rukopisu, které již přeložili.
Vyzvěte studenty, aby si představili, v jak obtížné situaci se Prorok nacházel, když ho Martin Harris požádal, zda by si mohl stránky rukopisu vzít. Abyste studentům pomohli porozumět souvislostem, zvažte možnost požádat jednoho z nich, aby přečetl tento záznam ze životopisu Proroka Josepha Smitha:
Obrázek
Prorok Joseph Smith
„[Martin si přál], abych se otázal Pána, prostřednictvím Urimu a Thumimu, zda by [si mohl vzít rukopis domů a ukázat jej]. Já jsem se vskutku otázal, a odpověď zněla, že tak učinit nesmí. Nicméně on nebyl s touto odpovědí spokojen a přál si, abych se otázal znovu. Učinil jsem tak, a odpověď byla stejná jako předtím. On stále nebyl spokojen, a trval na tom, že se mám otázat ještě jednou.“ (Viz History of the Church, 1:21.)
Proč podle vás Joseph Smith znovu položil Bohu tutéž otázku i přesto, že obdržel jasnou odpověď?
Vysvětlete, že po mnohých Martinových prosbách se Joseph zeptal Pána potřetí a Pán dovolil, aby si Martin „za určitých podmínek“ rukopis půjčil. (History of the Church, 1:21.) Martin slíbil, že rukopis ukáže pouze své manželce a několika dalším členům rodiny. Martin se s rukopisem vrátil do New Yorku. Krátce po jeho odjezdu se Emmě Smithové narodil syn Alvin, který krátce po narození zemřel. Emma sama také málem zemřela a Joseph se dva týdny nevzdálil od jejího lůžka. Tou dobou byl Martin pryč už tři týdny a oni o něm nic nevěděli. Emma, která se pomalu zotavovala, přesvědčila Josepha, aby zajel do New Yorku a zjistil, proč se Martin neozval. Joseph odjel ke svým rodičům, a jakmile tam dorazil, poslal pro Martina. Martinovi trvalo celé dopoledne, než dorazil. Když přijel, posadil se ke stolu, aby se se Smithovými najedl, ale ihned upustil příbor. Když se ho zeptali, zda je v pořádku, vykřikl a nakonec přiznal, že ztratil oněch 116 stránek rukopisu. (Více podrobností o této události viz History of Joseph Smith by His Mother, ed. Preston Nibley [1958], 124–129.)
Zamyslete se nad touto obtížnou situací, ve které se Prorok Joseph Smith nacházel. Jak byste se v této situaci cítili vy?
Řekněte studentům, že Joseph se po návratu do Harmony bez oněch 116 stránek rukopisu modlil o odpuštění. Jelikož Joseph „obtěžoval Pána tím, že žádal o dovolení, aby si Martin Harris mohl vzít tyto spisy“ (History of the Church, 1:21), vzal si Moroni Urim a Thumim a Joseph ztratil dar překládat. Moroni nicméně Josephovi slíbil, že to může získat zpět, pokud bude „pokorný a kajícný“. (History of Joseph Smith by His Mother, 134.) Za nějakou dobu obdržel Joseph zjevení, které je nyní známé jako Nauka a smlouvy 3.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 3:1–3. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zaměřili se na to, čemu měl Prorok Joseph Smith podle Pánova přání porozumět.
Jak byste shrnuli Pánovo poselství Josephu Smithovi v těchto verších? (Zatímco se budou studenti dělit o své myšlenky, zdůrazněte tuto nauku: Záměry Boží nemohou být zmařeny. Mohli byste studentům navrhnout, aby si tuto pravdu ve verši 1 označili.
Jak mohla tato pravda Josephu Smithovi pomoci v tomto těžkém období? Proč je důležité, aby této pravdě rozuměl každý z nás?
Pán kárá Josepha Smitha a nabádá ho, aby činil pokání
Vysvětlete, že ačkoli Bůh řekl, že Jeho dílo nemůže být zmařeno, tak také chtěl, aby Prorok porozuměl chybám, kterých se dopustil, a jejich následkům. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 3:4–6. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a určili slova a části textu, které se Josephu Smithovi nejspíš neposlouchaly lehce. Požádejte několik studentů, aby se podělili o slova a části textu, které vybrali, a aby vysvětlili, proč tak učinili.
V jakém ohledu Joseph „následoval … přesvědčování lidí“? (NaS 3:6.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 3:12–15. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali části textu, které zdůrazňují, proč byly Josephovy skutky tak závažné. Poté je požádejte, aby se podělili o to, co našli.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 3:7. Vyzvěte členy třídy, aby zjistili, co Pán řekl, že měl Joseph Smith udělat, když na něj Martin Harris naléhal. (Než začne student číst, mohli byste vysvětlit, že slovo člověk v tomto verši označuje celé lidstvo.) Poté, co studenti najdou Pánovu radu, napište na tabuli tuto zásadu: Máme se bát Boha více než člověka. (Mohli byste studentům navrhnout, aby si v 7. verši označili slova a části textu, které učí této zásadě.)
Co podle vás znamená bát se více Boha než člověka?
Abyste studentům pomohli lépe porozumět tomu, co to znamená bát se Boha, požádejte některého z nich, aby přečetl toto vysvětlení staršího D. Todda Christoffersona z Kvora Dvanácti apoštolů:
Obrázek
Starší D. Todd Christofferson
„Písma na mnoha místech nabádají lidstvo k tomu, aby se bálo Boha. V dnešní době si většinou slova bát se vykládáme jako „respekt“ nebo „úctu“ nebo „lásku“; neboli bát se Boha znamená chovat lásku k Bohu nebo respekt k Němu a Jeho zákonu. Takový výklad je možná často správný, ale říkám si, zda někdy slova bát se ve skutečnosti neznamenají strach, jako když proroci mluví o strachu z pohoršení Boha tím, že porušíme Jeho přikázání. …
Boha máme natolik milovat a natolik si Ho vážit, že máme strach udělat cokoli, co je v Jeho očích špatné, ať jsou názory či nátlak druhých jakékoli.“ („A Sense of the Sacred“ [fireside CVS pro mladé dospělé, 7. listopadu 2004], 6–7, LDS.org; viz také speeches.byu.edu.)
Co podle staršího Christoffersona znamená bát se Boha?
Jak nám strach z Boha, jak to popsal starší Christofferson, může pomoci správně se rozhodovat i ve chvílích, kdy pociťujeme nátlak okolí?
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 3:8 a zaměřili se na to, co by Bůh učinil, kdyby Joseph Smith uposlechl původní odpověď na Martinovu žádost. Požádejte je, aby shrnuli, čemu se z tohoto verše můžeme naučit. Studenti mohou použít různá slova, ale ujistěte se, že rozumějí tomu, že když jsme věrni Pánovým přikázáním, On nás podpoří v těžkých dobách. Tuto zásadu byste mohli napsat na tabuli.
Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad dobou, kdy raději následovali Pánova přikázání, než aby se nechali přesvědčit nebo ovlivnit druhými. Požádejte několik studentů, aby se podělili o to, jak jim Pán za jejich poslušnost poskytl podporu.
Připomeňte studentům, že na začátku lekce jste je požádali, aby se zamysleli nad situacemi, ve kterých možná byli pokoušeni, aby naslouchali spíše příteli, než aby byli poslušní. Pak obraťte jejich pozornost k pravdě, kterou jste napsali na tabuli.
Jak vám tato pravda může pomoci, když vás někdo z přátel pokouší, abyste udělali něco, o čem víte, že není správné?
Vyzvěte studenty, aby si do zápisníku nebo studijního deníku napsali, jak mohou tuto pravdu využít ve svém stávajícím vztahu s přáteli a rodinou.
Dejte studentům dostatek času a poté některého z nich požádejte, aby přečetl Nauku a smlouvy 3:9–10. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali slib, který Pán dal Josephu Smithovi navzdory tomu, jak vážné byly chyby, kterých se Joseph dopustil. (Mohli byste studentům navrhnout, aby si to, co najdou, označili.)
Jaký slib dal Pán Josephu Smithovi? Jak se tento slib dnes týká nás? (Studenti mohou zmínit různé zásady, ale zdůrazněte, že když činíme pokání z hříchů, obdržíme Pánovo milosrdenství.)
Když pomyslíte na to, co Pán řekl Josephovi v Nauce a smlouvách 3:4–6, jak byste se cítili poté, co byste si od Něj vyslechli tento slib, kdybyste byli na Josephově místě?
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 3:9, 11 a vyhledali varování, která dal Pán Proroku Josephu Smithovi.
Proč je důležité, abychom na tato varování pamatovali, když činíme pokání z hříchů a usilujeme o Pánovo milosrdenství?
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 3:16–20 a určili, jaké záměry má Pán s Knihou Mormonovou.
Proč byla práce, kterou dělali Joseph Smith a Martin Harris, pro Pána a Jeho lid tak důležitá?
Na závěr lekce požádejte několik studentů, aby se podělili o to, čemu se dnes naučili, co pocítili a jak mohou v životě uplatňovat pravdy, kterým se naučili. Podělte se o své svědectví o Pánově milosrdenství, když činíme pokání z hříchů. Také byste mohli studentům říci, že v příští lekci se dozvědí, jak Pán vynahradil ztrátu 116 stránek rukopisu.
Lucy Mack Smithová zaznamenala, že manželka Martina Harrise, Lucy, „byla velmi zvláštní žena – žena, která přirozeně tíhla k žárlivosti …, a když bylo řečeno něco, čemu nemohla přímo naslouchat, byla přesvědčena, že to bylo nějaké tajemství, jež před ní bylo záměrně utajováno“. Lucy Harrisová Josephu Smithovi nedůvěřovala a byla odhodlána spatřit desky. Když šel Martin za Josephem ohledně práce na překladu, Lucy Harrisová ho doprovodila, vyptávala se Josepha na desky a trvala na tom, že je chce vidět. Řekl jí, že to není možné, protože „mu nebylo dovoleno ukázat je komukoli kromě těch, které Pán vyvolí, aby o nich vydali svědectví“.
Tu noc, kdy Joseph toto řekl Lucy Harrisové, měla sen, o němž ráno vyprávěla Smithovým: „Zjevila se jí bytost, která jí řekla, že jelikož odporovala služebníkovi Páně, … učinila něco, co nebylo správné v očích Božích. A poté jí tato bytost řekla: ‚Viz zde jsou desky, pohlédni na ně a věř.‘“ Lucy pak Josephovi řekla, že by ráda s překladem pomáhala.
Naneštěstí Lucyina změna srdce netrvala dlouho a zakrátko se znovu dožadovala fyzického důkazu o deskách. Krátce poté, co se Joseph a Emma odstěhovali do Harmony v Pensylvánii, je Martin následoval, aniž by své manželce řekl, že odjíždí. Když to zjistila, zlobila se, že její manžel tráví tolik času pryč od ní, a mnohem více se obávala, že Smithovi chtějí jejího manžela podvést.
Martin se do New Yorku brzy vrátil, ale když chtěl znovu odjet do Harmony, trvala Lucy na tom, že pojede s ním. Když dorazili k Josephovi a Emmě, prohlásila, že neodejde, dokud neuvidí desky. Prohledala celý dům, ale nenašla je. Od té doby prohlašovala, že její manžel byl oklamán „velkým podvodníkem“. Po dvou týdnech ji Martin odvezl domů. I když se snažila Martina přesvědčit, aby se do Harmony již nevracel, on se tam vrátil, aby Josephovi pomohl. Zatímco byl Martin pryč, chodila Lucy nadále „od domu k domu, vyprávěla o svém příkoří a prohlašovala, že Joseph Smith podvádí lidi“. (Viz History of Joseph Smith by His Mother, ed. Preston Nibley (1958), 114–122.)
Krátce poté, co Martin Harris odjel se 116 stranami rukopisu, se Emmě Smithové narodil syn Alvin, který tentýž den zemřel. Emma sama také málem zemřela a Joseph se dva týdny nevzdálil od jejího lůžka. Tou dobou byl Martin pryč už tři týdny a oni o něm nic nevěděli. Joseph se strachoval o rukopis, ale Emmě nic neřekl, protože se obával o její zdraví.
„Za několik dní však [Emma] sama toto téma zmínila a chtěla, aby manžel zajel pro její matku, aby s ní zůstala, zatímco on by jel do Palmyry [ve státě New York], aby zjistil, proč se pan Harris nevracel a nedal o sobě vědět. Joseph nejprve protestoval, ale když ji viděl tak veselou a ochotnou nechat ho odjet, uvolil se k tomu.
Vyrazil prvním povozem jedoucím do Palmyry, a když byl sám, začal přemýšlet nad směrem, kterým se Martin vydal, a nad rizikem, které on sám (Joseph) podstoupil, když vydal rukopis ze svých rukou, … a že se naléháním na Pána možná dopustil přestupku, a tím způsobil ztrátu rukopisu.“
Poté, co Joseph vystoupil z povozu a přes noc ušel posledních 32 kilometrů, dorazil konečně do domu svých rodičů v Manchesteru. „Když se Joseph trochu posilnil, … požádal nás, abychom ihned poslali pro pana Harrise. To jsme bez odkladu udělali. … Začali jsme připravovat snídani pro rodinu; a předpokládali jsme, že pan Harris dorazí, jakmile budeme s přípravou hotovi, a že bude jíst s námi, neboť většinou, když pro něj bylo posláno, přišel obratem. V osm hodin jsme dali pokrm na stůl a očekávali jsme ho každým okamžikem. Čekali jsme do devíti, ale nepřišel; do desíti, a také nepřišel; a neukázal se ani v jedenáct. Ale v půl dvanácté jsme ho uviděli, jak pomalým krokem kráčí k domu s očima sklopenýma k zemi. Když došel k bráně, zastavil se, a místo aby jí prošel, sedl si na plot a nějakou dobu tam seděl s kloboukem naraženým až k očím. Nakonec vstoupil do domu. Krátce poté jsme se usadili ke stolu a pan Harris s námi. Vzal do rukou nůž a vidličku, jako by se je chystal použít, ale ihned je upustil. Hyrum, který si toho všiml, řekl: ‚Martine, proč nejíš, jsi nemocný?‘ Načež si pan Harris přitiskl ruce ke spánkům a hlasem plným hlubokého utrpení zvolal: ‚Ztratil jsem svou duši! Ztratil jsem svou duši!‘
Joseph, který doposud nevyslovil své obavy, vyskočil od stolu a vykřikl: ‚Martine, ty jsi ztratil ten rukopis? Porušil jsi přísahu a přivedl zatracení na mou hlavu stejně jako na tu svou?‘
‚Ano, je pryč,‘ odpověděl Martin, ‚a já nevím kde.‘ …
Joseph řekl: … ‚Vše je ztraceno! Vše je ztraceno! Co si počnu? Zhřešil jsem – byl jsem to já, kdo pokoušel hněv Boží. Měl jsem se spokojit s první odpovědí, kterou jsem od Pána obdržel, protože mi řekl, že není bezpečné, abych rukopis vydal ze svého vlastnictví.‘ Plakal, sténal a chodil po místnosti sem a tam.
Nakonec Martinovi řekl, aby se vrátil a znovu hledal.
‚Ne,‘ řekl Martin, ‚je to marné; protože jsem roztrhal lůžkoviny i polštáře, [hledaje rukopis,] a vím, že tam není.‘
‚Musím se tedy já,‘ řekl Joseph, ‚navrátit s takovouto zvěstí? Netroufám si to udělat. A jak budu vypadat před Pánem? Neexistuje pokárání, kterého by se mi mohlo od anděla Boha Nejvyššího dostat, které bych nezasluhoval.‘ …
Dalšího rána se vydal na cestu domů. Rozešli jsme se s těžkým srdcem, protože to vypadalo, že to, na co jsme se těšili a co bylo zdrojem tak velké důvěrné radosti, se v momentě vytratilo, a vytratilo se to na věky.“ (Lucy Mack Smith, History of Joseph Smith by His Mother, ed. Preston Nibley (1958), 125–129.)