Do ledna roku 1834 vzrostl počet členů Církve na více než 3 000. Díky tomuto růstu bylo třeba zvýšit počet vedoucích, kteří by spravovali záležitosti Církve. 17. února 1834 se v domově Josepha Smitha shromáždilo dvacet čtyři vysokých kněží na konferenci, na níž byla zorganizována první vysoká rada Církve. Orson Hyde, který byl na schůzi referentem, zaznamenal, že vysoká rada se mohla v zápisu ze schůze dopustit jistých chyb. Rada tudíž hlasovala pro to, aby Prorok provedl všechny nezbytné opravy. Joseph Smith strávil další den, 18. února, prováděním inspirovaných oprav původního zápisu. Zápis byl pozměněn a přijat následujícího dne, 19. února. Tento zápis, který nalezneme v Nauce a smlouvách 102, popisuje zakládání vysokých rad a poskytuje pokyny předsednictvům kůlů a vysokým radám při vedení disciplinárního řízení s lidmi, kteří se dopustili závažných přestupků. (Povšimněte si, že předsednictva a rady okrsku mohou být také oprávněny řídit se těmito postupy.)
„Před několika lety … jsem sloužil jako president kůlu. Stal se velmi vážný případ, který musel být projednán před vysokou radou a předsednictvem kůlu a jehož následkem byl z Církve vyloučen muž, který ublížil půvabné mladé dívce. Po zasedání, které trvalo téměř celou noc a mělo za následek ono vyloučení, jsem příštího rána šel poněkud znaven do kanceláře, kde se proti mně postavil bratr toho muže, se kterým jsme se předešlého večera [setkali na radě]. Tento muž řekl: ‚Chtěl bych vám říct, že můj bratr se neprovinil tím, z čeho jste ho obvinili.‘
‚Jak víte, že se tím neprovinil?‘ zeptal jsem se.
‚Protože jsem se modlil a Pán mi řekl, že je nevinný,‘ odvětil muž.“ (Teachings of Harold B. Lee, ed. Clyde J. Williams [1996], 420–421.)
Jak podle vás mohl tento muž obdržet odpověď, která byla v rozporu s rozhodnutím učiněným předsednictvem kůlu a vysokou radou?
Vysvětlete, že Nauka a smlouvy 102 obsahuje zásady, které nám pomáhají porozumět tomu, jak se předsednictva kůlů a vysoké rady snaží poznat vůli Páně ohledně toho, jak pomáhat členům Církve, kteří se dopustili závažných přestupků.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 102:1. Vyzvěte členy třídy, aby tento text sledovali a zjistili, co je to vysoká rada.
Co je to vysoká rada? (Skupina 12 vysokých kněží, které předsedá jeden nebo tři presidenti. V dnešní Církvi předsedá vysoké radě president kůlu a jeho rádci.)
Vysvětlete, že vysoká rada popsaná v Nauce a smlouvách 102 se jistým způsobem lišila od vysokých rad v současných kůlech. Měla všeobecnou pravomoc v Kirtlandu ve státě Ohio a v okolních oblastech a předsedalo jí První předsednictvo. Jak však počet členů Církve rostl, byly organizovány kůly a ke službě v Církvi byla v rámci jednotlivých kůlů povolána předsednictva kůlů a vysoké rady.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 102:2. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali účel vysoké rady a to, jak je určena.
Jak je vysoká rada určena? Jaký má účel?
Až studenti odpovědí na výše uvedené otázky, napište na tabuli tuto pravdu: Vysoká rada je určena zjevením, aby byly urovnávány významné nesnáze, které povstanou v Církvi. Vysvětlete, že slova „významné nesnáze“ obecně odkazují na situace, ve kterých se členové dopustili závažného přestupku.
Vysvětlete, že příběh presidenta Leeho na začátku této lekce nám slouží jako příklad jedné zodpovědnosti vysoké rady – jednat pod vedením předsednictva kůlu jako církevní disciplinární rada. Abyste členům třídy pomohli porozumět účelu disciplinárních rad, požádejte některého studenta, aby přečetl následující prohlášení. Vyzvěte ostatní studenty, aby věnovali pozornost tomu, jaké jsou tři účely církevních disciplinárních rad.
„Nejzávažnější přestupky, například závažné porušení občanského práva, týrání nebo zneužívání partnera nebo dítěte, cizoložství, smilství, znásilnění a incest, často vyžadují oficiální církevní disciplinární řízení. Oficiální církevní disciplinární opatření může zahrnovat omezení výsad spojených s členstvím v Církvi nebo ztrátu členství v Církvi. …
Účelem disciplinárních rad je [1] zachránit duše provinilců, [2] ochraňovat nevinné a [3] chránit čistotu, bezúhonnost a dobré jméno Církve.
Církevní disciplinární řízení je inspirovaný proces, který probíhá po určitou dobu. Prostřednictvím tohoto procesu a prostřednictvím Usmíření, které vykonal Ježíš Kristus, může člen obdržet odpuštění hříchů, získat znovu pokoj mysli a získat sílu vyvarovat se přestupku v budoucnosti.“ (Věrni víře – slovník evangelia [2004], 11.)
Jaké tři účely plní církevní disciplinární rady?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 102:4. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali také a vyhledali slova, která popisují, jak mají členové vysoké rady naplňovat své povolání. Poté studenty požádejte, aby se podělili o to, co našli.
Shrňte Nauku a smlouvy 102:6–11 tím, že studentům řeknete, že tyto verše vysvětlují, jak má vysoká rada fungovat, když nejsou přítomni všichni její členové. Vybídněte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 102:12–14 a dozvěděli se, jak jsou členové vysoké rady vybíráni, aby hovořili na disciplinární radě. Poté studenty požádejte, aby se podělili o to, co našli.
Co to znamená metat losy? (V tomto případě to znamená, že členové rady si losují čísla od 1 do 12.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 102:15–18, a vyzvěte členy třídy, aby vyhledali, proč si vysoká rada losuje čísla.
Co se z veršů 15–16 dozvídáme o tom, jak mají být disciplinární rady vedeny? (Až studenti odpovědí, napište na tabuli tuto větu: V Církvi Ježíše Krista mají být disciplinární rady vedeny podle nestrannosti a spravedlnosti.)
Pokud si vysoký rádce během disciplinární rady vylosuje sudé číslo, jakou má zodpovědnost? Jak toto ukazuje Pánův zájem o členy Církve, kteří se dopustili závažného hříchu?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 102:19. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co musí president rady učinit po vyslechnutí obou stran případu. Poté studenty požádejte, aby se podělili o to, co našli.
Jak presidentovi kůlu pomůže v rozhodování to, že nejprve vyslechne členy rady, kteří promluví jak v zájmu obžalovaného, tak v zájmu Církve?
Požádejte některého studenta, aby přečetl následující citát presidenta Gordona B. Hinckleyho, a vyzvěte členy třídy, aby si všimli, co ještě dělá president rady kromě vyslechnutí obou stran:
Obrázek
President Gordon B. Hinckley
„Rád bych vás ujistil …, že si myslím, že nikdy není vynášen soud, aniž by byla před tím vyslovena modlitba. Řízení proti členovi je příliš závažnou záležitostí na to, aby vyplynulo pouze z rozhodnutí lidí, a obzvláště jen jednoho muže. Pokud má být dosaženo spravedlnosti, musí být přítomno vedení Ducha, které je třeba upřímně vyhledávat a poté uposlechnout.“ („In … Counsellors There Is Safety“,Ensign, Nov. 1990, 50.)
Co činí president kůlu kromě toho, že vyslechne obě strany případu?
K čemu podle verše 19 president kůlu vyzve radu poté, co učiní rozhodnutí?
Shrňte Nauku a smlouvy 102:20–22 tím, že vysvětlíte, že tyto verše dávají pokyny ohledně toho, co dělat, když ohledně rozhodnutí panuje nejistota.
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 102:23. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co má být učiněno v případech, ve kterých nejsou jasné naukové záležitosti. Požádejte studenty, aby řekli, co se dozvěděli.
Jaké pravdě učí verš 23? (Poté, co studenti odpovědí, napište na tabuli tuto pravdu: Pán zjevuje své úmysly těm, kteří předsedají disciplinárním radám.)
Shrňte Nauku a smlouvy 102:27–34 tím, že vysvětlíte, že proti rozhodnutí disciplinární rady kůlu se lze odvolat k Prvnímu předsednictvu.
Zopakujte si se studenty příběh z úvodu této lekce, který vyprávěl president Harold B. Lee.
Ke komu byste měli více důvěry – k předsednictvu kůlu a vysoké radě, nebo k muži, který se postavil proti jejich rozhodnutí?
Proč můžeme na základě pravd, které jste poznali při studiu Nauky a smluv 102, vkládat svou důvěru v rozhodnutí, která jsou učiněna na církevních disciplinárních radách?
Až studenti odpovědí, mohli byste některého studenta požádat, aby přečetl konec příběhu presidenta Leeho:
Obrázek
President Harold B. Lee
„Požádal jsem ho, aby vstoupil do kanceláře, kde jsme se posadili, a já jsem se ho zeptal: ‚Vadilo by vám, kdybych vám položil několik osobních otázek?‘
On odpověděl: ‚Vůbec ne.‘ …
‚Kolik je vám let?‘
‚Čtyřicet sedm.‘
‚Jaké kněžství máte?‘
Řekl, že si myslí, že je učitelem.
‚Dodržujete Slovo moudrosti?‘
‚No, to ne.‘ …
‚Platíte desátek?‘
Řekl: ‚Ne.‘ A neměl v úmyslu ho platit, dokud biskupem Třicátého druhého sboru bude ten … muž.
Zeptal jsem se: ‚Navštěvujete kněžská shromáždění?‘
On odvětil: ‚Ne, pane!‘ …
‚Shromáždění svátosti také nenavštěvujete?‘
‚Ne, pane.‘
‚Máte rodinné modlitby?‘ Řekl, že ne.
‚Studujete písma?‘ Řekl, že špatně vidí a moc toho nepřečte. …
‚Takže,‘ řekl jsem, ‚patnáct mužů s nejpříkladnějším životem z kůlu Pioneer se včera večer modlilo. … A vy, který žádnou z těchto věcí nečiníte, říkáte, že jste se pomodlil a obdržel jste opačnou odpověď. Jak byste to vysvětlil?‘
Poté mi tento muž dal odpověď, o které se domnívám, že je typická. Řekl: ‚Víte, presidente Lee, myslím, že jsem svou odpověď musel získat od špatného zdroje.‘“ (Teachings of Harold B. Lee, 421–422.)
Zvažte možnost vydat svědectví o tom, proč můžeme důvěřovat rozhodnutím předsednictev kůlů a vysokých rad Církve.
Starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů o církevních disciplinárních radách řekl toto:
Obrázek
Starší M. Russell Ballard
„Členové se někdy ptají, proč konáme církevní disciplinární rady. Účel je trojí – zachránit duši provinilce, ochraňovat nevinné a chránit čistotu, bezúhonnost a dobré jméno Církve.
První předsednictvo vydalo pokyn, že disciplinární rady se musí konat v případě vraždy, incestu, [týrání nebo zneužívání dětí (pohlavního nebo fyzického)] a odpadlictví. Disciplinární rada se také musí konat, když se významný církevní vedoucí dopustí vážného přestupku, když je přestupníkem násilník, který by mohl být hrozbou pro další osoby, když se jednotlivec dopouští vážných přestupků opakovaně [a] když je závažný přestupek všeobecně znám. …
Disciplinární rady se také mohou konat, aby posoudily postavení člena v Církvi poté, kdy se dopustil závažného přestupku, jakým je například potrat, operativní změna pohlaví, pokus o vraždu, znásilnění, sexuální zneužívání, úmyslné vážné fyzické ublížení druhému člověku, cizoložství, smilstvo, homosexuální vztahy, … týrání manželského partnera, záměrné zanedbání rodinných zodpovědností, loupež, vloupání, zpronevěra, krádež, prodej drog, podvod, křivé svědectví nebo křivá přísaha. [Disciplinární rada se také může konat tehdy, když se přestupník provinil závažnými klamavými praktikami, falešným představováním nebo dalšími druhy podvodů a nepoctivosti v obchodních vztazích.]
Disciplinární rady nejsou povolávány k tomu, aby projednávaly občanskoprávní spory nebo trestní případy. Rozhodnutí soudu může pomoci určit, zda by se měla konat církevní disciplinární rada. Rozhodnutí soudu však nepředurčuje rozhodnutí disciplinární rady.
Disciplinární rady se nekonají například v případě neplacení desátku, nedodržování Slova moudrosti, nenavštěvování shromáždění nebo nepřijímání domácích učitelů. Nekonají se kvůli podnikatelskému nezdaru nebo nesplácení dluhů. Nejsou určeny k tomu, aby řešily rozepře mezi členy. Nekonají se ani kvůli členům, kteří požadují, aby jejich jména byla vymazána z církevních záznamů, nebo [kvůli těm, kteří se stali méně aktivními]. …
Disciplinární rada začíná úvodní modlitbou a poté je uveden důvod konání rady. Člen je požádán, aby jednoduše a obecně vypověděl o svém přestupku a objasnil svůj postoj a kroky pokání, které již podnikl. Člen může odpovědět na upřesňující otázky vedoucích. Poté se člen vzdálí a vedoucí se společně radí, modlí a dospějí k určitému rozhodnutí.
Rada bere v úvahu mnoho faktorů, například zda byly porušeny chrámové nebo manželské smlouvy; zda byla zneužita pozice důvěry nebo pravomoci; opakování, závažnost a rozsah přestupku; věk, vyspělost a zkušenosti přestupníka; zájmy nevinných obětí a nevinných členů rodiny; doba mezi přestupkem a vyznáním; zda bylo vyznání dobrovolné, či ne; a důkaz pokání.
Ti, kteří zasedají v radě, uchovávají vše jako přísně důvěrné a řeší tuto záležitost v duchu lásky. Jejich cílem není odplata; je jím spíše pomoc členovi provést nezbytné změny, aby mohl znovu stanout před Bohem čistý.
Rozhodnutí rady mají být činěna s inspirací. Rada může dospět k jednomu ze čtyř rozhodnutí: 1) žádná opatření, 2) oficiální zkušební lhůta, 3) pozastavení členských práv, 4) vyloučení z Církve.
I když byl spáchán přestupek, rada se může rozhodnout neučinit v té době žádné opatření. (Člen by byl povzbuzen, aby se dále radil se svým biskupem.)
Oficiální zkušební lhůta je dočasným stavem ukázňování, které se ukládá jako prostředek pomáhající členovi dosáhnout úplného pokání. Předsedající úředník rady určí podmínky, za kterých může být zkušební lhůta ukončena. Během zkušební lhůty zůstává biskup nebo president kůlu v úzkém kontaktu s jednotlivcem, aby mu pomáhal činit pokrok.
Třetím rozhodnutím, které rada může učinit, je pozastavení členských práv člena. Pozastavení členských práv [má být] dočasné, i když ne nezbytně krátkodobé. Osoby, které mají pozastavena členská práva, zůstávají členy Církve. Jsou povzbuzováni, aby navštěvovali veřejná církevní shromáždění, ale nejsou oprávněni pronášet veřejné modlitby nebo proslovy. Nemohou zastávat církevní funkce, přijímat svátost, hlasovat při vyjadřování podpory úředníkům Církve, mít chrámové doporučení nebo používat kněžství. Mohou však platit desátek a oběti a nadále nosit chrámové garmenty, pokud byli obdarováni.
Vyloučení z Církve je nejtvrdším rozsudkem, který církevní disciplinární rada může vynést. Osoby vyloučené z Církve již nejsou jejími členy. Jsou jim proto odepřeny výsady členství v Církvi, včetně nošení chrámového garmentu a placení desátku a obětí. Mohou navštěvovat církevní shromáždění, ale podobně jako u osob s pozastavenými členskými právy, jejich účast je omezená. Osoby vyloučené z Církve jsou povzbuzovány, aby činily pokání a žily takovým způsobem, aby se nakonec staly hodnými křtu.“ („A Chance to Start Over: Church Disciplinary Councils and the Restoration of Blessings“, Ensign, Sept. 1990, 15–16.)
Prorok Joseph Smith dal v roce 1840 vysokým radám pokyny ohledně práv těch, kteří byli obviněni z hříchu. Zásady, kterým učil, jsou na církevních disciplinárních radách platné i dnes. Učil tomuto:
Obrázek
Prorok Joseph Smith
„Rada nemá žádný případ posuzovat, pokud nejsou přítomny obě strany nebo pokud obě strany nedostaly příležitost být přítomny; také nemají vyslechnout stížnost jedné osoby předtím, než je její případ předložen k projednávání; také nemají dovolit, aby se před vysokou radou mluvilo o reputaci kohokoli, kdo není přítomen a není připraven se hájit; aby tak mysl rádců nebyla ovlivněna ve prospěch kohokoli nebo proti komukoli, v jehož případě budou možná muset jednat.“ (History of the Church, 4:154.) Pokud se jedna ze stran nebo důležitý svědek nejsou schopni disciplinární rady účastnit, předsedající úředník je vyzve, aby předložili písemné prohlášení.