Na konci listopadu roku 1832 se někteří Svatí přestěhovali do Sionu, ale nezasvětili svůj majetek, jak Pán přikázal. A protože to neučinili, neobdrželi dědictví podle zřízeného řádu Církve. Prorok Joseph Smith se touto otázkou zabýval v inspirovaném dopise Williamu W. Phelpsovi datovaném 27. listopadu 1832. Část tohoto dopisu je zaznamenána v Nauce a smlouvách 85. Později, když Joseph Smith pracoval na inspirované revizi Bible, obdržel 6. prosince 1832 zjevení zaznamenané v Nauce a smlouvách 86. Toto zjevení přineslo detailnější vysvětlení podobenství o pšenici a koukolu a role kněžství při napomáhání Pánu ve shromažďování spravedlivých v posledních dnech.
Vyzvěte studenty, aby si představili, že byli právě přiděleni do základní sestavy sportovního týmu. (Můžete zmínit nejpopulárnější kolektivní sport ve vaší zemi a nějaký známý tým, který tento sport hraje.) Po několika dnech strávených s tímto týmem si všimnou, že jeden člen týmu se snaží vyniknout na úkor ostatních, někteří členové týmu nehrají správně ve svém postavení a další nerespektují trenéra.
Proč může být pro tento tým obtížné vyhrát? Co bude možná nutné změnit, aby tento tým mohl hrát lépe?
Vysvětlete, že k podobné situaci začalo docházet v roce 1832, kdy do Missouri přicházelo čím dál více Svatých. V dřívějším zjevení bylo stanoveno, že město Sion bude vybudováno v kraji Jackson ve státě Missouri podle zákonů Páně a pod vedením kněžství. Podle těchto zákonů neměli členové Církve cestovat do Sionu, dokud od církevních vedoucích neobdrželi osvědčení. Jakmile dorazili, měli zasvětit všechny své peníze a majetek Církvi a obdržet od biskupa dědictví. Navíc měli dodržovat všechna přikázání Boží. (Viz NaS 64:34–35; 72:15–19, 24–26.)
Abyste studentům pomohli pochopit kontext zjevení zaznamenaného v Nauce a smlouvách 85, vysvětlete, že mnoho Svatých v Missouri žilo v souladu se zákony, které Pán stanovil pro budování Sionu. Někteří členové Církve však neuposlechli Pánův příkaz zasvětit svůj majetek a cestovali do Sionu, aniž by předtím obdrželi osvědčení od svých vedoucích. Z toho důvodu neobdrželi své dědictví.
Proč mohlo být za těchto podmínek složité založit město Sion?
Vysvětlete, že Joseph Smith v reakci na tyto těžkosti v Missouri poslal dopis Williamu W. Phelpsovi, církevnímu vedoucímu, který v té době žil v Independence. (Viz úvod k 85. oddílu Nauky a smluv.)
Vysvětlete, že Prorokův dopis obsahoval instrukce pro Pánova referenta Johna Whitmera, který žil v Missouri. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 85:1–2. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, co měl podle Pánova nařízení církevní referent v Missouri dělat.
Co měl referent zaznamenávat?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 85:3–5. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, čí jména neměla být podle Pána vedena v záznamech Církve.
Kteří lidé neměli mít své jméno zapsáno v záznamech Církve?
Vysvětlete, že tak jako byly záznamy vedeny v době Josepha Smitha, jsou církevní záznamy vedeny i dnes. Jedním ze záměrů, který se tím sleduje, je zachovat záznam jmen věrných členů a také zprávu o jejich skutcích.
Jmenujte několik věcí, které musíme dělat, aby naše jméno bylo zaznamenáno jako jméno věrného člena Církve.
Poté, co studenti odpovědí, napište na tabuli tuto pravdu: Pokud žijeme podle zákonů Božích, bude naše jméno zapsáno do záznamů Církve mezi jména věrných členů. Vysvětlete, že skutky věrných, které jsou zaznamenány na zemi, jsou také zaznamenány v nebi do takzvané knihy života. (Viz NaS 128:6–7.) Vyzvěte studenty, aby si zběžně pročetli Nauku a smlouvy 85:5, 9 a 11 a zjistili, jaké další názvy jsou použity pro záznam vedený na zemi o těch, kteří jsou věrní. Požádejte je, aby se podělili o to, co našli.
Abyste pomohli studentům pocítit důležitost pravdy, kterou jste napsali na tabuli, vyzvěte je, aby si představili, že mají v plánu zúčastnit se nějaké významné události. Zeptejte se jich, jak by se cítili, kdyby se na tuto událost dostavili, ale nebyli by vpuštěni dovnitř, protože by jejich jméno nebylo na seznamu hostů.
Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 85:9–11 a představili si, jak by se cítili, kdyby zjistili, že jejich jméno není zapsáno v Pánově pamětní knize.
Co podle vás znamená, že ti, jejichž jméno není zapsáno, „nenajdou žádné dědictví“ se Svatými? (Neobdrží požehnání, která budou dána věrným.)
Jaký může být podle verše 11 důvod pro to, aby bylo jméno člena Církve vymazáno z knihy zákona Božího?
Jak byste shrnuli, čemu jste se naučili o důležitosti toho, aby bylo vaše jméno zaznamenáno jako jméno věrného člena Církve?
Vydejte svědectví o tom, že záznamy jsou vedeny jak zde na zemi, tak i v nebi. My všichni se budeme muset zodpovídat ze svých skutků i z toho, zda jsme žili věrně podle zákonů Božích. Vyzvěte studenty, aby se zamysleli nad tím, jaký mají postoj k zákonům Božím a jak jsou jich poslušni.
Před hodinou požádejte některého studenta, aby si přečetl Matouše 13:24–30 a byl připraven shrnout pro ostatní členy třídy podobenství o pšenici a koukolu. Na tabuli napište tato slova: pšenice, koukol, pole, rozsévači semene, nepřítel.
Poté, co vybraný student shrne toto podobenství, položte členům třídy tyto otázky:
Co symbolizuje pšenice a koukol? (Pšenice symbolizuje spravedlivé a koukol představuje zlovolné. [Viz Matouš 13:38.])
Proč chtěl hospodář v tomto podobenství počkat, než nechá koukol vytrhat?
Obrázek
pšenice a koukol
Ukažte výše uvedený obrázek pšenice a koukolu nebo ho nakreslete na tabuli. Vysvětlete, že koukol je druh jedovatého plevele. Když pšenice a koukol raší ze země, vypadají téměř stejně, ale když dozrají, lze je dobře rozlišit. Kdyby se žnec snažil vytrhat koukol předtím, než pšenice a koukol dozrají, pravděpodobně by také zničil množství pšenice.
Požádejte několik studentů, aby se střídali při čtení Nauky a smluv 86:1–6. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a vyhledali význam slov pole, rozsévači semene a nepřítel. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co se dozvěděli.
Jak byste na základě Pánova vysvětlení daných symbolů shrnuli význam tohoto podobenství?
Vysvětlete, že Joseph Smith obdržel toto zjevení, když znovu procházel a upravoval inspirovanou revizi Bible (Překlad Josepha Smitha). Zjevení v Nauce a smlouvách 86 podrobněji objasňuje podobenství zaznamenané v Matoušovi 13:24–30. V Nauce a smlouvách 86 se například dozvídáme, že rozsévači v tomto podobenství představují Spasitelovy apoštoly (viz verš 2) a koukol „dusí pšenici a vyhání církev do pustiny“ (verš 3). Také se dozvídáme, že v posledních dnech začnou vyrážet nová stébla pšenice (viz verš 4). Rozsévání koukolu může představovat odpadlictví a vyrážení nových stébel pšenice může představovat Znovuzřízení.
Upozorněte na to, že hospodář v tomto podobenství nařídil svým služebníkům, aby nejprve vytrhali koukol a spálili jej a poté aby shromáždili pšenici do stodoly. (Viz Matouš 13:27–30.) Vyzvěte studenty, aby si přečetli Nauku a smlouvy 86:7 a zjistili, co nám toto zjevení říká o pořadí, v němž budou koukol a pšenice shromážděny.
Co se z verše 7 dozvídáme o tom, v jakém pořadí budou koukol a pšenice shromážděny?
Čemu nás tento verš učí o tom, co se stane v posledních dnech se spravedlivými a se zlovolnými? (Studenti by měli rozpoznat tuto nauku: Pán v posledních dnech shromáždí spravedlivé a poté při svém Druhém příchodu zničí zlovolné.)
Ukažte obrázek Misionáři – starší a Misionáři – sestry.(Kniha obrázků z evangelia [2009], č. 109, 110; viz také LDS.org.)
Obrázek
misionáři, starší
Obrázek
misionáři, sestry
Jak tyto obrázky souvisejí s podobenstvím o pšenici a koukolu? (Pomozte studentům uvědomit si, že shromažďování spravedlivých můžeme napomáhat tím, že se budeme dělit o evangelium s druhými.)
Vysvětlete, že když budeme pamatovat na mnohá požehnání, jichž se nám jako členům Pánovy Církve dostává, může se tím zvyšovat naše touha dělit se o tato požehnání s druhými. Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 86:8–10. Vyzvěte členy třídy, aby text sledovali a zjistili, jak jsme jako členové Pánovy Církve požehnáni.
Jak jsme podle veršů 8–10 jako členové Pánovy Církve požehnáni?
Upozorněte na slova „jste zákonnými dědici“ ve verši 9. Vysvětlete, že to znamená, že členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsou součástí smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem a ve které Abrahamovi přislíbil, že se jeho potomci budou těšit z požehnání kněžství a budou se o tato požehnání dělit s ostatními. (Viz Abraham 2:9–11.)
Jak jste požehnáni díky kněžství?
Požádejte některého studenta, aby přečetl Nauku a smlouvy 86:11, a vyzvěte členy třídy, aby zjistili, jak máme pomáhat ostatním. Požádejte studenty, aby se podělili o to, co našli. Na tabuli napište tuto zásadu: Můžeme přinést spasení druhým tím, že jim pomůžeme získat požehnání kněžství.
Požádejte studenty, aby se podělili o nějaký zážitek, kdy byli pro někoho spravedlivým příkladem nebo kdy někomu pomohli obdržet požehnání kněžství.
Zmínka o „jedno[m] mocné[m] a silné[m]“ (NaS 85:7), kdo má dát do pořádku dům Boží, a zmínka o tom, kdo „vztahuje ruku svou, aby přidržel truhlu Boží“ (NaS 85:8), byly a jsou používány mnoha odpadlíky, kteří tak ospravedlňují svůj odchod z Církve. Tvrdí o různých presidentech Církve, že ztratili Boží přízeň a jsou zavrženi, a že oni, tito odpadlíci, jsou ti mocní a silní, které Bůh povolal, aby dali věci do pořádku. Tato tvrzení jsou v rozporu s významem těchto veršů. V oficiálním prohlášení vydaném v roce 1905 hovoří První předsednictvo (Joseph F. Smith, John R. Winder a Anthon H. Lund) o situaci, která dala vzniknout zjevení zaznamenanému v Nauce a smlouvách 85:7–8, a o lidech, o nichž je zde řeč:
„Nejprve je třeba si všimnout, že téma celého dopisu [Prorokova dopisu Williamu W. Phelpsovi], stejně jako jeho části následně přijaté jako zjevení, souvisí se záležitostmi Církve v Missouri, se shromažďováním Svatých v této zemi a získáváním dědictví podle zákona zasvěcení a správcovství; a že Prorok se zabývá především tím, co se stane s těmi, kterým se nepodaří získat své dědictví na základě nařízení nebo listiny od biskupa. …
Biskup Partridge, přestože byl nanejvýš způsobilým mužem, kterého Pán miloval a o kterém Prorok řekl, že je ‚vzorem zbožnosti‘ a ‚jedním z velkých mužů Páně‘, patřil mezi bratry, kteří se v prvních dnech Církve občas stavěli proti Prorokovi a snažili se ho opravovat v řízení záležitostí Církve; jinými slovy, ‚vztah[oval] ruku svou, aby přidržel truhlu Boží‘. …
Slova zjevení vyňatá z dopisu Williamu W. Phelpsovi z 27. listopadu 1832 byla napsána právě v době, kdy mezi bratry v Sionu – v kraji Jackson ve státě Missouri – vládla vzpoura, žárlivost, pýcha, nevíra a tvrdost srdce, na čemž všem se podílel i biskup Partridge. ‚Muž, který byl povolán a určen Bohem‘, aby ‚rozděl[oval] Svatým dědictví jejich‘, Edward Partridge, se v té době dopouštěl nepřijatelného jednání, přičemž zanedbával své povinnosti a ‚vztah[oval] ruku svou, aby přidržel truhlu Boží‘; z tohoto důvodu byl varován před blížícím se soudem Božím a bylo předpověděno, že Bůh pošle někoho jiného, ‚mocného a silného‘, aby zaujal jeho místo a obdržel jeho biskupství, někoho, na kom spočívá duch a moc onoho vysokého úřadu, díky němuž bude mít moc, aby ‚dal do pořádku dům Boží a aby uspořádal podle pozemků dědictví Svatých‘; jinými slovy, někoho, kdo bude vykonávat dílo, ke kterému byl biskup Edward Partridge ustanoven, ale selhal při jeho uskutečňování. …
A vzhledem k tomu, že biskup Edward Partridge díky pokání, obětem a strádání nepochybně dosáhl zmírnění hrozícího soudu, že ‚padne šípem smrti, tak jako strom, jenž je zasažen jasným šípem blesku‘, se dá předpokládat, že pominula možnost, že bude poslán někdo jiný, aby zaujal jeho místo, ‚jed[en] mocn[ý] a siln[ý], … aby dal do pořádku dům Boží a aby uspořádal podle pozemků dědictví svatých‘, a tím je celý případ tohoto proroctví uzavřen.“ (James R. Clark, comp., Messages of the First Presidency of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 6 vols. [1965–1975], 4:112, 113, 115, 117; viz také Doctrine and Covenants Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual, 2001], 186–187.)
Slova „přidržel truhlu Boží“ se týkají „události, která se stala ve starověkém Izraeli za vlády krále Davida. Filistinští ukořistili v bitvě truhlu smlouvy, ale poté, co byli postiženi ranami, ji vrátili. (Viz 1. Samuelova 4–6.) Později vzal David se svým lidem truhlu do Jeruzaléma na voze taženém volským spřežením, jejž řídili Uza a Achio. ‚A když přišli k humnu Náchonovu, vztáhl ruku svou Uza k truhle Boží a pozdržel jí, nebo uchýlili se volové. Protož rozhněval se Hospodin na Uzu, a zabil ho Bůh pro neprozřetelnost; i umřel tu u truhly Boží.‘ (2. Samuelova 6:6–7; viz verše 1–11.) Truhla byla symbolem Boží přítomnosti, Jeho slávy a majestátnosti. Když Izrael ponejprv obdržel truhlu, byla umístěna do svatyně svatých ve svatostánku, a nikomu, ani knězi, nebylo dovoleno k ní přistoupit. Mohl k ní přistupovat pouze vysoký kněz, který symbolizoval Krista, a to ještě pouze poté, co prošel složitým obřadem osobního očištění a usmíření svých hříchů. …
Ať byl Uzův úmysl jakkoli dobrý, přistoupil všedním způsobem k tomu, k čemu se musí přistupovat pouze za nejpřísnějších podmínek. Neměl víru v Boží moc. Předpokládal, že truhla je ohrožena, a zapomněl přitom, že představuje hmatatelný symbol Boha, který má veškerou moc. Nemůžeme si myslet, že vlastním úsilím můžeme zachránit Boha a Jeho království.
‚Uzův přečin spočíval v tom, že se dotkl truhly se znevažujícím postojem, i když s dobrým úmyslem, a sice zabránit tomu, aby se truhla převrátila a spadla z vozu. Skutečnost, že se dotkl truhly, trůnu božské slávy a viditelného důkazu neviditelné přítomnosti Páně, byla znesvěcením vznešenosti svatého Boha. Uza tudíž symbolizuje všechny lidi, kteří, jednoduše řečeno, s dobrými úmysly, avšak s neposvěcenou myslí, zasahují do záležitostí království Božího s představou, že tyto záležitosti jsou ohroženy, a s nadějí, že je urovnají. (O. V. Gerlach.)‘ (Keil a Delitzsch, Commentary, bk. 2: Joshua, Judges, Ruth, 1 and 2 Samuel, ‚Second Book of Samuel‘, 333.)“ (Doctrine and Covenants Student Manual, 2nd ed. [Church Educational System manual, 2001], 188.)
Pán tuto událost zmiňuje v novodobém zjevení, aby učil zásadě, že na sebe nemáme brát zodpovědnost radit („přidrž[ovati] truhlu“) svým vedoucím kněžství nebo ostatním, které povolal a ustanovil Bůh. (Viz NaS 85:8.) Jsou však stále tací, kteří se obávají, že truhla spadne, a domnívají se, že je třeba ji přidržet. Někteří členové Církve možná vidí problémy a jsou zklamaní z toho, jak k nim podle nich jejich vedoucí nebo ostatní přistupují. Mohou mít pocit, že přestože k tomu nemají pravomoc, je třeba, aby napravovali směřování svého sboru, nebo dokonce Církve samotné. Nicméně ani nejlepší úmysly neospravedlňují takovéto zasahování do Pánovy Církve.
President David O. McKay učil:
Obrázek
President David O. McKay
„Je pro nás trochu nebezpečné vystoupit ze svého pole působnosti a snažit se neoprávněně řídit snahy některého bratra. Pamatujte na případ Uzy, který vztáhl ruku, aby přidržel truhlu. [Viz 1. Paralipomenon 13:7–10.] Zdá se, že Uza jednal oprávněně, když voli klopýtli a on vztáhl ruku, aby přidržel tento symbol smlouvy. Dnes si myslíme, že jeho trest byl velmi krutý. Ať je to jakkoli, tato událost nám dává ponaučení do života. Podívejme se kolem sebe a všimněme si toho, jak rychle duchovně umírají ti, kteří se neoprávněně pokoušejí přidržovat truhlu. Jejich duše je roztrpčena, jejich mysl vnímá zkresleně, jejich soudy jsou chybné a jejich duch je sklíčený. Takový je žalostný stav těch, kteří, zanedbávajíce vlastní povinnosti, tráví čas tím, že hledají chyby na druhých.“ (Conference Report, April 1936, 60.)