Tak jak Církev dál roste, Pán inspiruje církevní vedoucí a členy, aby v Církvi zaváděli organizace a programy, které mají žehnat Svatým. Když byly některé tyto organizace a programy poprvé zavedeny, nebyly zcela nezbytně zapotřebí, ale tak jak Církev rostla, staly se naprosto zásadní pro Pánovu práci na spasení Jeho dětí.
Náměty pro výuku
Církevní organizace a programy nám pomáhají připravovat se a rozvíjet směrem k věčnému životu
Na začátku hodiny požádejte studenty, aby si představili, že některá jejich kamarádka nechce chodit na shromáždění a akce Mladých žen. Říká, že ji to tam moc nebaví a že je to pro ni jen ztráta času.
Poté, co uvedete tento příklad, studenty požádejte, aby se v duchu zamysleli, co by mohli říci, aby této kamarádce pomohli porozumět účelu shromáždění a akcí Mladých žen.
Co byste řekli, že je účelem organizací Mladí muži a Mladé ženy?
Jak může členům a členkám nějaké organizace pomoci, když znají její účel?
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Mojžíše 1:39 a zjistili, co je záměrem Nebeského Otce ve všem, co činí. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co zjistili. Možná bude potřeba studentům připomenout, že nesmrtelností je míněn stav, kdy žijeme na věky jako vzkříšené bytosti. Skrze Usmíření Ježíše Krista budou všichni lidé vzkříšeni bez ohledu na svou zlovolnost nebo spravedlivost v tomto životě. Věčný život znamená žít na věky jako rodina v Boží přítomnosti a stát se takovým, jako je On. Podobně jako v případě nesmrtelnosti je i věčný život možný díky Usmíření Ježíše Krista. Máme-li ale získat věčný život, vyžaduje to také naši „poslušnost zákonů a obřadů evangelia“. (Články víry 1:3.)
Je-li záměrem Nebeského Otce uskutečnit nesmrtelnost a věčný život Jeho dětí, co je účelem Církve?
Poté, co studenti odpovědí, napište na tabuli tuto pravdu: Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů pomáhá Nebeskému Otci uskutečňovat věčný život Jeho dětí. Poté se zeptejte:
Jak Církev pomáhá uskutečňovat nesmrtelnost a věčný život dětí Nebeského Otce?
Vysvětlete, že Církev má řadu organizací – takzvaných pomocných organizací, které pomáhají kněžství – a dalších programů, které nám pomáhají činit pokrok na cestě k věčnému životu. Požádejte studenty, aby některé z nich vyjmenovali. (Možné odpovědi: Pomocné sdružení, Mladí muži, Mladé ženy, Primárky a Nedělní škola; a programy jako například rodinný domácí večer či Semináře a instituty náboženství.)
Abyste studentům pomohli porozumět tomu, jak nám církevní organizace a programy pomáhají učit se evangeliu a růst v něm, abychom mohli obdržet věčný život, požádejte některého z nich, aby přečetl níže uvedená slova presidenta Boyda K. Packera z Kvora Dvanácti apoštolů. Vysvětlete, že tento citát se sice týká programů semináře a institutu, ale uvedenou zásadu lze vztáhnout i na ostatní pomocné organizace a programy Církve.
Obrázek
President Boyd K. Packer
„Tyto programy byly zahájeny, když to sice bylo vhodné, ale nebyly zcela nezbytně nutné. Byl jim dán určitý čas, aby rozkvetly a rozrostly se, a vytvořily tak pro Církev ochrannou hradbu. Staly se nyní darem z nebe pro spasení novodobého Izraele v té nanejvýš obtížné hodině.“ („Teach the Scriptures“ [proslov k učitelům náboženství CVS, 14. října 1977], 3, LDS.org.)
Jak vám seminář pomáhá připravit se na některé životní výzvy?
Vysvětlete, že Pán inspiroval mnohé programy a organizace Církve, aby nás připravil na životní výzvy a pomohl nám činit pokrok na cestě k věčnému životu. Abyste studentům pomohli diskutovat o tom, jak jim některé církevní organizace a programy pomáhají, rozdělte třídu do šesti skupin. Dejte každé skupině papír s níže uvedenými otázkami (nebo je napište na tabuli) a níže uvedené přehledy historických událostí. Vyzvěte studenty, aby si ve své skupině prostudovali souhrnné informace a připravili se zodpovědět otázky.
Jak začala fungovat tato organizace nebo program?
Jak nás podle vašeho názoru připravuje na to, abychom dokázali čelit zkouškám a výzvám dnešní doby?
Jak nám podle vašeho názoru pomáhá činit pokrok na cestě k věčnému životu?
Nedělní škola
V roce 1849 měl jistý člen Církve – Richard Ballantyne – pocit, že děti potřebují určité místo, kde by se mohly během sabatního dne učit evangeliu. Svatí ve Velké Británii již třídy Nedělní školy měli a bratr Ballantyne začal v Utahu ve svém sboru v Salt Lake City učit první třídu Nedělní školy v prosinci 1849. Krátce poté začaly tuto výuku zavádět i ostatní sbory, přičemž každý sbor učil podle vlastních osnov. V roce 1867 vedoucí Církve vytvořili sdružení Deseret Sunday School Union, které podporovalo sjednocení učebních osnov. Do roku 1870 bylo vytvořeno více než 200 tříd Nedělní školy. V dnešní době mají sbory a odbočky několik různých tříd Nedělní školy.
Mladé ženy
President Brigham Young se 28. listopadu 1869 sešel doma se svými dcerami a požádal je, aby se staly vedoucími a pomáhaly svým vrstevnicím získat svědectví o evangeliu, slušně se oblékat, chovat se zdrženlivě a vyhýbat se světským trendům a chování. V roce 1870 byla založena oficiální organizace mladých žen, která měla tyto cíle prosazovat. Tato organizace nakonec vešla ve známost jako Vzájemné osvětové sdružení mladých žen a později byl její název změněn na Mladé ženy. Na začátku 70. let 20. století vedoucí zavedli program Osobní pokrok. V roce 1985 byly zavedeny hodnoty a téma Mladých žen.
Mladí muži
Vzájemné osvětové sdružení mladých mužů bylo zorganizováno 10. června 1875 pod vedením presidenta Brighama Younga. Tato organizace měla za cíl pomáhat mladým mužům rozvíjet se duchovně i duševně a také pro ně zajišťovat rekreační činnosti a akce. V roce 1913 navázala Církev ve Spojených státech spolupráci se skautskou organizací Boys Scouts of America. Tam, kde to bylo možné, byla i v dalších zemích vytvořena partnerství s ostatními skautskými programy. Název organizace se rovněž vyvíjel – nejprve se změnil na Aronovo kněžství-MIA, poté na Aronovo kněžství a pak na Mladé muže. V roce 2001 vedoucí Církve zavedli program Povinnost vůči Bohu.
Primárky
V roce 1877 měla Aurelia Spencer Rogersová „silný pocit, že se musí něco udělat s chováním chlapců ze sousedství, kteří se dnem i nocí neomezeně potulovali městem. Měla pocit, že se tyto děti neučily základním zásadám a hodnotám, které by je, ať již s ohledem na znalosti nebo na chování, [připravily] k tomu, aby nesly evangelium kupředu, či přinejmenším aby byly dobrými rodiči nebo občany.“ („History of Primary“, lds.org/callings/primary/getting-started/history-of-primary.) Sešla se tedy s Elizou R. Snowovou, která v té době sloužila jako generální presidentka Pomocného sdružení, a od presidenta Johna Taylora získaly svolení zorganizovat v utažském Farmingtonu pod vedením biskupa Johna Hesse Primárky. První shromáždění Primárek se konalo 25. srpna 1878 a zúčastnilo se ho 224 chlapců a dívek. V roce 1880 byla povolána generální presidentka Primárek a třídy Primárek začaly být organizovány v mnoha dalších sborech.
Semináře a instituty náboženství
V roce 1888 zřídila Církev generální Komisi vzdělávání a církevních akademií a vytvořila třídy náboženství, aby těm, kteří nenavštěvovali církevní akademie, poskytla duchovní základ pro světské vzdělání. V roce 1912 Joseph F. Merrill, profesor a člen Církve, předložil plán, který by studentům ve veřejných školách umožňoval navštěvovat v rámci školní výuky třídy náboženství. Nazýval se seminář a výuka v prvních třídách, do nichž se zapsalo 70 studentů, se konala poblíž střední školy Granite High School v Salt Lake City v Utahu. Když se program semináře rozšířil, byl zaveden podobný program i pro mladé vysokoškolského věku. Byl nazván Institut náboženství Svatých posledních dnů a třídy institutu začaly probíhat v roce 1926 v Moscow ve státě Idaho. Na začátku 50. let 20. století začal v Kalifornii fungovat program ranního semináře a v 60. letech 20. století byl zahájen program semináře formou domácího studia. Semináře a instituty náboženství jsou nadále organizovány po celém světě.
Rodinný domácí večer
President Joseph F. Smith učil, že církevní programy mají být „doplňkem naší výuky a školení v domově. Pokud by prostředí domova, příklad a výuka rodičů byly v souladu s pravdou obsaženou v Kristově evangeliu, ani jedno dítě ze sta by nesešlo z cesty.“ („Worship in the Home“, Improvement Era, Dec. 1903, 138.) V roce 1909 zahájil kůl Granite Stake v Salt Lake City v Utahu každotýdenní program rodinného večera, který byl podle slov presidenta Smitha inspirován. V roce 1915 První předsednictvo doporučilo, aby se rodinné večery konaly jednou měsíčně v celé Církvi. Členové Prvního předsednictva slíbili: „Budou-li Svatí poslušni této rady [konat rodinné večery], slibujeme, že výsledkem budou veliká požehnání. Láska v rodině vzroste a děti budou více poslouchat rodiče. V srdci mládeže Izraele se bude rozvíjet víra, a ona získá moc bojovat se zlými vlivy a pokušeními, která ji obklopují.“ (James R. Clark, comp., Messages of the First Presidency of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 6 vols. [1965–1975], 4:339.) O padesát let později Církev vydala příručky, které mohou rodiny používat pro každotýdenní výuku evangelia. V roce 1970 vyhradili vedoucí Církve pro rodinný domácí večer pondělní večery a oznámili, že v tento večer se nemají konat žádné jiné církevní akce.
Po dostatečném čase na přípravu požádejte studenty v každé skupině, aby shrnuli historii své zadané organizace nebo svého programu a vysvětlili, jak odpověděli na otázky, o nichž diskutovali.
Vysvětlete, že jednotlivé církevní organizace a programy původně fungovaly nezávisle na ostatních. Když se v 50. letech 20. století začala Církev výrazně rozrůstat, vedoucí Církve si uvědomovali, že je zapotřebí zhodnotit, jak církevní organizace naplňují cíle a záměry Církve. Rozhodli se sjednotit a zkoordinovat všechny církevní organizace a programy z hlediska jejich správy i z hlediska výběru učebních osnov. Tyto změny pomohly organizacím a programům lépe vyhovět rozmanitým potřebám rostoucí Církve a posilovat rodiny. Díky této korelační činnosti všechny církevní organizace fungují pod vedením kněžských vedoucích, kteří drží klíče předsednictví.
Požádejte některého studenta, aby přečetl tento citát staršího Bruce R. McConkieho z Kvora Dvanácti apoštolů:
Obrázek
Starší Bruce R. McConkie
„Korelace je takový systém církevní správy, při němž vezmeme všechny programy Církve, postavíme je do jednoho ohniska, zabalíme je do jednoho balíčku, používáme je jako jeden program, zapojíme do jejich fungování všechny členy Církve – a to vše provádíme pod kněžským vedením.“ (Let Every Man Learn His Duty [brožurka, 1976], 2.)
Napište na tabuli tuto zásadu: Když se zapojujeme do církevních organizací a programů, získáváme požehnání, která jsou skrze ně dostupná. Poté na tabuli napište následující slova a vyzvěte studenty, aby si je přepsali do studijního deníku nebo zápisníku:
Jak vám v životě požehnaly nebo žehnají církevní organizace a programy? Jak vám v životě žehná program Povinnost vůči Bohu nebo Osobní pokrok?
Jak se můžete plněji zapojit do Mladých mužů nebo Mladých žen? Do Nedělní školy? Do rodinného domácího večera? Do semináře?
Po uplynutí přiměřené doby požádejte několik studentů, aby se podělili o to, co napsali. Také vy byste se mohli podělit o vlastní postřehy týkající se toho, jak vám církevní organizace v životě žehnají a pomáhají vám a vaší rodině činit pokrok na cestě k věčnému životu.
Komentář a historické souvislosti
Důležitost semináře
President Thomas S. Monson popsal důležitost semináře těmito slovy:
Obrázek
President Thomas S. Monson
„Máte-li kromě účasti na nedělních shromážděních a na akcích ve všední dny možnost zapojit se do semináře, ať již ranního, nebo formou uvolňování z vyučování, využijte této příležitosti. [Mnozí] z vás již seminář navštěvují. Podobně jako s čímkoli jiným v životě, to, co si odnesete ze semináře, závisí do značné míry na vašem postoji a ochotě nechat se učit. Kéž máte pokorný postoj a touhu učit se. Jsem velmi vděčný za to, že jsem jako dospívající měl příležitost navštěvovat ranní seminář, neboť hrál významnou roli v mém osobním rozvoji i v rozvoji mého svědectví. Seminář může lidem změnit život.“ („Věřte, buďte poslušné a vytrvejte“, Liahona, květen 2012, 128.)